Český Fantom podruhé: part 1

20. listopadu 2016 v 17:08 | ChristineMaria |  The Phantom Of The Opera
Není to tak podrobné, jako první recenze, ale zase mám spoustu nových postřehů Smějící se

Nemohla jsem prostě zážitek z českého Fantoma dostat z hlavy, rozhodla jsem se tedy, že si to musím ještě jednou zopakovat.
Jakmile jsem našla průsečík mezi mým volným časem, a volnými lístky na představení, objednala jsem vstupenky a tiše se modlila, aby to klaplo a já se dočkala Radima Schwaba a Moniky Sommerové. Taky jsem doufala, že by se mohl povést i Raoul v podání Tomáše Vaňka, na kterého jsem slyšela jen samou chválu.
A povedlo se - všichni tři. J O Radimovi a Monice jsem se dozvěděla hned po objednání, Tomáš byl překvapení až do GOJA, kde na obrazovkách běží obsazení.
Sparing partnera mi opět dělala moje mamka, takže dámská jízda do Prahy.
Po příchodu do divadla jsem si začala poctivě fotit kostýmy vystavené ve foyer, protože minule jsem to jaksi zapinkala, a moc toho nevyfotila, pak už jsme se s mamkou přesunuly do hlediště.
Juch, lustr pod plachtou, fanoušek uvnitř mě se plně probudil.
Než se pustím do popisu představení, musím poznamenat jednu věc. Tentokrát jsem představení vnímala úplně jinak. Víc jsem si zapamatovala texty a všimla si věcí, kterých jsem si předtím nevšimla. Aaach.

Aukce
Řádová sestra tlačí invalidní vozík se zestárlým Raoulem. Tomáš Vaněk byl prostě rozkošný starý dědoušek. Dokonalá iluze starého člověka, včetně hlasů, který se mu lámal emocemi, když spatřil hudební skříňku.
Na aukci nabízené předměty nosí pomocníci a chodí s nimi po celém jevišti, je to ještě lepší než minule, krásně se dají všechny ty věci do detailů, prohlédnout, zvlášť když sedíte tak blízko, jako tentokrát my.
Robert le diable mi už nevadí, s čím se nemůžu srovnat, je hudební skříňka s papírové drtě. Pro mě je to prostě papírmaš. Papírová drť je jak nějaký odpad.
Položka 666.
K lustru přistoupilo několik mužů a trhnutím sundali za zvuku varhan plachtu. ÁÁÁ překvapení, lustr se zrychlil, aspoň podle mého názoru. No to je super. Už mi ani nevadila ta zlatá látka uvnitř, mám pocit, že ji trochu napnuli, aby lustr nevypadal jak zmuchlaný papírek od bonbonu z vánočního stromečku. Appreciate this!!
Pod jevištěm u vchodu do hlediště se objevily tajemné postavy, které spolu šeptem mluví. Spousta diváků to pozoruje s nevolí, ozývá se něco o nevychovanosti, já kroutím hlavou.
Opera povstává z popela, Meg mládne, a ukazuje se, že tři z těch postav jsou páni ředitelé, ale zbytek skutečně opozdilci. Nakopat takové někam. Stejný problém jako minule, nejlépe je prostě do sálu nepouštět.
Baletky probíhají mezi diváky, ocitáme se zpátky v čase, na divadelní zkoušce.
Moc nechápu, čímž má být česká Carlotta. Na jednu stranu je bez přízvuku, na druhou ječí "SÍÍÍ", ovšem s českým přízvukem, až z toho bolí uši.
Tentokrát se přenos z orchestřiště nekoná. Nevadí, stejně to odvádělo pozornost.

Jsou pozměněny texty pánů ředitelů - nic o tom, že když budou Lefevra potřebovat, bude ve Frankfurtu. Škoda, to mi tam chybí.
Opět roztomile vynervovaný pan Reyer, který se snaží Piangiho přinutit k vyslovení slova Řím a především českého "Ř". Paráda, jak bylo specifikum češtiny využito.
A nechybí ani můj oblíbený dirigent, který se vynoří na kraji jeviště, otevře si propadliště a diriguje, případně ještě rozsvěcí lampy na jevišti.
Árie Elisy. Dr. Janeček se asi bojí, že by se Tereze Mátlové mohlo při pádu kulisy něco stát, takže kulisa nepadá, nýbrž se jenom zatřepotala a sklouzla o půl metru níž.
Ale žeru Piangiho, roztomilý vzteklý tlouštík, co by pro svou divu udělal naprosto cokoli.
A totální zmatek, Piangiho vtipné amatééééžžžži, protože neumí říct "ř", kdy se směje celé divadlo, a Reyer za ním zařve "Ř,ř,ř"
Štěstí, že máme madame Giry, která zjedná pořádek a přijde s nápadem, aby zpívala Christine.
Monika Sommerová. To je prostě dokonalá Christine, něžná, s perfektně zahranými emocemi, vystrašená, ale když se osmělí poté, co jí madame Giry nedovolí utéct z jeviště, tak to je prostě andělský hlas. Čistý, dokonalý, zpívá, jako by jí to nedalo žádnou práci. Žádná křeč ze snahy to zazpívat, soustředí se na to, co zpívá, a z toho jsou emoce v jejím obličeji.
A perfektní cadenza. Myslím, že máme jednu z nejlepších Christine. A pro mě lepší než Michaela Gemrotová.
Naše produkce má na Hanibala vážně pěkné kostýmy, honosné, plné řetízků. Jen nevím, proč si Christine šálu tahá z krabičky jako kapesník.
Slon je super, kulisáci i tentokrát hráli karty, a to se ředitelům moc nelíbilo.
No a Raoul. Nevěřila jsem, že to řeknu, ale zamilovala jsem se do Raoula. Tomáš Vaněk je pro tu roli stvořený, on je prostě dokonalý Raoul, takový jaký má být, takový, že pochopíte, proč si Christine vybrala jeho. Je takový, že nechápete, jak by se z něho v LND mohl stát gambler a alkoholik, co Christine trápí. Prostě před sebou vidíte aristokrata, ne arogantního nebo netrpělivého egoistu, ale mladého muže, co spatřil ženu, kterou jako dítě miloval. Vidíte tu lásku v očích….
Christine po představení, ozývá se Fantomův hlas. Ach bože, Radim Schwab, sametově hebký hluboký hlas, rozpouštím se. A kolem Christine padají okvětní plátky růží. Bože, to je tak, tak skvělé, tak já nevím, dokonalé, romantické, fantomovské.
Přichází Meg, opět Andrea Gabrišová, která je prostě fantastická Meg. Oddaná kamarádka, která Christine úspěch přeje. Opět nechápete, jak by se z ní mohla stát ta stvůra, jakou je v LND.
Přichází madame Giry, předává Christine růži se slovy, že ON bude spokojený; ale Christine má dopis od Raoula, kytka jí je celkem šumafuk, madame Giry to dost urazilo a naštvalo.
Christinina šatna. Následuje asi 5 minutový úsek, v němž jsem byla slepá. Prostě jsem seděla na takovém místě, že světlo z reflektoru, které osvětlovalo Christininu šatnu se odráželo od zrcadélka na toaletním stolku, no a mně přímo do obličeje. Fakt "děkuju". Ale přichází Raoul, uhlazená elegantní, ten kabát s bílou šálou přehozenou přes ramena mu sluší. Jsou s Christine tak šťastni, že se vidí. Raoul jí ani nevyvrací tvrzení o andělovi hudby, nebo to alespoň nevypadá, že by ji měl za blázna. A pak už se šatnou rozezní Fantomův vzteklý hlas. Nelze si nevšimnou jisté škodolibosti, kterou má v hlase při slovech "Zjistíš, proč skrývám si tvář." Ach ano, taková Fantomova lerouxovská chvilka, kdy je Erik prostě krutý.
Fantom se objevuje v zrcadle. To mizí (zajede do boku kulisy) a Fantom podává Christine ruku. Tentokrát jsem si všimla, jak to má naše produkce vymakané - kolem Fantoma, když stojí za zrcadlem, jsou "kamenné" stěny, jakože chodba, jakože však víme. J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenka Elenka | 3. prosince 2016 v 21:16 | Reagovat

Ohledně té šály, jak Christine tahá z krabičky, tak to je asi dar od Hannibala a ve chvíli, kdy tam zpívá, tak jí to tam někdo přinese a ona si ten dárek na rozloučenou (asi) otevírá. Aspoň takhle to vidím já. S Radima jsem tekla taky, ne že ne a nemůžu si pomoct, ale musím to říct. Místo pro fotku nebo podpis jsem si k němu přišla pro obětí a dostala jsem ho! :3 :D Dost mě mrzí, že Fantom letos končí, čekala jsem, že ho budou dávat déle. Máme koupené lístky na derniéru, ať se naposled (po 6... ano, jsem normální :P :D ) necháme unést hudbou noci. Jinak děkuji za pěkné počtení :)
Be Phan (.}_.)

2 christinemaria christinemaria | 4. prosince 2016 v 16:21 | Reagovat

[1]: Aha, to je zajímavé - klidně ta šála může být dárek, nicméně vyřešení "rozbalování" mi připadá trochu nešťastné.
O_O  O_O  tak to ti závidím, mně se nepoštěstilo získat ani podpis, nikde jsem žádného z herců po konci představení neviděla
já děkuji :) jakmile bude trochu čas, přihodím další část

3 Áďa Áďa | E-mail | 9. ledna 2017 v 22:17 | Reagovat

Máš moc krásný blog. Moc se mi líbí jak tvoje Fanfiction tak tvé překlady a články. Určitě v tom pokračuj i nadále :)

Na Fantomovy v Praze jsem byla také, ale měli jsme v roli Fantoma jednou Mariana Vojtka a podruhé také Radima Schwaba a v obou případech jsme měli Moniku a Tomáše :)
Herci byli skvělí i představení se mi líbilo :) Od každého z herců mám podepsané vstupenky a povedlo se mi získat i společnou fotku s Fantomem (Marian Vojtko) Také jsem si s Marianem slušně pokecala o divadle a muzikálu POTO :D Samozřejmě jsem si neodpustila poznámku že jsem vždy byla na Fantomově straně xD :D (Zřejmě jsem měla štěstí že jsem z sálu vycházely jako jedny z posledních takže lidi moc neotravovali takže jsem mohla v pohodě kecat :D )

Překvapuje mě že jsi žádného z herců neviděla. Obvykle všichni stáli v té vstupní místnosti u těch sloupů. :)

Na závěr: Blog máš moc krásný :) Pokračuj :D

4 christinemaria christinemaria | 14. ledna 2017 v 16:59 | Reagovat

[3]: mockrát děkuji :)

jé, to se máš :), mně se s nikým setkat nepodařilo, a to jsem se rozhlížela, jestli herce někde nezahlédnu, a nic :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama