8. kapitola: Konec

7. února 2014 v 21:14 | ChristineMaria |  Překlady povídek
A je to. Konec.



"Takže, Monsieur, věřím, že si máme co povídat." Jaques se posadil na dřevěnou stoličku stojící před železnou mříží, která ho oddělovala od Erika. Dal velmi jasně najevo, že Erik tuto místnost do smrti neopustí. "Můžete začít." Ticho. "Jistě máte něco na srdci."
V temnotě, která kolem panovala, mohl Jacques jen stěží rozeznat Erikovu tvář, viděl však že se Erik opírá o zeď. Když se stále nehýbal, Jacques si povzdychl a zavrtěl hlavou. "Ne, vážně, já na vás mám pár otázek, takže by bylo dobré, abyste se mnou začal komunikovat. Stejně se odsud nedostanete," rozhlédl se a zamračil, "alespoň bych pro tak bohatého člověka, jako jste vy, mohl zařídit větší pohodlí."
Čas ubíhal a Erik zatím neřekl jediné slovo. Jacques věděl, co dělá. Už tuhle práci dělal spoustu let. Ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát tu měl vraha, který zabil dva lidi a ani se neobtěžoval odejít ze scény. "Eriku, prosím."
Hlasitý vzdech-teď Erikův-který značil, že je připraven mluvit. Jacques cítil, jak mu ztuhly zádové svaly...dlouho na tuhle chvíli čekal. Tenhle vrah byl pro něj záhadou od chvíle, kdy vkročil do toho prokletého domu. Kdyby tak zjistil proč to udělal. Kolik dní strávil tady dole, na tomto prohnilém místě. Hodiny a hodiny ticha a Erik se nepohnul ani o milimetr. Ale nyní...nyní...
"Tomu byste nerozuměl."
Promluvil a Jacques se poškrábal na čele. "Dobře, zkusme to. Člověk nikdy neví.
"Líbil se mi výraz v její tváři v momentě, kdy jsem ji zabil...jakže se jmenujete?"
"Jacques."
"Líbilo se mi to, Jacquesi...líbilo...nechala mě čekat tolik let, a pak se mé sny splnily. Ach, ubohá Mademoiselle...Antoinette!"
"Monsieur, mohl byste mi vysvětlit, odkud znáte Monsieura Giryho?"
"Vždycky křičela, takže jsem ji pokaždé musel uhodit. Jaká ostuda! Mohla být tak vášnivá..."
"Předpokládám, že vás pozvali. Kdy jste přijel?"
"Miloval jsem její křik..ten mi opravdu chybí...Ach, jak jsem byl spokojený, když jsem ji viděl k smrti vyděšenou...smrt...ano, to je to, co si zasloužila!"
"Mohl byste prosím-"
"No, a ten Giry musel pryč. Stál mi v cestě. Ten slaboch se ji dokonce snažil chránit. Téměř se od ní nehnul ani na krok, dokud jsem ho nesrazil k zemi."
Jacquesovi došlo, že už je téměř u cíle. Rozhodl se pokročit kupředu. "Proč jste ho zabil?"
"Tsss," povzdych si znovu Erik, jako by tím chtěl říct, že odpověď je více než jasná. "Snažil by se ji dostat zpátky. Ten způsob, jakým o ní mluvil...jistě, že mu lezlo na nervy, že ho neustále oslovovala ¨Eriku¨, když s ní spal...," řekl a Jacques zrudl. "Musel jsem se ho zbavit. Všech jsem se musel zbavit. Sáhl na mou Antoinette! Musel jsem ho odstranit."
"Jste si vědom toho, že..."
"Drž hubu. Teď jsem na řadě já. Já teď mám mluvit. Mlč nebo tě taky budu muset zabít." Něco Jacquesovi řeklo, že by měl opravdu být zticha. Erik pokračoval. "Vy byste taky neměl zůstat na živu." Poslední Jacquesova vzpomínka bylo, jak Erikova ruka vystřelila mezi mřížemi, popadla ho za hrdlo a stiskla tak pevně, že jen tak tak vydechl poslední slovo. "Eriku..."
"Miloval jsem ji!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 11. února 2014 v 6:54 | Reagovat

To byla tak silná povídka! Tak silně emoční povídka!!!
Takže závěr nemohl být jiný, ano. A že se poslední slova povídky odvolávají zrovna na lásku...to je tak zvráceně podivuhodné!
Skvělá práce s překladem. :)

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 12. února 2014 v 6:24 | Reagovat

[1]: mazec, což? běhal mi z toho mráz po zádech, když jsem to překládala
děkuju moc :-)

3 Anička Anička | Web | 7. března 2014 v 23:33 | Reagovat

Žjůva!
Člověk se na pár dob vykašle na celý blogový svět, a jen díky feedlymu mu nakonec nic neproklouzne. Děkuji, Feedly.

Co to tady melu?!

Já bych měla vychvalovat tebe, ChristineMarie (či jak se to skloňuje) a neznámou osobu spisovatelskou též, ale ta se nachází v dalekých a neslyšených částech světa, tudíž ji veškerá chvála mine.
Fajn. Nevím, jak chválit. Nevím jak chválit dostatečně. Nevím, jak chválit, aby to dostatečné připadalo i mně. Problém je v tom, že něco takového je nemožné.

Zkrátka nemůžu vynachválit.
(A tak se zbaběle připojuju k Lotte)

4 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 8. března 2014 v 11:46 | Reagovat

[3]: jé! ahój! :-) ráda tě tu zase vidím! a současně se omlouvám za svou neaktivitu :-(
moc, moc díky za pochvalu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama