6. kapitola: Strach nikdy nezemře

20. ledna 2014 v 21:00 | ChristineMaria |  Překlady povídek

Pomalu jsem procházela chodbou a zastavila se u jedněch ze dveří. Moje dcerka za poslední dva měsíce hodně povyrostla. Vždycky jsem věděla, že to dokáže.
"Dobrou noc, Madam Giry," řekla chůva, otočila se ke mně a předala mi dítě. Natáhla jsem ruce a vzala malou do náruče. Usmála jsem se na své milované dítko. Byla to jediné, co mi Bůh dal a byla jsem rozhodnutá si to nechat. "Je v pořádku, že ano?"
"Ano, Madame Giry," přikývla, "Meg jí opravdu hodně."


"To jsem si myslela. Potřebuje vyrůst a zesílit." Dotkla jsem se jejích oušek a pozorovala, jak mi spí v náručí. "Je tak roztomilá, jsi roztomilá, Meg, slyšíš?" Zlehka jsem ji kolébala. "Chtěla jsem na ni podívat, než si půjdu lehnout." Chůva přikývla. "Co její nožička? Může s ní hýbat?"
"Zatím ne, Madame Giry, tyhle věci nějakou dobu trvají," odpověděla, ale v jejím hlase byla patrná lítost.
"Dobře tedy," znovu jsem se na ni podívala a zhluboka se nadechla, abych od ní své myšlenky odtrhla. "Mám teď něco na práci." Dala jsem Meg chůvě a pocítila bolestivé bodnutí u srdce- znetvořená nebo ne, je to moje dcera.
Můj manžel na mě čekal v ložnici. Když jsem vstoupila, předstíral, že je ztracen ve svých myšlenkách. Trpělivě jsem čekala, až na mou přítomnost zareaguje.
Nepodíval se na mě. "Antoinette- proč si ji přivedla zpátky?"
"Je to naše dcera," řekla jsem a cítila, jak ve mně vzrůstá zuřivost. Přesto jsem věděla, že takové pocity nejsou na místě. Koneckonců jsem to byla já, kdo způsobil problémy tím, že přinesl Meg zpět do domu. Monsieur si to dítě nechtěl nechat, ale já ano. "Jednou na ni budete hrdý."
"A kdo se s ní ožení?" zeptal se a konečně vzhlédnul. "Kdo si takové zdeformované dítě vezme? Budeme ji v tom pokoji muset nechat do konce jejího života, Antoinette.Nikdo se nedozví, že existuje."
O tomhle jsme mluvili už mnohokrát, a tak jsem se rozhodla zůstat zticha.Byla jsem vděčná, že mě Monsieur nezbil za to, že jsem ji vzala nazpět. Vstal a postavil se za mě.
"Jsi zodpovědná za mé neštěstí," vydechl mi do ucha a pohladil mě po krku. "Měla bys to napravit.
"Ano," řekla jsem, "ano."
"Zaprvé tím, že porodíš chlapce." Začal mi rozšněrovávat šaty. "Zadruhé, uděláš cokoliv, co po tobě budu chtít."
"Monsieur - je to vaše dcera..."
"Ach!" vyštěkl a zatáhl za korzet tak prudce, až jsem zalapala po dechu. "Skutečně?"
Přikývla jsem, měla jsem před očima černé skvrny. "Monsieur..." Pustil korzet.
"Je blonďatá," zasyčel, "není-liž pravda?"
"Ano," zašeptala jsem, slzy mi stékaly po tvářích. "Ano, je."
"Budu milovat další dítě," řekl, přikryl mi prsa dlaněmi a přitáhl si mě blíž. "A další bude moje."
Neměla jsem důvod cokoli namítat. Tu noc nebyl můj muž tak jemný, jako býval jindy. Byl posedlý myšlenkou, že bude otcem. Být ke mně jemný nebo zdvořilý pro něj nemělo cenu. Ne před tím, než mu dám to, po čem celý život tolik touží.
A já mu jeho sen splním.
Bude se jmenovat Michel.
Od toho dne na mě byl Monsieur opět milý. Pocítil ke mně ztracenou lásku, když si poprvé pochoval Michela. A ten cit bude trvat navěky. Byl tak vděčný, že byla naplněna jeho jedna jediná tužba, že nic na světě nemohlo zničit jeho sympatie ke mně. Zjevně na Meg zapomněl a veškerá jeho pozornost se upínala k Michelovi. Nenáviděl, když někdo byť jen vyslovil její jméno. Čím víc času jsem s ní trávila, tím více mi dával za vinu, že nejsem s Michelem. A stále před sebou vidím Monsieurův výraz, který se objevil v jeho tváři poté, co jsem ho požádala, zda by Meg nemohla mít učitele.Ten večer mi ostatně změnil život. Drastickým způsobem..
"Monsieur, vždyť už je jí šest let!"
"Vím, ale co Michel? Proč vždycky upřednostňuješ toho znetvořeného bastarda?"
"Michelovi jsou teprve tři, neuměl by ještě ani nic přečíst, kdybychom ho teď chtěli začít něco učit.Není prostě dost starý. Prosím, Monsieur!" dotkla jsem se jeho ruky a doufala, že alespoň tentokrát způsobí mé ženské zbraně divy.
"To by znamenalo, že bychom o ní museli někomu říct!"
Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy. "Je v tom pokoji zavřená celý život."
Nemělo cenu o Meg diskutovat. Monsieur ji nikdy za lidskou bytost nepovažoval. Dívala jsem se dolů na svá chodidla. Bylo mi zle. Nenáviděla jsem tyhle večeře. Byly frustrující a osamělé. Když si dnes vzpomenu na ty roky mého života, mohu říct že byly těmi nejbezpečnějšími. Ale věcí, kterých si dostatečně nevážíte, vám někdo rychle ukradne.
"Zítra budeme mít hosta. Přijde na večeři."
"Hosta, který tu ještě nebyl?" zamračila jsem se. Obvykle můj muž své přátele tak často nestřídal. Byl to vyrovnaný člověk a lidé, kteří nás navštěvovali, se neměnili.
"Je to nový muž v businessu. Jeho jméno je Monsieur Frayeur."
"Přivede i svou ženu?"
"Žádnou nemá."
"No, proč ne? Kolik mu je let?"
"Měl by být o trochu mladší, než ty. Jak už jsem řekl-moc toho o něm nevím. Má diskutabilní minulost, ale jestliže řádně pracuje a má peníze, nevidím důvod, proč bychom nemohli být přáteli."
"Co myslíš tím ¨diskutabilní¨?" Začínala jsem být trochu nervózní. Nechtěla jsem, aby se po domě potloukali neznámí lidé, kteří by mohli být pro Meg nebezpeční.
"Nosí bílou masku, takže..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 20. ledna 2014 v 22:17 | Reagovat

Jéééééjejejej :-(  8-O  O_O  ???  :-x  :-x  :-)  :-x  :-|  :-|  ;-)  8-O  O_O  ???  O_O  O_O !!!
To je dobře, že má Madame de Giry alespoň Meg a Michela, její nový manžel pomalu ztrácí mé sympatie. Ach jo, Erik zase nedá pokoj...
Tahle kapitolka je už zase trochu klidnější (huf! :-);-)), zato mne ale nenechala na pochybách, že by mou Madame de Giry čekaly šťastné časy... chudák, proč za ní Erik pořád chodí? Proč jí nenechá na pokoji?!? ... Evidentně jsem si na Erika=záporňáka zvykla... ;-)
Moc moc děkuji za skvělý překlad, jsem moc zvědavá na pokračování!! A opravdeu pevně DOUFÁM, že to dopadne DOBŘE. Protože jestli ne, pravděpodobně si začnu trhat vlasy (:-D). Ještě jednou díky a přeju krásný a příjemný večer!!

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 21. ledna 2014 v 22:19 | Reagovat

[1]: děkuju moc:-) připrav se-bude to gradovat :-x

3 Zuzka Zuzka | Web | 22. ledna 2014 v 10:44 | Reagovat

[2]:Jejky, jejky, mám se bát? ;-)

4 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 22. ledna 2014 v 19:32 | Reagovat

[3]: nechci spoilerovat :-D ale řeknu to takhle-z Erika hodný strejda nebude :-D

5 Anička Anička | Web | 22. ledna 2014 v 22:42 | Reagovat

Jéžiš. Pomoc. Vážně. Už. Tak.
Cha.
Chmmm...
Hmmmmm...
Chmmmmmmmm...
A... VŮBEC!
Pomoc!
Jak si představuješ, že vydržím do dalšího dílu? A dalšího? A to to má ještě gradovat? Co? Kam? Kdo? Jak? Ne! Ano! Jo! (A třikrát jsem prohrála).
Jo, tohle se mi líbí.
Ne, tohle se mi nelíbí.
Tak TOMU se říká ambivalence.
A.
VŮBEC!
A tak.
Pomoc.
(Bereš to všechno jako pochvalu, žeano?)

6 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 23. ledna 2014 v 7:14 | Reagovat

[5]: miluju tvoje komentáře :-D tak originální, neotřelé a plně vyjadřující pocity autora ;-) moc ti děkuju ;-)

7 Lotte Lotte | Web | 30. ledna 2014 v 21:23 | Reagovat

Přemýšlím, koho je mi líto víc. Těžko říct. Zanechává to ve mě silné pocity. V dobrém slova smyslu.
Erik je tu děsivý. Ale beru to jako odklon od jeho obvyklého vyobrazování ve fanfiction, který je originální.
A jako vždy senzační překlad, máš pro tyhle věci cit. :)

8 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 1. února 2014 v 12:38 | Reagovat

[7]: právě pro takové komentáře to za to stojí:-) děkuju moc ;-):-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama