3. kapitola: Slib, že zůstaneš

15. prosince 2013 v 19:33 | ChristineMaria |  Překlady povídek
Here we go!


Dveře do ložnice byly otevřené, a tak jsem viděla, jak Madame de Jour tiše pospíchá přes halu. Ve tváři měla tak soustředěný výraz, až z toho měla na čele hluboké vrásky. Její kroky se na schodišti odrážely a varovaly tak každého, kdo by se k ní chtěl přiblížit. Měla na spěch a já jsem dobře věděla, co vše je dnes ráno v sázce. Madame nedovolila, aby ji někdo rušil. Po tvářích mi stékaly slzy. Usmála jsem se na ni: "Dobré ráno, Madame." "Už máš sbalené všechny věci? "
"Ano, není jich totiž mnoho."
"Dobře tedy, nezapomeň se každý den vrátit, ale nikdy nechoď přes halu sama. Ráno, v osm hodin tě doprovodím na zkoušku a v pět večer zase zpátky ke kočáru. Nikdy, opakuji, nikdy nebuď v hale sama."
"Rozumím."
"Nechci, aby zase byla tvoje tvář modrá a domlácená, pro boha živého. Doufejme, že Monsieur Giry o tebe bude dobře pečovat."
"Ano, Madame."
Madame de Jour si sedla vedle mě a objala mé chvějící se tělo. "Snad budeš v pořádku."
"Budu," kousla jsem se do jazyka, poněvadž jsem jí nechtěla lhát, ale zároveň jsem věděla, kolik úsilí jí stálo domluvení sňatku s Monsieurem Girym. Svatba měla být ještě ten den odpoledne. Monsieur nebyl příliš rád, že si mě bere za takových okolností. O znásilnění samozřejmě nevěděl, nebylo nutné mu to říkat. Políbila jsem svou učitelku baletu na tvář, vzala jsem si zavazadla a zamířily jsme do haly Opery Populaire.
"Já upřímně doufám, že si toho nějak moc nevšiml," zašeptala mi Madame de Jour do ucha. Bylo to poslední tajemství, které jsme spolu sdílely. Už jsem nebyla Mademoiselle. Stanu se manželkou a budu muset být zodpovědná za svůj život. Madame už mě nebude chránit a starat se o mě. Přikývla jsem, setřela si slzy a vykročila do ulic Paříže.


"Madame Giry, dáte si čaj?" Kývla jsem na znamení souhlasu. Stále jsem se cítila trochu divně, kdykoli mě někdo oslovil "Madam". Až doteď, celý svůj život, jsem byla "Mademoiselle", a tak jsem měla s tou změnou jisté potíže. Služka opustila místnost a nechala Monsieura Giryho se mnou o samotě. S povzdechem jsem si složila ruce do klína.
"Tak, Antoinette, doufám, že se cítíš v bezpečí."
"Ano, Monsiere, cítím. Mohu vám znovu poděkovat, že jste si mě tak rychle vzal za ženu a věřil Madame de Jour. Jste opravdu skvělý člověk. " Byla jsem upřímná a Bůh ví, že v okamžiku, kdy mě kněz prohlásil za "Madame Antoinette Giry", se mi zpomalil tlukot srdce. Obřad nebyl moc dlouhý a bylo na něm přítomno jen pár lidí. Všechno bylo plánováno narychlo, šaty mi půjčila matka Monsieura Giryho. Na tom mi ale nezáleželo. Jen jsem chtěla být v bezpečí v Giryho domě. Monsieur Giry přikývl a posadil se na pohovku. Rozhlédl se po pokoji. Patrně si přestavoval, jak se mnou stráví zbytek života. O to jsem se také pokoušela. Madame mi našla skvělého manžela. Měl dost peněz na to, aby mohl být považován za člena vyšší společnosti, ale trochu moc na to, že si vzal studentku baletu. Byla jsem mu vděčná za to, že mě zachránil z té noční můry.
"Jsem rád, že jsi zde, Antoinette," řekl a promnul si bradu. "Navrhuji, abychom my dva spolu trávili hodně času. Chci vědět, s kým budu sdílet lože."
Mráz mi přeběhl po zádech a v mysli mě bolestivě zamrazilo. Sdílet lože? Zírala jsem na podlahu a tváře mi hořely. Začala jsem si žmoulat okraj šatů. Musela jsem něco držet v rukách, abych zabránila výkřiku, že už nikdy víc nechci s žádným mužem sdílet postel. Ale bylo to zbytečné. Monsieur viděl, jak jsem na jeho slova zareagovala. "Antoinette," vstal a poklekl přede mnou, jeho ruka hladila tu moji,"nemusíš se mě bát." Podívala jsem se do jeho šedých očí a cítila, že nelže. Jak by mi mohl muž, který udělat tak úžasné věci, lhát? Ale ačkoliv jsem věděla, že mluví pravdu, mé srdce už žádnému muži věřit nebude. "Ano," odpověděla jsem automaticky a ze všech sil se snažila kontrolovat svůj hlas. "Já vím.
"Pamatuješ si, co říkal kněz o manželství."
"Ano, že má být naplněno v posteli," zamračila jsem se a sklopila zrak ke svým třesoucím se rukám. Jeho ruka se dotkla mých prstů a jemně je stiskla.
"Antoinette," řekl, "já ti neublížím."
Ale ublížil. Kromě oné noci, jsem neplakala, nekřičela, nepokoušela se ho zranit, ani nevzdorovala. Nechala jsem to být. Jak bych mohla svému muži odmítnout jedinou věc, kterou ode mne manžel požadoval? Jak bych mu mohla něco odepřít, když jediné, co v životě chtěl, bylo mé ujištění, že jsem šťastná a v bezpečí? Monsieur si mou letargii během aktu vyložil jako dětinský strach. Potom, co se převalil na stranu, zašeptal: "Vidíš? Ani to nebolelo. Jednoho dne to pro tebe bude stejně příjemné, jako pro mě. Budeme to dělat znovu a znovu, dokud se ti to nebude líbit, má drahá. A teď spi a nech Boha dělat svou práci. Miminko je jedno z přání, které si nemohu sám splnit."
Přikývla jsem, zavřela oči a vytáhla si přikrývku až k bradě. Slyšela jsem, jak služka vyšla z pokoje. Byla v místnosti po celý čas. A po té, co Monsieur skončil, tak zkontrolovala, jestli je na prostěradle krev. Díky Bohu, nějaká tam byla, protože moje tělo stále nepovažovalo akt lásky za dar od Boha. Teď může jít za knězem a říct mu, že náš sňatek nabyl účinnosti ve všech ohledech. Alespoň nemusím mluvit s knězem o povinnostech manželky. Monsieur byl potichu. Byl tedy spokojený. Tu noc jsem téměř nespala. Poslouchala jsem hluboké nádechy manžela spícího vedle mě. Ale nějak jsem cítila, že ta noční můra ještě nebyla za mnou. Celý den jsem se snažila na Erika nemyslet. Ale v noci, kdy všechno ztichlo, a do pokoje dopadala záře měsíce, se mé myšlenky zatoulaly k Opeře a k němu. Bude se zlobit, panebože, a rozzlobený není to správné slovo. Bude se třást vztekem. Rozbije všechno, co bude tak hloupé a zůstane v jeho dosahu, zničí své doupě a nechci myslet na to, co ještě udělá. Při tom pomyšlení mi tuhly svaly. Vystavila jsem ostatní lidi nebezpečí, když jsem od něj utekla? Budu nést zodpovědnost za bolest druhých? Jakoby mě okolní temnota uchvacovala a chtěla vtáhnout dovnitř. Tam, kde je to ještě temnější. Najednou se zdálo, že se v pokoji ochladilo a oheň v krbu přestal hořet. Zbylo mi jen pár jiskřiček naděje.
Sevřela jsem peřinu. Mezi nohama jsem cítila bolest a krev. Strach mě prudce zasáhl. A co kdyby zjistil, že patřím jinému muži, a že tomu muži dám to, o čem si ON myslí, že to vlastní -mé tělo? Hledal by mě? Kdyby vyhrožoval Madam de Jour, našel by mě potom? Bála jsem se jeho pomsty. Třásla jsem se. Byla jsem si vědoma toho, že dalších pár let nebudu spát víc, než pár hodin. Zvláště po narození děťátka, o které jsem doufala, že porodím, abych alespoň učinila svého manžela šťastným. Měla jsem strach, že mi Erik miminko ukradne, bude mě vydírat, děsit nebo se mi bude snažit ublížit jiným způsobem. Ale uklidňovala jsem se, že mám ještě spoustu času. Nikdo nemůže otěhotnět tak rychle. Nebo ano? Úplně jsem podcenila, jak brzy Erika zase uvidím. A jaké další hrůzy by ho mohly napadnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lotte Lotte | Web | 16. prosince 2013 v 17:20 | Reagovat

Achjej, blog.cz mě nenechává zveřejňovat komenty. :/ :D
Napoprvé jsem se snažila napsat, že je mi opravdu líto nebohé mladé teď už madame Giry. Ani v manželství to nemá nejjednodušší, i když se dá hovořit o štěstí, protože Monsieur Giry se zatím zdá jako slušný muž. :)
Plus jako vždy musím smeknout před překladem. :)

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 16. prosince 2013 v 21:16 | Reagovat

z toho si nedělej hlavu, s blog.cz je to katastrofa >:)
děkuju moc :-)

3 Anička Anička | 16. prosince 2013 v 22:25 | Reagovat

Chmmmmmmmmmm...
Naprosto přiznávám, že už na konci minulého dílu jsem si myslela, že konec je definitivní, ale ukazuje se, že pak je pravdou.
Hurááá!
(Já trestuhodná, trestuhodní; ubohá madame Giry, jak skvělé to dílo, jak výborný překlad!)
Inu, tak jak to bude dál..?

4 Anička Anička | 16. prosince 2013 v 22:25 | Reagovat

Chmmmmmmmmmm...
Naprosto přiznávám, že už na konci minulého dílu jsem si myslela, že konec je definitivní, ale ukazuje se, že pak je pravdou.
Hurááá!
(Já trestuhodná, trestuhodní; ubohá madame Giry, jak skvělé to dílo, jak výborný překlad!)
Inu, tak jak to bude dál..?

5 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 18. prosince 2013 v 6:26 | Reagovat

:-D myslím, Aničko, že tentokrát spoilerovat nebudu :-D díky moc za pochvalu ;-)

6 Zuzka Zuzka | Web | 20. prosince 2013 v 16:41 | Reagovat

Tedy, madame Giry může jen litovat, alespoň, že se vdala a souhlasím, že monsieur Giry vypadá celkem jako slušňák a slušný manžel... Rozhodně lepší, než to, jakou by měla madame Giry budoucnost s Erikem.
Také jsem minule trochu myslela, že už ta povídka končí, teď ale opět skončila nesokončeně... Trochu se bojím, co bude dál, ale zároveň jsem opravdu zvědavá!
Díky moc za bombastický překlad, opravdu!!
Měj se moc hezky, přeju Ti úúúžasné prázdniny!!! :-) :D

7 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 20. prosince 2013 v 20:32 | Reagovat

[6]: jsem ráda,že povídka stále překvapuje :-)  děkuju moc, užij si svátky ;-)

8 Zuzka Zuzka | Web | 21. prosince 2013 v 5:52 | Reagovat

[7]: Díky, taky přeju skvělé Vánoce;-)

9 Lotte Lotte | Web | 22. prosince 2013 v 7:47 | Reagovat

I já se přidávám s přáním hezkých Vánoc :)

10 christinemaria christinemaria | 22. prosince 2013 v 16:33 | Reagovat

[9]: tobě taky krásné Vánoce, Lotte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama