Umrlcovo manželství

2. listopadu 2013 v 17:55 | ChristineMaria |  Překlady povídek
autor: ithaswhatitisnt, rating T, Angst/Romance, Erik & Christine


Bože, vidím, s jakou láskou v očích se na něj díváš. A pak se otočíš ke mně. Zdá se, že mě tvá nenávist a pohrdání sežehnou na popel. Víš, vždycky, když se na mě s odporem a vztekem podíváš, se mi sevře srdce. Doufám, že mi jednou věnuješ tolik pozornosti, jako jemu. Zoufale mě prosíš, abych ho nechal odejít nezraněného, ale já nemůžu. Tento mladý muž je klíčem k zisku tvé lásky. A já mu ho neodevzdám. Je ti jasné, že kdybych tě nemohl milovat, svět by přestal existovat a my dva s ním.

Neukazuj mi tu smutek. Musím vzdorovat proti svému instinktu, který mi nařizuje, abych se k tobě rozběhl a konejšil tě ve své nečisté náruči tak dlouho, než žal pomine. Ne...netrýzni mě takhle! Já tě přece nemůžu ignorovat, když jsi smutná! Proč mi chceš ublížit? Přivést mě k šílenství?
Víš, že tě zbožňuji, jednoduše mě uchvacuje vše, co se tě týká. Nic na světě mě nemůže přimět k tomu, abych tebou pohrdal. A teď tu stojíš a šeptáš sladká slůvka tomu mladému...chlapci...a zíráš na mě, jako bych byl za nejodpornější věc, kterou jsi kdy spatřila. Je to pravda, ale copak nestačí, že se ti tahle mrtvola uklání a nic za to neočekává? Miláčku, trpím a to proto, že si myslím, že tě to potěší. Ale přesto mnou stále opovrhuješ! Pro takovou nenávist ale není důvod. Kdyby sis jen uvědomila, že mě miluješ a potřebuješ tak, jako já tebe.
Prosím, můj zpívající ptáčku, rozhodni se. Jsem si vědom toho, že já tak učinil již před dávnou dobou a trval na to, že se tím nebudeš zatěžovat. Teď tě ale prosím, aby ses rozhodla. Budeš raději přihlížet smrti toho ubohého mladíka, který tě nikdy nemiloval nebo bys chtěla vidět mrtvého svého anděla? Toho, kdo ti dal svůj život a učinil tě nejlepší mezi smrtelníky. Není to jednoduchá volba. Ale v hloubi svého netlukoucího srdce cítím, že zvolíš správně.
Cože? Proč sis vybrala jeho? Přestaň se na něj dívat s láskou. Ta má přeci patřit mně. Co má to dítě, a já ne? Ale nevybrala sis ho kvůli jeho kráse, to vím, protože tohle je má soutěž a v ní jsem vždycky vítězem já. To je ti jasné.
Teď musím trvat na tom, aby si své rozhodnutí znovu přehodnotila, můj zpívající ptáčku. Dovol, abych ti znovu zopakoval důsledky tvé volby. Jestliže si zvolíš toho chlapce, vyhladím celou Paříž, tebe a mě nevyjímaje. Když si vybereš mě, vzdáš se kontaktu se světem nahoře, budeš na mě závislá, pak z toho ten chlapec vyvázne nezraněný a bude volný.
Nech toho předstírání pláče. Když vzlykáš, bolí mě to stejně, jako by tě mučili. Fyzicky ti nikdo neubližuje, tak proč jsi nešťastná Rozhodni se. Hned.
No tak, řekni to zřetelně. Kvůli tvému hysterickému pláči ti špatně rozumím. A když tě dobře neuslyším mohu si myslet, že jsi řekla něco jiného, než jak tomu ve skutečnosti bylo. Obávám se, že už nemám tak dobrý sluch jako kdysi. Řekni mí jméno stejně jasně, jako když svým čistým hlasem zpíváš nejvyšší tóny. Výborně, děláme pokroky. Ještě chci, abys před tím, než toho mladíka propustím, řekla jednu věc. Když řekneš dobře to, co po tobě žádám, a poznám že nelžeš, pak odejde bez jediného škrábnutí. Nezkřivím mu ani vlásek.
Řekni mi, se skutečnými emocemi, že mě miluješ.
No, no, no, zkus to ještě jednou. Plakala jsi a nebylo ti dobře rozumět. Vidíš, můj zpívající ptáčku? Vždycky dávám druhou šanci. Tak, snaž se jak nejlépe umíš. Chci v tvém hlase slyšet lásku. Chci abys to řekla s tolika emocemi, že mě to dožene k slzám.
Ach, můj zpívající ptáčku, to..to..bylo tak krásné, podívej, oba se topíme v emocích. To bylo poprvé, co mi žena řekla, že mě miluje a myslela to vážně. Moje matka,pokoj její hrozné duši, my to nikdy neřekla. Jsi první a jsem nadšený, že jsi to byla právě ty. Děkuji, děkuji ti z hloubi své neexistující duše. Jsi takový anděl...pojď ke mně, dovol mi, abych tě hladil po tvých krásných hnědých loknách. Přiblížila se ke mně. Jaké je to úžasné dítě!
Můj bože! Dala jsi mi skutečný poklad, můj zpívající ptáčku. Polibek. Opravdový polibek...od ženy...od živé ženy! Jsem ta nejšťastnější mrtvola, jaká kdy žila! Děkuji ti, děkuji. Ach bože, mé srdce začalo znovu bít.
Tak, můj zpívají ptáčku, teď nechám toho tvého mladíka jít. Vidíš? Nijak jsem mu neublížil Běž, chlapče. Ona zůstává se mnou! Zůstane se mnou navždy, protože mě miluje! Sám si ji slyšel.Teď jdi!
Díky Bohu, už jsme sami, můj zpívající ptáčku. Už žádné zbytečné přerušování. Musíme se připravit na svatbu. Já už jsem řádně oděn, ale ani bych se neodvažoval si pomyslet, že by ses chtěla vdávat v divadelním kostýmu. Ale myslel jsem na všechno. Neboj, já nikdy na nic nezapomenu a vždycky všechno připravím. Běž do svého pokoje a obleč si šaty, které najdeš rozložené na posteli. Já se připravím ve svém pokoji a pak se potkáme před dveřmi tvého pokoje. Teď už běž!
Bože, ožením se se svým zpívajícím ptáčkem...budu mít ženu, se kterou budu v neděli chodit na procházky. I kdyby se mnou byla jen z lítosti a strachu, brzy ji dokážu, jaký hodný a milující manžel budu. Budu ten nejlepší manžel! Jen doufám, že ji naše svatební noc nezklame. Bojím se dovršení tohoto manželství. Předpokládám, že mi nedovolí...ale ano..dovolí..bude to poslušná manželka, a já budu skvělý, otrocký manžel. Splním každý příkaz, nebudu se jí nikdy ptát, vím, že bude mít vždycky pravdu.
Jsi připravená, ty patetická trosko? Měl bys být opatrný, abys ji nevystrašil. Ale nebudu. Miluje mě pro to, jaký jsem a já miluji ji.
Ruka se mi třese, když ji pozvedám, abych zaklepal na dveře tvého pokoje. Nesměle jsem dvakrát zaklepal a stáhl ruku zpátky ve strachu, jako by mě dveře měly kousnout. Vteřiny ubíhaly. Byly to ty nejdelší v mém životě. A pak ses objevila.
Bože, vypadáš tak nádherně. Smím ti nabídnout rámě? Prosím uchop tu ubohou náhražku paže. Tvé štíhlé prsty se ovinuly kolem mé kostnaté paže.
Jsem trochu zničený, má drahá, těšil jsem se, že budu hrát pohřební pochod, který jsem složil speciálně pro tuto příležitost. Ale jsem i nadšený, protože teď zahraji svatební pochod, který jsem složil ve stejnou dobu. Další příklad mé geniality, souhlasíš? Já vím že ano. Nemusím se na tebe ani podívat. A neboj se , můj zpívající ptáčku, zajistil jsem všechny nezbytnosti...včetně prstýnků.
Chci, abys poklekla, tak, pomalu. Neroztrhni si šaty. Jsi tak krásná, okouzlující. Ale teď nesmít mít hříšné myšlenky, protože máme být spojeni před očima Boha.
Slibuji, že celý svůj život zasvětím tobě. Položím život za to, abych tě ochránil před jakoukoli hrozbou. A vše, co je mé, dám tobě, jako své ženě. Teď prstýnky. Ano, podej mi svou sladkou, něžnou ručku, má drahá. Ach, je to jako dotýkat se vzácné panenky. Prstýnek ti na prstu sedí perfektně, můj zpívající ptáčku.Tak perfektně, jako by tam odjakživa patřil. Nádhera. Teď jsi na řadě ty, má drahá. Prones svůj slib. Můžeš říct cokoliv chceš.Jednoduše mi slib, že mi budeš věrná a budeš mě milovat po celý svůj život. Totéž jsem slíbil já tobě. Děkuji ti. Tak, tady je prstýnek, který mi máš nasadit. Tak jednoduchý a přesto tak krásný.
Už je čas políbit nevěstu? Ano! Teš si sundám masku...prosím, můj zpívající ptáčku, neodvracej ode mne svou tvář v náš svatební den. V každý jiný den budu před tebou svou ošklivost schovávat, ale ne v den našeho spojení. Prosím, chvíli to vydrž. Pak ta hrůza zmizí. slibuji. Pojď, má drahá ženo, polib svého dychtivého manžela.
Dobrý Bože, teď mohu umřít jako šťastný člověk...Jen kdybych tě mohl přesvědčit, abychom měli řádnou svatební noc. Měl bych být šťastný, že sis mě vůbec vzala. Takže víc nežádám. Manžel by neměl být chamtivý a sobecký. Vidíš, nasazuji si masku. Nikdy si ji v tvé přítomnosti nesundám. Leda že bys o to žádala.
Když mi to dovolíš, má nejdražší, rád bych tě vzal na svatební hostinu. Pracoval jsem na ní celé odpolene. Nádhera! Pojďme oslavit naše věčné spojení!
Můj zpívající ptáčku, proč pláčeš? Měla bys být ta nejšťastnější žena na světě. Vím, že nepláčeš pro toho chlapce, takže tuším, proč ti slzy stékají po tváři. Člověk si může zvyknou na všechno. Dokonce i na věčnost, tudíž není důvod k pláči. Strávíš věčnost s někým, kdo tě miluje, zbožňuje a uctívá. Bude ti líbat nohy, bude tvým otrokem. Zabije se, budeš-li po tom toužit. Bude ti absolutně poslušný. Nemáš se čeho bát. Prosím, uklidni se a nekaž tento den. Mám teď vše, co jsem kdy chtěl. Mám tě ve své moci, takže tě nikdy ničí hladové oči a chlípné myšlenky nemohou nakazit. A mám tvůj hlas, který je mnohem lepší, než ten můj. Nepotřebuješ svůj hlas sdílet s nikým jiným. Pro pouhé smrtelníky je příliš perfektní na to, aby plně pochopili jeho krásu. Můžeš si být jistá, že udělám vše, co tě učiní v našem domově šťastnou.
Tak, usadím tě na čestné místo hostitelky a sám si sednu vedle tebe, na místo hostitele. Vidíš před sebou všechno to jídlo? To všechno by se mělo snít. Tak jez, kolik chceš.
Vidím, že strach neovlivnil tvou chuť k jídlu, ale předpokládám, že toho nesníš mnoho. Tak jako vždy. Jako malý ptáček, má sladká holčičko.
Aha! Přesně jak jsem si myslel. Snědla jsi toho jen velmi málo, má drahá. Necítíš se dobře? Ne? Ano? Řekni mi, jak jsi na tom. Pak tě mohu svými kouzly vyléčit.
Jsi si naprosto jistá, že je vše v pořádku? Pokud by bylo, pak bys měla omdlévat potěšením. Jiné ženy to tak ve svatební den, nejšťastnější den ve svém životě, dělají.
Má drahá, víš, že tady pro tebe budu až do dne, kdy společně zemřeme. Do té doby tu budu, po tvém boku a budu očekávat tvá přání.
Chceš abych udělat třeba tohle? Dobře, udělám to, přeješ-li si to. Nyní mi prosím dovol, abych tě vzal do náručí a odnesl tě do naší ložnice. Smím?
Bože! Mé patetické srdce mi vyskakuje z hrudi radostí nad tím, jak si se uvelebila na mých tenkých slabých rukou. Jsi tak lehounká a překrásná. Mohu tě znovu políbit?.... předpokládám tedy, že ne, ale ta facka byla trochu moc, zdá se mi.
Ještě tě nechci usadit na postel, ale ty protestuješ á já tě nechci dělat nešťastnou. Líbí se ti ta postel, má drahá? Doufám, že ano, protože nebudu jediný, kdo v ní bude spát!
Nedívej se na mě tím sladkým zmateným pohledem. Tím, který tak často využíváš. Dobře víš, že nejraději spím ve své rakvi vyložené sametem. Má rakev je velmi pohodlná, tak pohodlná, že si přeji zemřít, abych v ní mohl odpočívat déle. Prosím, odpusť si tenhle výraz hnusu. Tvé nevinné tvářičce nesluší. Jsi tak mladá, krásná a energická. Co ty můžeš vědět o zrůdnosti? Přestaň na mě ukazovat. Vím, co jsem zač a musíš mi prominout, že ti předkládám takový groteskní obraz. Víš, že nesnáším, když tě rozruším! Ale tohle je, má drahá, tohle je věc, která je absolutně mimo mou kontrolu.
Klečím před tebou, ruce sepjaté a prosím tě za odpuštění a jediné, čeho si schopna, je vzlykot? Prosím, je mi líto, že se musíš dívat na tu porcelánovou náhražku tváře, ale je to lepší, než ta věc pod maskou.
Změnilo by to tvůj názor na svatební noc? Myslím ohledně dovršení našeho sňatku. Konce konců, jsem přeci manželé...Chceš pokračovat?
Bože, neplakej! ...víš, že mi to rve srdce, když tě vidím v slzách. Co mám udělat, aby ti bylo lépe? Co kdybychom odložili naši svatební noc, než si prostě zvykneš a budeš se v mé přítomnosti cítit lépe? Jsem přesvědčen, že to zvládneme. Tak, podívej, už nemusíš plakat. Pojď sem. Dnes večer budu ignorovat mou rakev a zůstanu s tebou v této...nepohodlné...posteli... nebo bys byla raději, kdybych spal na podlaze jako věrný starý pes? Udělám vše, co tě potěší, má milovaná.
Nakonec ta postel není tak špatná. Pojď, miláčku, ulož se mé náruči. Neublížím ti, přísahám. Budeme tu prostě spolu ležet. Ach, tvé vlasy, tvé nádherné vlasy..jsou jako samet rozprostřený na má hubené hrudi. A tvé štíhlé ruce, ovinuté okolo mého pasu, jsou zdrojem sladkého potěšení, které jsem nikdy před tím nepoznal. Má nejdražší, budeme mít krásný život. Vidím, jak ti těžknou víčka. Výborný nápad. Také jsem už vyčerpaný. Byl to velmi důležitý den. Člověk se nežení nebo nevdává každý den.
Miláčku, zapomněl jsem na jednu věc.
Miluji tě, dnes a navždy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 2. listopadu 2013 v 19:40 | Reagovat

Opět je to nádherné, vlastně je to rozšíření myšlenky a příběhu z povídky "Smrt panenky z porcelánu" (od stejného autora/autorky), ale zase to ve mne vyvolalo ty podobné pocity, opravdu je to svým zvláštním způsobem smutně krásné, vede mě to ještě k lepšímu pochopení Erikova myšlení z dřívější povídky.. díky moc!!!! :-)

2 Anička Anička | Web | 2. listopadu 2013 v 23:56 | Reagovat

Mňaum.
...
:) :) :) :) :) :) :)
Došla mi citoslovce.

3 christinemaria christinemaria | 3. listopadu 2013 v 17:01 | Reagovat

[1]: děkuju :-)

[2]: wow, když tobě dojdou citoslovce, tak to už je nářez! :D ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama