Slast

20. listopadu 2013 v 16:09 | ChristineMaria |  Překlady povídek
Rating K - Romance - Christine & Erik



Zvědavost mě jednou bude stát život, zamyslela se Christine, ale zdálo se vysoce nepravděpodobné, že by tak krásný hlas mohl mít spojení s ošklivou tváří. Přešla k Erikovi a pevným hlasem mu řekla: "Jestli mě, Eriku, miluješ, tak si sundáš masku."

"Moje drahá Christine, žádáš ode mě jedinou věc, kterou nemohu učinit," odpověděl jí neméně rozhodně.

"Ach Eriku, prosím," požádala ho Christine. Znělo to jako prosba dítěte.

"Nerozumíš slovu "ne"?" obrátil se k ní Erik s narůstajícím vztekem.

Tak fajn, když si masku nesundá sám, udělám to já, pomyslela si. Její ruka vystřelila k masce a strhla ji tak rychle, že mu chvíli trvalo, než si uvědomil, co se právě stalo.

"Hloupé dítě," zařval Erik. "Vidělas moji tvář, tudíž už nikdy nebudeš volná. Copak nevíš, že každého, kdo spatří mou tvář, zabiju?" zuřil Erik. Christine byla k smrti vyděšená, choulila se u zdi. "Ale ne, tebe bych nemohl zabít," mluvil spíš sám k sobě, než k ní. "Budeš muset žít tady, v téhle pekelné díře, navždy," řekl Erik. "Jsi spokojená s tím, co jsi viděla, věříš, že je to jen maska, drahá? Pojď a sundej mi masku," pokynul jí Erik, hněv mu zatemnil mysl. Sáhl jí po ruce a začal jí škrábat kůži na své tváři. Christine se mu vytrhla.

"Ne!" zaječela.

"Proč ne, drahoušku?" posmíval se.

"Protože bych ti nikdy nedokázala ublížit," odpověděla.

"Proč ne?" zajímalo ho, byl stále rozhněvaný.

"Eriku, naučila jsem se milovat toho muže, který je za maskou ukryt, tak proč, proč se stydíš za svou tvář? Drahý, vzhled neznamená nic, oči si z člověka prostě dělají dobrý den, ale moje srdce vidí dál než oči. Lásko, nevadí mi ona "pekelná díra"! Stojí to za to! Hlavně když jsi se mnou. Eriku, miluji tě bez ohledu na zevnějšek. A ujišťuji tě, že každá maska, kterou máš, bude do rána pryč!" oznámila mu tvrdohlavě, ale s láskou.

"Ne, lžeš mi," zlost ho neopouštěla. "Neopovažuj se mi lhát!"

"Nelžu ti, " řekla mu klidně, byla ovšem raněná nedostatkem jeho důvěry.

"Hraješ to dobře, Christine. Ale přestaň mě obelhávat. Nesnaž se mi dávat naději, když vím, že o pár chvil později bude rozdrcena!"

"Ne," byla na pokraji slz, "nebuď takový, prosím věř mi!"

"Potřebuji nad tím popřemýšlet, Christine, nech mě prosím na chvíli o samotě."

To nemůže myslet vážně; nikdo mě nemiluje, nikdo! Ani moje vlastní matka. Nebyla se schopna na mě ani podívat, a tohle nádherné, úžasné dítě mi strhne masku a pohlédne přímo do očí. Musí tedy mluvit pravdu. Miluje mě. Jak by tě mohla milovat, ozvalo se Erikovo nedůvěřivé já. Má přece de Chagnyho-hezkého mladého muže. Zatímco ty jsi odpudivý stařec. Nemohla by přece milovat a ani nemiluje člověka jako ty. Ale Christine je pravdomluvná mladá žena! K nalezení odpovědi vede jen jedna cesta. Musíš jí nabídnout svobodu. Uvidíš, jestli odmítne nebo hned poběží za vikomtem.

Nesmí si myslet, že lžu, jinak mě pošle pryč!

"Christine, rozhodl jsem se ti dát svobodu," řekl jí Erik.

To nemůže, ne, nechci ho opustit. Miluji ho. Pravda, ale vikomt by se o tebe nejen mnohem lépe postaral, ale dal by ti i lepší jméno. To je mi jedno!

"Ne, Eriku, prosím, prosím nenuť mě odejít!"

"Chceš tím říct, že odejít nechceš?" položil jí otázku.

"Ne, nechci," zašeptala.

Je tady, přímo přede mnou, napadlo Erika.

Něžně přitiskla své rty na jeho. Třásl se od hlavy až k patě. Rozplakal se, nemohl to zastavit. "Neplač, vše je v pořádku," pošeptala mu Christine. "Miluji tě."

Erik ztuhl. Nikdy nepoznal lásku. "Já-já myslím, že tě taky miluji," řekl. Pocit čiré slasti. Byl to nejskvělejší pocit, který kdy měl.

"Skvěle, " prohodila s úsměvem. Znovu se políbili. Ano, slast-to bylo to správné slovo k popsání toho, co cítil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 21. listopadu 2013 v 8:35 | Reagovat

Nádhera, opravdu dojemný konec, a krásný;-) Díky moc zase mi stoupla nálada o dva stupně výš!!
Opravdu, tahle povídka se mi moc líbila, je opravdu povedená. :-) Ještě jednou děkuji!

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 21. listopadu 2013 v 19:54 | Reagovat

mockrát děkuju,to mě těší :-)

3 Lotte Lotte | Web | 25. listopadu 2013 v 5:09 | Reagovat

Máš úžasnou slovní zásobu, tvé překlady jsou skvělostné. :)

Povídka sama je balzámem pro každého fantomistu, který si pro Erika touženě přeje šťastný konec.
Líbil se mi jeho vnitřní monolog, kdy si stále nedokázal připustit, že jej Christine opravdu miluje. :)

4 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 26. listopadu 2013 v 6:31 | Reagovat

[3]: moc,moc,moc děkuju!:-)

5 Zuzka Zuzka | Web | 29. listopadu 2013 v 16:31 | Reagovat

[3]: To jo, ten monolog je opravdu bezvadný;-)

6 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 29. listopadu 2013 v 21:08 | Reagovat

díky, Zuzi :-) omlouvám se, že se nikde neobjevuju a jsem neaktivní (tento článek byl předpřipraven), ale já teď fakt nemůžu :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama