Prázdná klec:1. kapitola

30. listopadu 2013 v 18:27 | ChristineMaria |  Překlady povídek

Guys, mám pro vás kapitolovkuSmějící se Jste nadšení? Doufám, že ano.Mrkající
Autor: Legwarmer, rating M, Drama/Angst, postavy si nechám pro sebe-tahle povídka je podle mě netradiční, a tak vám nechci zkazit překvapení.


Bylo mi jedenáct, když jsem Fantoma zachránila, ale kdybych věděla, co jednou udělá mé ubohé duši, nechala bych ho v té železné kleci.
Všechno začalo tak snadno, jako by to byl příběh v dobré knize. Bylo léto a já ho dostala z klece a pomohla mu uprchnout před ponižováním. Jak týdny ubíhaly, stávali jsme se blízkými přáteli. A po tom, co jsem ho schovávala ve skříni nebo na střeše, jsem pro něj konečně našla místo, na kterém bude v bezpečí. Samozřejmě, že o katakombách věděl každý, nebyly žádným tajemstvím. Ale byly temné a vzduch v nich nebyl tak svěží, jak ho baletky mají rády, nikdo nikdy nešel dolů hledat něco neznámého. Skvělé místo. Nebo jsem si alespoň až do toho osudného dne myslela.
Měsíce míjely a já jsem navštěvovala Erika o přestávkách mezi vyučovacími hodinami a zkouškami v divadle. Vždy jsem mu přinesla něco k jídlu. Když jsem jednou měla volno, tak jsem ho naučila číst a psát. Zjistila jsem, že je mnohem rychlejší než já. Brzy mi došlo, že už není nic, čemu bych ho ještě mohla učit a rozhodla jsem se, že pro něj budu krást knihy z knihovny Opery Populaire.
Nejdříve jsem si vypůjčovala knihy, které jsem jako dítě milovala: hlavně pohádky a klasiku. Ale Erik byl se svým mozkem devítiletého dítěte tak zvídavý a chytrý, že zanedlouho chtěl víc. Proseděla jsem v knihově celé hodiny a probírala se knihami o architektuře, malířství a vědě. Nepochopila jsem z nich ani slovo, a abych byla upřímná, ani mě ty knihy nijak nezajímaly. Mě bavil tanec a herectví a ty mi šly také nejlépe. Nakonec jsem našla i knihy plné básní a přinesla jsem je Erikovi.
"Antoinette, ty básně jsou tak krásné," řekl mi tenkrát, "prosím, vzala bys mě do knihovny?"
Nejprve jsem myslela, že žertuje. Byl to šílený nápad. Nemohu přece riskovat, že nás oba vyhodí. Ale když jsem spatřila Erikův vážný obličej, uvědomila jsem si, že se o žádný vtip nejedná. Nakonec, po dlouhých neshodách, jsem ho s sebou v noci, kdy nás nikdo nemůže vidět, vzala do knihovny. Stále si pamatuji, jak jsme se potichu plížili chodbami a na každém rohu očekávali nějaké nebezpečí. V knihovně jsme strávili celou noc, vytahovali jsme z polic knihy, obraceli stránky plné literatury a básní. Nikoho z nás ani nenapadlo vydat se do oddělení s vědeckými publikacemi nebo jinou tématikou pro dospělé. Zůstali jsme ve skromnějších sekcích, jako například v té s milostnými příběhy. Brzo ráno, ještě před východem slunce, jsem ho zavedla zpátky dolů. Když jsme došli do jeho doupěte, otočil se ke mně a řekl mi svým mladým hřejivým hlasem: "Antoinette, už mi nemusíš nosit knihy. Obstarám si je sám."
A tak jsem s tím přestala. Erik začal krást i jídlo a já jsem na něj postupem času nemusela tolik dohlížet. Ale začal mi chybět a proto jsem za ním chodila. Každý večer mi četl básně, tak to šlo po několik let. Když mu bylo čtrnáct, jeho zájem o dospělejší básně narůstal. Najednou se mnou mluvil o věcech, o kterých bych nehovořila ani v nejhlubší tmě. Filozofie byla jeho novou vášní, stejně tak vášeň. "Antoinette, co myslíš, že má znamenat "sdílet lože" v tomhle řádku?
Nevěděla jsem. Byl šestnáctiletý člověk vzdělaný ve věcech týkajících se sexu? Vůbec ne. Ostatní baletky se bavily o změnách, kterými jejich tělo prochází. Ale chlapci nebo muži se o tom nikdy nezmiňovali. Sama jsem zaznamenala mnoho změn, a z ničeho nic se zdálo, že mě Erikovy oči pozorují jinak, než dřív. Naklonila jsem se k Erikovi a řekla: "Eriku, neptej se mě na takové věci! Nechci se s tebou o nich bavit!" Je zřejmé, že jsem se tak snažila skrýt svou nevědomost a nepříjemný třas způsobený tímto hovorem.
Erik a já jsme tedy přestali mluvit o těchhle věcech. Zanesl zpátky všechny knihy zabývající se láskou, protože jsem odmítla na toto téma hovořit. Erik se tudíž začal učit o architektuře, náboženství a hudbě. Nějakým způsobem se mu podařilo ukrást klavír. Dodnes nevím, jak to dokázal. Ale "nová" témata mě také příliš neinteresovala. Mé noční návštěvy u něj pokračovaly a někdy jsem dokonce přespala v jeho posteli. Tolik se mnou mluvil o katolících, čarodějnicích a skladatelích, že jsem ho prostě musela poslouchat. Potřebovali jsme mít něco společného a on mě naučil všemu, co vyčetl v knihách. Najednou mi došlo, že sama přemýšlím o katolících, čarodějnicích a skladatelích. A dnes si troufám tvrdit, že mi Erik pomohl používat mozek místo pouhého uvažování, ke kterému byly odsouzeny ostatní dívky. V noci jsem vzala jednu z Erikových knih a začala si číst. Erik se začal triumfálně smát. Dobře si na to pamatuji...
Věci se vyvíjely velice dobře a já si nedovedla představit, že by tomu mělo být jinak. Ale jedné noci se věci změnily. A to tak drasticky, že dodnes si dokážu vzpomenout na ten šok. Moje učitelka baletu mi přestavila staršího muže a řekla mi, že bych si ho měla brzy vzít. "Neomládneš, Mademoiselle, už je ti o osmnáct," řekla mi, "nech nás tomu čelit. Jsi lepší učitelka než baletka." S tímhle jsem neměla nejmenší problém. Ani mě to vlastně nezajímalo. Tolik jsem toho četla o lásce, že jsem věděla, že v manželství ji nenajdu. Sňatek byl ale jediný způsob zaručující mi denně jídlo. Přesně po dvou dnech jsem měla poznat svého nastávajícího. Celý svět se obrátil vzhůru nohama. Ach, jak málo jsem věděla o tom, co bude následovat.
Tu noc jsem šla dolů k Erikovi. Byl nějaký jiný. Když jsem k němu přišla, vstal z postele a odsunul knihy stranou, aby udělal místo. "Dobrý večer, Mademoiselle Giry," pozdravil mě, "jak rád vás zase vidím."Ano, musím říct, že jsem se ničeho nebála. Sedla jsem si na postel a sledovala, jak pokleká u mých nohou. Dotkl se mých kolenou a já se usmála. Pomalu mi vyhrnul sukni až ke kolenům. A políbil mě na kůži. Otevřela jsem pusu a chtěla něco namítnout, říct mu, že se chystá udělat nemravnou věc. "Eriku! Co to děláš?"
"Nic." Sedl si vedle mě na postel a podíval se mi do očí. "Nic. To nic není."" Rukou se dotkl mé tváře. Cítila jsem, že by mi neublížil. Znala jsem ho spoustu let a věřila mu. Bohužel mě přesvědčil o opaku. Jeho ruka se rychle přesunula ke krku a pak se zastavila u výstřihu. Jeho oči mě pozorovaly. "Eriku, prosím, co to má znamenat?"
"Mám tě rád, Antoinette. Proč mi nevěříš?"
Mé tělo chtělo víc, než jen jeho prsty v mém výstřihu, ale mysl jasně říkala "ne". Nikdy jsem nic takového nedělala a Erikův spěch mě znepokojoval. "To nemůžu udělat," řekla jsem, "Eriku, je to špatné. "
"Zavři pusu," řekl a naklonil se ke mně, aby mě políbil. Odstrčila jsem ho. "Eriku, řekla jsem ¨ne¨!"
"Už mi nikdy neříkej ¨ne¨!" varoval mě a něco temného v jeho očích mě přesvědčilo, že to nikdy více neřeknu. Bylo to něco, co jsem v jeho očích viděla poprvé a bála se to vidět znovu. Tak jsem držela pusu a nechala ho dělat, co se mu zlíbilo.
O pár vteřin později se mě dotýkal na místech, která bych měla vidět pouze já a nikdo jiný. Zalapala jsem po dechu. "Eriku, prosím, nedělej to." Slzy mi stékaly po tvářích. Ale udělal to. Neposlouchal moje prosby. Udělat to a dělal to celou noc, dokud konečně nepustil mé ruce, neodvalil se stranou a vyčerpáním neusnul. Otřela jsem si slzy. Stále jsem na sobě cítila jeho pot.
Bylo to hrozně ponižující. Můj jediný přítel mě takhle zradil, tohle mi provedl, dělal mi věci, o kterých jsem dokonce ani nečetla, věci, které jsem jasně odmítla. Děsil mě. Z temnoty v jeho očích mě mrazilo až u morku kostí. Věděla jsem, že kdybych odmítla, nezůstala bych naživu. Přitáhl jsem si peřinu až k bradě, třásla jsem se a styděla za své tělo. Nevěděla jsem, co se vlastně stalo, ale cítila jsem bolest a mokro mezi stehny. Dala jsem se do pláče. Plakala jsem a plakala, až už nezbylo nic, co bych ze sebe mohla vyplakat. Byl můj jediný přítel. Něco se strašlivě zvrtlo. Sebrala jsem oblečení, a jakmile jsem vstala, všimla jsem si krve. Ztěžka jsem oddechovala. Oblékla jsem se. Nevěnovala jsem mu jediný pohled. Nohy mě nesly zpět do dívčích ložnic, kde jsem se v tichosti umyla u kbelíku s vodou. A v momentě, kdy jsem si lehla do postele, propadla jsem se do bezesného spánku.
Stále si vzpomínám na události dalšího dne. Jako obvykle nás, baletky, probudila naše učitelka baletu Madame de Jour. Její zvučný hlas nás donutil vstát. Mé nohy byly ztuhlé. Okamžitě se mi v mysli vynořily vzpomínky na minulou noc a jen stěží jsem zadržovala slzy. Díky Bohu byla bolest pryč. Během výuky jsem přemýšlela nad uplynulou nocí a snažila se přijít na to, co se vlastně stalo. Jak pošetilá jsem byla, netušila jsem, co muži dělají ženám. Madame de Jour mi po skončení hodiny tiše pošeptala, že svatba bude do měsíce. Dotkla se mé paže. "Budeme si muset promluvit o manželství. Obzvláště o tom, co bys měla svému muži dovolit dělat. Ale to zařídíme později. Běž na oběd!"
To se opravdu snadněji řeklo, než udělalo. Nemohla jsem nic pozřít, a když už jsem něco do žaludku dostala, hrozilo, že to tam dlouho nezůstane. Večer jsem se na sebe podívala do zrcadla. Byla jsem bledá. Na polštáři na mě čekal dopis. Otevřela jsem ho. Bylo v něm nepsáno jen pár slov:
Když nepřijdeš ke mně, přijdu si pro tebe.
A věděla jsem, že to udělá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | 30. listopadu 2013 v 23:49 | Reagovat

Tohle je... psycho.
Tvrdit, že nejsem zvědavá na další část by byla prachsprostá lež.
Jo, vážně by mně zajímalo, jak to dopadne.
Chmmmmm...
That's the question, isn't it?
A tak musím opět ještě pochválit velmi mně se líbící překlad a opravdu nadmíru zajímavý výběr :)

2 Zuzka Zuzka | Web | 1. prosince 2013 v 7:03 | Reagovat

Jej jej... ehm, blekoty blek. :-x  <- moje doslovná reakce :-D
Tak takovouhle povídku jsem ROZHODNĚ nečekala. Vau, tedy tohle... prostě nemám slov;-)
Ale také jsem moc zvědavá na pokračování, jsem celá napnutá:-) Díky moc!!!

3 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 1. prosince 2013 v 14:26 | Reagovat

moc vám oběma děkuju :-) ano,hodně netradiční povídka :-D a pokračování je ještě drsnější ;-)

4 Zuzka Zuzka | Web | 2. prosince 2013 v 12:32 | Reagovat

[3]:Jujky, tak to si nedokáži vůbec představit, co na mne v pokračování čeká... O_O  8-O
:-D  ;-)

5 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 2. prosince 2013 v 16:11 | Reagovat

[4]: to se ještě budete divit.takový protiklad mého Erika :-D

6 Lotte Lotte | Web | 4. prosince 2013 v 17:44 | Reagovat

Tohle si vybavuji. To bylo na tvém původním blogu, že ano?
Mé názory se od té doby moc nezměnily.
Cože? Eriku, co to vyvádíš? :D
Ale překlad je to povedený jako vždy. :)

7 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 5. prosince 2013 v 11:04 | Reagovat

[6]: ano, přesně tak :-) máš dobrou paměť.díky moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama