Mohu být i padouch

15. listopadu 2013 v 18:07 | ChristineMaria |  Překlady povídek
Autor: dangerousdame, rating M, Raoul & Christine, Romance



Láska může být skvělá, ale vždy to není tak jednoduché. Christine přemýšlela, jestli s ní náhodou není něco v nepořádku, když s takovým faktem bojuje. A otázka, zda si měla vybrat Raoula nebo Fantoma, vlastně nebyla skutečná. Jeden z nich byl muž, kterého bezvýhradně zbožňovala, a který vždy usiloval o to, aby byla šťastná, zatímco druhý jí způsobil nevýslovný smutek. Ale přesto...
Christine by lhala, kdyby řekla, že se jí na Fantomovi nelíbila ani jediná věc. Kdykoliv byla v jeho přítomnosti, cítila se bezmocná a v jeho moci. Měla pocit, jako by všechna práva měla být hrozná. Tak proč o tom stále sní, ať už ve spánku nebo bdění? Zvažovala i možnost, že ho třeba miluje, ale to zase neodpovídalo tomu, jak se cítila. Christine bylo Fantoma líto. Život si s ním krutě pohrál. Ale zároveň ho nenáviděla, když si vzpomněla, jaké zločiny spáchal. Soužití s ním by byla noční můra. O tom není pochyb.
Tak proč se cítí TAKHLE?
Tyto myšlenky s ní neustále nebyly, ve svatební den na ně málem zapomněla úplně. Byla přede všemi prohlášena za Raoulovu ženu a políbit ho jako jeho právoplatná manželka, to pro ni znamenalo dosud nepoznané potěšení. Dokonce i obavy, které oba měli z Raoulovy rodiny, se ukázaly jako plané. Byli tak zasažení ztrátou Phillipa, že je ani nenapadlo vydědit jediného zbývajícího dědice proto, že se oženil s ženou z nižšího stavu. (Raoul jí tehdy citoval jejich slova: "Jestliže musí, ať si je bláznem.")
Jakmile se novomanželé ocitli sami v pokoji, Christine propukla v pláč.
"Má lásko!" vykřikl Raoul. "Co se děje? Byla k tobě snad moje rodina krutá? Urazil jsem tě nějak?"
Christine zavrtěla hlavou..
"Všichni ke mně byli milí. Ty jsi byl úžasný. Jen si přeji..." Snažila se ovládnout, ale slzy ji přemohly. "Jen si přeji, abych byla tou ženou, jakou si zasloužíš.
Její manžel ji vzal jemně za ruku.
"Na světě není nikdo, s kým bych se oženil raději. Ale to jistě víš." Christine mu padla do náruče a nechala se odvést k posteli. Když se trochu uklidnila, znovu se rozpovídala.
"Nevzal by sis mě, kdybys znal celou pravdu. Miluji tě, opravdu! Ale bojím se naší- bojím se dnešní noci. Nemyslím si, že bys mě mohl zranit, vím, že budeš něžný, ale-"
Měla přestat mluvit, ale nemohla zdržet své přiznání o nic víc, než slzy.
"Ale nebude to pro mě dost. Možná že jsem kvůli svým touhám v srdci děvka. Ne jiný muž, ale,ach, je to ostudné o tom mluvit! Možná jsem se stala Fantomovou obětí proto, že věděl, že jsem slabá a že se taková slušná dívka bude bát, že...Bože Raoule! Ale část mého já to chtěla! Toužila být znásilněná, zotročená! "
Christine nevěděla, jakou reakci má od Raoula očekávat. S největší pravděpodobností ji bude utěšovat, řekne jí, že je ještě v šoku z toho, že byla unesena a že takové fantazie vymizí. A nebo nebude natolik shovívavý a vyhodí ji z domu jako nějakou šlapku. Ale to, co nakonec řekl, by ji ani ve snu nenapadalo.
"Christine, dala jsi mi, co se týče svého života, důvěru, takže by bylo spravedlivé, aby si do mých rukou vložila i své potěšení."
Pohlédla na svého manžela, oči rozšířené úžasem. Na půl čekala, že žertuje. Ale jeho hnědé či se na ni dívaly laskavě a čestně.
"Co tím myslíš?"
"Znamená to, že ti mohu zaručit jak lásku, tak i ctnost. Jsem sice panic, ale dost sečtělý na to, abych věděl, že někteří lidé mají touhy, které se neslučují s představou ostatních o tom, jak by se měli chovat. Tyto věci mě skutečně zaujaly, ale nechtěl jsem je před tebou zmiňovat, neboť jsem se bál, že by to jitřilo tvé vzpomínky na únos."
Raoul jí jemně políbil na krk.
"Nevím, jestli mohu naplnit své touhy, ale prosím tě, aby si mi dovolila ti zkusit. Jestliže pro tebe můžu být hrdina, třeba mohu být i padouch."
Christine nemohla uvěřit vlastním uším. Přikývla však a přemýšlela, jestli snad nesní. Raoul jí zajel rukou pod šaty a pohladil ji po stehně. Nechala ho, aby jí sundal boty a punčochy. Ale místo toho, aby je Raoul odhodil na podlahu, držel je v rukou jakoby je zkoumal.
"Domnívám se, že to bude odpovídající omezení, co ty na to, drahá?"
Byla si jistá, že její srdce vynechalo úder.
"Ach Raoule, kam na takové nápady chodíš?"
Usmál se na ni, zavrtěl hlavou.
"Jsem aristokrat, lásko. Jsem z kruhů, které stvořily Casanovu a markýze de Sade. Ačkoliv jsem nezkušený, tak jen stěží nevinný. "
Christine si lehla na postel a instinktivně dala ruce za hlavu. Ta představa, že by své necudné fantazie měla sdílet s Raoulem-tak laskavým, tak respektovaným- byla prostě směšná. Ale proč ne? Nebál se ani monstra, šílence ani zavržení společnosti, tak proč by se měl bát jí nebo jejích tužeb?
"Musíš mi dát vědět," řekl, zatímco jí punčochami svazoval ruce, "kdybych zašel příliš daleko.Jak si přeješ mi to říct?"
Christine mu pohotově odpověděla.
"Řeknu ¨stop¨ a řeknu to třikrát. Jestliže tak neučiním, tak tě prosím, aby sis mě vzal nehledě na to, jak moc se vzpírám."
Raoul dokončil uzel a přivázal Christine k posteli. Christine nemohla hýbat rukama. Ležela na posteli tváří k Raoulovi, který měl volný přístup k jejímu tělu. Tiše se zasmál a pohladil Christine skrze šaty po prsou.
"A teď, má lásko," zašeptal, "jsi bezmocná. Neutečeš mi. Vezmu si tě ve svatebních šatech a podrobím si tě." Raoulův dojem varietního darebáka by možná na tvářích mnohých lidí vyloudil úsměv, Christine z toho ale příjemně mrazilo.
"Musíte se nade mnou smilovat!" Tón jejího hlasu dostal divadelní nádech. Znělo to, jako by byla ve skutečném nebezpečí, ačkoliv nic takového necítila. Hlas měla níže posazený, afektovanější a v okamžiku, kdy žádala o smilování, byl téměř škádlivý.
"Budeš mi říkat ¨Pane¨, miláčku. A dostaneš takové milosrdenství, jaké si zasloužíš."
Christine bojovala s pouty, ale prohnula se, aby se víc přitiskla k Raoulovým rukám, které začaly laskat její tělo. Když ještě žila v opeře, tak jednou, osamocená v pokoji se sama sebe dotýkala a objevovala příjemné pocity. Ale přestala s tím poté, co ji navštívil její "anděl", protože se bála, že by po takovém jednání nemusela být hodna nebeské přítomnosti. Nyní si vzpomněla na ty slastné okamžiky a věděla, že si to bude opět užívat.
Raoul vyhrnul Christine sukni. "Ty zvíře!" Christine hledala "pomoc." Ale žádná záchrana nepřišla. Christine si dávala pozor, aby její hlas byl dostatečně tichý a nikdo ze služebnictva nebyl vyrušen. Raoul odpověděl tím, že ji plácl po stehně a když nepřestala trucovat, učinil tak znovu.
"Prokaž mi trochu respektu, lásko! Můžu být krutý, jestliže po tom zatoužím a toužím po tom tím víc, když se mi vzpíráš." Odhodil stranou poslední kousek jejího spodního prádla, posadil se obkročmo na Christine a začal zbavoval se svého oblečení. Veškeré její pochybnosti o tom, zda je tohle skutečně to, co Raoul chce, zmizely. Ačkoliv neměla s muži zkušenosti, poznala, že byl Raoul vzrušený.
"Odpusťte mi, pane. Budu-li muset, podřídím se vaší vůli." S těmito slovy zavřela Christine oči a představovala si, že všemožné mučící nástroje lemují zdi Raoulovy ložnice a že pokud se Raoulovi neoddá, zničí ji. Ta myšlenka byla přitažlivější, než všechny její předchozí fantazie. Když Raoul viděl, že Christine hoří tváře a ucítil mokrost mezi jejími stehny, velmi dobře pochopil, jak moc se to Christine líbí.
Christine už slyšela o tom, že penetrace je bolestivá a byla tedy na to jaksi připravená. Bolelo to, ale mnohem méně, než se bála a šok jí dal možnost vyzkoušet smluvený signál.
"Stop, stop, stop!"
Raoul se v ní okamžitě přestal pohybovat a s obavami se na ni podíval.
"Ublížil jsem ti, miláčku? Omlouvám se. Měl jsem vědět, že jsem zašel příliš daleko."
"Ne, chci tě, ale buď prosím trochu jemnější."
"Slibuji." Raoul ji něžně políbil a po Christinině přikývnutí do ní znovu pronikl. Tentokrát byly jeho přírazy pomalé, aby měla čas uklidnit se a přivyknout tempu. Její tělo nebylo na přijetí muže zvyklé, ale to vzrušení, které cílila, když ji pevně popadl za stehna, Christine potvrdilo, že nacházení limitů bude velice příjemné.
"Pane!" vydechla. "Ach, pane!"
"Mám tě jenom pro sebe," zavrčel spokojeně. "Žádný netvor mě nezbaví touhy a žádný anděl tě nezachrání." Christine zakňourala v předstíraném protestu a prohnula se v zádech, aby v sobě Raoulův penis cítila víc. Její odpor v něm vzbudil něco, co ho přimělo se k ní naklonit a zašeptat jí do ucha. "Zpívej pro mě."
Christine zpívala tón výše a výše, jak uvnitř ní rostlo napětí. Přitiskla se k Raoulovi, prosila ho, aby zrychlil, nohy měla ovinuté kolem jeho pasu. Tón byl čím dál tím vyšší až-
Raoul se napjal a pak se zhroutil na Christine. Znovu jí políbil a osvobodil ji z pout. Ale Christine ještě nebyla. Vzpomněla si na své "objevy", vzala Raoulovu ruku a naváděla ji správným směrem. Brzy přišel na to, jak Christine správně stimulovat. Když ji Raoul dovedl k vrcholu, dala ruce za hlavu předstírajíc, že jí rozkoš způsobila jeho nadvláda.
Christine se křečovitě zachvěla a Raoul se spokojeně usmál nad dobře odvedenou prací.
"Děkuji," bylo všechno, co mu mohla říct. "Bože, Raoule, miluji tě!"
"Já bych měl děkovat tobě, Christine. Jsi pěkně divoká! Měl jsem plné ruce práce, když jsem tě chtěl uspokojit! Jakmile si na tohle zvykneš, obávám se, že se budu muset snažit mnohem víc, abych tě dostal na pokraj limitů."
"No," řekla s schoulila se manželovi v náručí, "pokud to se mnou není ještě moc zlé, tak existuje několik dalších věcí, které bychom mohli vyzkoušet. Některé části mého já se totiž líbilo, když si byl chycen ve Fantomových lanech. Možná bychom si příležitostně mohli vyměnit role."
Raoul ji objal spokojeně vzdychl.
"Ovšem, má lásko. Udělám vše, co budeš žádat."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 16. listopadu 2013 v 7:08 | Reagovat

Uf, tak to jsem nečekala ;-) Svým způsobem je to pěkná povídka, i když takové obvykle nečtu :-) :-D

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 17. listopadu 2013 v 12:14 | Reagovat

díky;-) kdo by to do Raoula řekl?:-D

3 Anička Anička | 18. listopadu 2013 v 7:42 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale u tohohle jsem se nemohla smát, ale rovnou kchechtat :-D

4 Zuzka Zuzka | Web | 18. listopadu 2013 v 21:25 | Reagovat

[2]: Jo, já tedy ne :-D :-D

5 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 18. listopadu 2013 v 22:29 | Reagovat

[3]: já jsem tomu nemohla uvěřit-že existuje něco takového, snad jsem se i styděla
[4]: mě to taky překvapilo, ale pak jsem si řekla,že 'můj' Raoul z Křídel by toho asi schopen byl...

6 Fanta Light Fanta Light | Web | 28. března 2014 v 12:32 | Reagovat

Musím říct, že překlad je mnohem lepší než se to snažit luštit z google překladače co jí vlastně dělá :-D  :-D

7 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 28. března 2014 v 17:09 | Reagovat

[6]: no to doufám :-D jinak by to byla ostuda, vždyť google translator překládá příšerně ;-)

8 Fanta Light Fanta Light | Web | 13. dubna 2014 v 11:36 | Reagovat

[7]: To teda jo.Jinak chystám návrat, tak doufám že to někdo ocení. zatím nic :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama