Honestly, ten závěr mě zklamal. Ne obsah, ale styl psaní . Děsně blbě se to překládalo. To jen tak naokraj, ať nejste v šoku. 
Muž šel směrem k domu, ve kterém krásná žena otevírá dveře. Muž drží v ruce kytici a předává ji ženě.Ona ochotně přijímá. Když si přivoněla ke květinám, na ruce se jí v záři zapadajícího slunce zaleskl diamantový prsten.Muž se jmenuje Erik. Natáhne ke své ženě ruku. Manželka, jejíž jméno je Christine, dychtivě jeho ruku uchopí a společně vběhnou do pole plného květin. Erik zvedne Christine do vzduchu a zatočí s ní dokola. V tento moment můžeme cítit sílu jejich lásky.
Erik ji opatrně postaví zpět na zem. Vášnivě se políbí. Polibek je plný lásky, ztráty, smutku a vášně. Jejich hlasy se s ozvěnou odrážejí od stěn jejich venkovského domu. Člověk pozná, že jejich láska bude nehynoucí a dokonalá
"Řekni, že se mnou bude sdílet jeden život..jednu lásky. Stačí jedno slovo a budu tě následovat. Sdílej se mnou každý den, každou noc, každé ráno..."
Who cares about Raoul? 
To je ale táááák fantomistický! A člověk se u toho musí přeze všechno tlemit jako blázen .))) (jednookej trojpusej smajlík!)
(Ale co se stalo s Raoulem?
)