Přijď pro mě-epilog

7. října 2013 v 10:57 | ChristineMaria |  Překlady povídek
Kiš kiš, Raoule! Smějící se


O čtyři roky později

Christine probudilo slunce v očích a zvuk vln tříštících se o pobřeží. S Erikem se vzali v malém kostelíku na předměstí Paříže a přestěhovali se daleko na venkov. Tam jim Erik postavil dům na útesu s výhledem na oceán a malým břehem, který byl pro ně jako soukromá pláž. Byli daleko od Paříže, stále však dost blízko na to, aby tam Christine mohla čas od času nakupovat nebo navštívit Giryovy.

Z počátku se ti dva neustále stěhovali z místa na místo, aby byl Erik bezpečně mimo dosah policie i části davu, který ještě nepřestal Erika lovit. Ale po pár týdnech pátrání po nechvalně proslulém Fantomovi utichlo a vše se vrátilo do starých kolejí. Christine nedostala od Raoula ani řádku. A také to tak předpokládala. S Erikem se kvůli jeho bezpečí stěhovali tak často, že Raoul nejspíš ani nevěděl, kde ji hledat. Chtěla, aby to tak zůstalo.

Když začala rekonstrukce Opery Populaire, Erik s Christine se vrátili do Erikova království pro nějaké drobnosti, které snad přežily běsnění rozlíceného davu. Nakonec se jim podařilo najít pár věcí, Erik dokonce objevil partitury, které nebyly roztrhané. Christine si zamilovala nábytek, který Erik dole v Opeře měl. Většina vybavení byla netknutá. Christine ale věděla, že ten nábytek prostě nemůžou jen tak odstěhovat, vzít ho s sebou. Mrzelo ji to.

Poté ji vzal Erik do hostince, kde měli zůstat, dokud Erik nedokončí práce na domě. Dům samotný byl pro Christine překvapením. Erik říkal, že je to svatební dar.

Dům, ač nevelký, byl velmi pohodlný. Měl dvě patra. Nahoře v patře byly čtyři místnosti: její a Erikův pokoj, dvě pokoje pro děti a malá knihovna, kde si Christine mohla číst a relaxovat. V přízemí byl obývací pokoj, malá kuchyně s jídelnou a hudební pokoj, ve kterém Erik trávil spoustu času.

Christine ze všeho nejvíc užasla nad tím, že v domě byla většina nábytku z Erikova příbytku v Opeře: židle, pohovky, stoly, dokonce i postel ve tvaru labutě! Jak to dokázal, Christine nevěděla a nikdy se ho na to nezeptala.
Christine pokračovala ve své pěvecké kariéře v jiné opeře, která nebyla daleko od jejich domova. Erik tu a tam poslal anonymní dopis, ale nestačilo to k tomu, aby byla odstartována další éra Fantoma Opery.

Christine byla vytržena ze svých myšlenek v okamžiku, kdy zaslechla nářek z vedlejšího pokoje. Vstala, šla do haly a následně do dětského pokoje, který byl naproti její ložnici. Naklonila se nad dětskou postýlkou a zvedla do náručí miminko-holčičku, sotva měsíc starou.
"Co se děje, Rose?" něžně oslovila miminko, snažíce se ho uklidnit. Rose se spokojeně přitiskla k matčině hrudi. Rose měla hnědé vlásky stejně jako Christine, ale Erikovy zelené oči. Christine se rozhlédla kolem. Kde je Erik? Vždycky byl u Rose jako první, kdykoli se rozplakala.

"Pojďme najít tatínka," zašeptala a Rose spokojeně zamručela. Christine zamířila dolů do obývacího pokoje. Uslyšela smích přicházející zvenčí. Vyhlédla z okna a spatřila Erika, jak dohlíží na jejich čtyřleté syny, Gustava a Charlese, pojmenovaných po Erikově a Christinině otci. Oba chlapci měli Erikovy blond vlasy a Christininy hnědé oči. K Erikově obrovské úlevě nepodědilo ani jedno ze tří dětí jeho znetvoření.

Erik doma masku nikdy nenosil. Když se poprvé s Christine nastěhovali do společného bydlení, zabavila mu Christine masku i černou paruku s tím, že je nebude nosit, tedy pokud by nešli ven. Dobře věděla, že by Erik bez masky mezi lidi nevyšel.

Christine se usmála. Vrátila se zpět do ložnice, položila Rose na postel a převlékla se do prostých letních šatů. Vzala Rose do náručí a vracela se dolů a následně ven před dům.
Stoupla si vedle Erika. Rose se okamžitě snažila vymanit z jejího sevření a dostat se blíž k otci. Vždycky to byla tatínkova holčička.

Erik se usmál a vzal si Rose od Chrisine. Rose se okamžitě uklidnila. Erik se usmál. Od té doby, co byli svoji, se Erik smál mnohem víc. Zdál se být normálnější. Když se narodila dvojčata, byl Erik velmi šťastný. Čím víc se ho Christine snažila uklidnit, tím víc se bál, že by děti mohly vypadat jako on. Tím samým si prošli i u Rose.

Popravdě řečeno byla Christine šťastná, že se jí narodila holčička. Milovala své syny, ale chtěla mít někoho, koho bude moci strojit do šatiček a s kým si bude hrát s panenkami. Pochybovala, že by kluci něco takového chtěli. Gustave se potatil. Miloval hudbu. Často trávil celý den s Erikem a hrál na nějaký hudební nástroj. Charles raději pomáhal Christine v domě a četl si s ní v knihovně. Ale oba hoši zbožňovali svoji malou sestřičku a nejednou se pohádali o to, kdo ji bude chovat.
Erik se posadil na malou lavičku stojící u domu. Kluci zamířili ke šťastně smějící se Rose, aby sis s ní pohráli. Christine s úsměvem pozorovala svoji rodinu. Usadila se vedle Erika a opřela si hlavu o jeho rameno. Hladila Rose po chodidle

Erik políbil Christine na čelo. Šťastně vzdychla. Byla tak ráda, že pro ni Erik v tu noc před čtyřmi lety přišel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 7. října 2013 v 16:37 | Reagovat

Ale ten Raoul tam vážně chyběl! :-D

(a manželská krize taky... já trestuhodná! Já sadistická!)
(a co bych taky čekala na blogu fantomistky :-D)

A v rámci svých omezených možností (myšleno, že já neumím chválit, tento krátký slohový útvar by si jistě pořádnější pochvalu zasloužil) chválím :)

2 christinemaria christinemaria | 7. října 2013 v 19:26 | Reagovat

[1]: ok, tak ti můžu slíbit, že v mých povídkách si Raoulíka užiješ až až :-D  :-D děkuju ;-)

3 Zuzka Zuzka | Web | 7. října 2013 v 21:54 | Reagovat

Skvělá, pohodová Erikovská idylka! Díky moc, je úžasné si přečíst i něco oddechového, klidného a příjemného (třeba po "Dámě v červeném";-)). Úplně na mne dýchla jejich spokojenost a klid:-) Moc pěkné ;-)  :-D

4 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 8. října 2013 v 19:16 | Reagovat

[3]: děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama