Chromaggia

10. října 2013 v 17:23 | ChristineMaria |  Překlady povídek
autor: Messallina, rating K+ (no to teda nevím, já bych pro jistotu dala T), Romance/Horror, Erik & Christine




Rozhodla jsem se. Bylo to tak prosté, až mě to trochu děsilo. Stačilo jediné "Ano" a už není cesty zpět. Ale otázkou je co teď? Kam tenhle sňatek povede? Dnešní noc má být mou svatební, ale kde jsem? V chladné temné komnatě, pět podlaží pod zemským povrchem. Sama.
Ach, sama ne.Jak jsem si mohla všimnout před tím, než dohořela svíčka, na stěnách pokoje byl tapety s obrázky malých rudých růží. Bez trnů, samozřejmě. Co si můj manžel myslel? Že se spřátelím s některou z těch růží? Nebo měl na mysli skříň? Do postele jsem se naštěstí dostala bez pádu v potemnělém pokoji. Postel byla velká a stejně jako celý pokoj, byla ve stylu Ludvíka Filipa. Moje třesoucí se tělo zabíralo ve Fantomově loži jen nepatrný prostor. Když jsem k tomu přičetla chlad a samotu, cítila jsem se opravdu hrozně.
Najednou jsem uslyšela kroky. Přibližovaly se stále víc a víc ke dveřím pokoje. Mráz mi přeběhl po zádech. Bála jsem se. Měla jsem chuť si nafackovat. Jen před malou chvílí jsem nechtěla být sama a teď se modlím, aby odešel. Mám strach ze svého manžela, kterého jsem si sama zvolila. Vskutku oddaná, milující manželka!
"Proklínej mě," zašeptala jsem tiše, "za to, že miluji tvou duši, ale nenávidím tvou tvář."

Ale byla tvář skutečně tím, na čem v tomto království, temném jako Erebos, záleží? Kdybych ho přijala takového, jaká je, byl by mi věrným manželem, krotkým jako beránek a miloval by mě z celého svého zlomeného srdce. Nemělo smysl ptát se sama sebe, zda bych to dokázala. Věděla jsem, že odpověď by byla "ne". A stále tu byla jedna možnost. Sfoukla jsem svíčku a chvějící se rukou jsem nahmatal pletací jehlice. "Odpusť mi, můj drahý," vydechla jsem. "Nyní tě budu milovat přesně jak si zasloužíš. " Bez jediného zaváhání jsem uchopila jehlici a seznámila ji se svýma očima. Nějak se mi podařilo zůstat zticha. Kolem mne se rozprostřela podivná, ale důvěrně známá tma. Můj muž vstoupil do místnosti. Jeho ruce našli mé. Schoulila jsem v jeho náručí a políbila ho. Pak jsem k němu zvedla svou nevidomou tvář. Věděla jsem, že teď můžeme žít šťastně až do smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 10. října 2013 v 19:08 | Reagovat

Žvruá!

Ale to je hodně dobrý, vážně. Vážně moc. A sakra se mi to líbí (mně christinistce! :-D)

Ježišmarja, chválím, chválím, chválím :)

2 Zuzka Zuzka | Web | 10. října 2013 v 23:03 | Reagovat

Jejky, jejky, co to provedla??!? Chudák!
Ale jinak díky moc, opravdu skvělá, emotivní povídka, opravdu se mi moc líbila!! Ale nevím, podle mne by ji Erik nepodporoval v tom, aby se oslepila... Chudák Christine... Ale stejně je to opravdu pěkná povídka, díky moc za překlad!! :-D  :-)

3 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 12. října 2013 v 10:30 | Reagovat

děkuju moc, holky :-D já se u překládání málem pozvracela :-S

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama