17. kapitola

9. října 2013 v 17:51 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
Možná jsem šíleně bláznivý psychopat, ale takhle to prostě vidím já.Smějící se


V předvečer oslav Nového roku se v Opeře Populaire konal, jako již tradičně, maškarní bál. Jednalo se ovšem o velice luxusní a kultivovanou akci, na niž nedostal pozvání jen tak někdo. Vždy se účastnili zaměstnanci opery-ty měli kulturně založení Pařížané v úctě, významní lidé, francouzská smetánka. Hrávala hudba, tančilo se, pro hosty byl přichystán raut.
Celá budovy opery byla ozdobena a osvětlena. Ve vstupní hale stály malé stolky se židlemi a tvořily tak kruh, v jehož středu bylo místo pro tanec. Ne jeden z balkónů po straně schodiště se usadil orchestr i s dirigentem.

Christine se letos měla účastnit vůbec poprvé. Stejně jako Meg. Bůhvíproč někdo vymyslel, že jim musí být alespoň sedmnáct.

Kolem deváté hodiny večerní už byli všichni hosté přítomni, takže Firmin s Andrém pyšně bál zahájili a neopomněli přitom poděkovat mecenáši-panu vikomtovi de Chagny-který byl čestným hostem. Erik celé to dění sledoval z nejzazšího temného koutu haly.
Při zaznění Raoulova jména sevřel ruku v pěst a zabodl do vikomtových zad pohled. Erik Christine slíbil, že přijde, ale musel chvíli počkat, aby se mohl zamíchat do davu. Jak sarkasticky poznamenal, žádný kostým nepotřebuje, mohl jít sám za sebe.
Po všech úvodních ceremoniích proklouzl do sálu a přesunul se ke Christine. Hudba začala hrát. Erik vyzval Christine k tanci. Zároveň bedlivě pozoroval každých krok vikomta i jeho staršího bratra i postarší dámy, jejíž urputná snaha vypadat svěže a mladě vedla k nevkusnému kostýmu odhalujícímu spoustu nahé kůže.
"Christine," oslovil ji Erik během waltzu, "kdo je ta záhadná žena doprovázející rozkošné kloučky z rodu de Chagny?"
Christine se zasmála. "Jejich ještě rozkošnější matinka. Protivná zákeřná ježibaba. "
"Aha," přikývl Erik, který svou přítomností kazil vikomtovi plány-Raoul se neodvažoval požádat Christine o tanec.
Následovalo několik dalších tanců a rozhovorů Erika, Christine a madame Giry. Těchto debat se však ze kdoví proč neúčastnila Meg, která se vždy pod nějakou záminkou vypařila a opět zjevila až v momentě, kdy nebyl Erik v dohledu. Christine to neuniklo a odchytla Meg u stolů s obloženými talíři. "Uděláš si čas, že ano, Meg?" zašeptala Christine, popadla ji za předloktí a vlekla do útrob budovy. Ocitly se v hledišti. "Christine, co blázníš?" kulila Meg oči na svou kamarádku.
"Já že blázním," zasmála se Christine trochu hystericky, "a to tvoje zmizení kdykoli se objeví Erik, to má být co? "
Meg nešťastně svěsila hlavu. Vzhledem ke spojení kostýmu z bílých peříček a smutného výrazu vypadala jako poraněná labuť. "Nechtěla jsem ani jednoho z vás urazit," vysvětlovala a bylo znát, že nemá daleko k slzám, "a bude to znít asi divně,ale já-já se ho prostě bojím."
"Erika? Proč proboha?" zeptala se nevěřícně.
"Já nevím," přiznala Meg, "ale něco mě na něm děsí."
Christine si povzdechla. "To nic, to se srovná," konejšila Meg, "a měly bychom se vrátit. Budou nás hledat."
Když znovu vešly do sálu, našly pouze madame Giry, Erika nikoli. Jakmile Antoinette Christine uviděla, pustila se do vysvětlování. "Erik se ti omlouvá, ale vzhledem k tomu, že je opět nutno lidem připomenout, komu tato opera patří, tak se musel jít připravit."
"Co prosím?" zeptala se Christine
"To nic, je to tak každý rok. Lidé jsou sice trochu vyděšeni, ale vlastně se na to těší."
"Těší na co?" zeptaly se unisono Meg s Christine.
Než mohla madame Giry cokoli říct, potemněla většina světel, v hale zavládlo šero a orchestr jako na povel utichl. Hosté se otočili ke schodišti, na jehož vrcholu se objevila postava v dlouhém plášti.
"Maska Rudé smrti," zašeptal kdosi v úctě téměř posvátné. A skutečně-když osoba začala pomalým krokem sestupovat ze schodů a dostala se ke jednomu z mála zdrojů světla, ukázalo se, že celý její oděv má sytě karmínovou barvu. Rudou, přesněji řečeno. Jako krev. Mnozí z přítomných zalapali po dechu, když spatřili, že dotyčný má tvář skrytou pod bílou maskou napodobující vzhled lidské lebky. Pak ta tajemná bytost promluvila. "Proč jste tak ztichli, panstvo? Snad jste si nemysleli, že jsem vás nadobro opustil. Chyběl jsem vám?"
Nikdo se neodvážil odpovědět.
"Jsem zde, abych vám připomněl, kdo této opeře skutečně vládne. A abyste si to zopakovali, napsal jsem vám operu. Tady," zvedl ruku v níž držel kožené pouzdro na noty, "je hotová partitura-Don Juan Triumfující." A otočil se směrem k balkónu, kde byl pan Reyer se svým orchestrem. Dirigent ve spěchu opustil své stanoviště a přišel si pro dílo. Poté se přidal k zástupu lidí u schodiště.
Rudá smrt tasila kord. "Jen pár pokynů, než začnou zkoušky-náš Don Juan musí trochu zhubnout, není to zdravé u muže v Piangiho letech," a namířila zbraň tenorovi na břicho, "a mí ředitelé se musí naučit," přesunula hrot kordu k šokovaným ředitelům, "kde je jejich místo. A teď k naší hvězdě, slečně Christine Daaé,"sklopila kord k zemi, "nepochybuji o tom, že předvede to nejlepší. Neradil bych nikomu z vás, abyste se jí jakkoli pokoušeli uškodit." Na okamžik spočinula pohledem na Raoulovi. "Protože následky," pokračoval, "by byly velice vážné."
Lidé se tvářili, jakože všechno pochopili. Christine se ohromeně dívala na svého Anděla Hudby. Opravdu má autoritu a umí si zjednat pořádek. Erik pokynul panu Reyerovi, aby se vrátil zpět k hudebníkům.
Erik zamířil ke Christine, když tu mu najednou Raoul zastoupil cestu. Společnost zatajila dech. Vikomt si nenávistným pohledem měřil svého soka. Výraz v obličeji mecenáše Opery napovídal, že by celého slavného Fantoma Opery nejraději pomaloučku umučil k smrti. Erik s chladnou arogancí upíral na aristokrata zrak. Byl připraven se s de Chagnym utkat. Oba muži ještě chvíli stáli na místě, než Erik učinil několik kroků vpřed, odstrčil vikomta ramenem a políbil Christine ruku.
Orchestr spustil. Jako mávnutím kouzelného proutku se opera opět rozzářila a hosté uvolněně pokračovali v zábavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 9. října 2013 v 22:31 | Reagovat

Masquerade! Jéj! :-D

Počítám, předpokládám a doufám-li správně, tak se blížíme ke scéně hřbitovní... co takhle tam aspoň pro jednou nechat "vyhrát" Raoula? Ať se všichni na chvilku potrápí :-D (já sadisticá! Ale tady by to bylo výborný :-D)

A chválím (jmenovutě Raoulovu matinku a mého oblíbeného dirigenta) všechno tak nějak obecně... chválím :)

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 10. října 2013 v 18:55 | Reagovat

[1]: ehm,myslím,že by měl Raoul ještě chvíli prohrávat,nicméně můžu slíbit,že začne intrikovat a nedá Erikovi s Christine pokoj ;-)
děkuju:-) typografie byla taky ok?:-D

3 Anička Anička | Web | 10. října 2013 v 19:05 | Reagovat

[2]: To znamená, že vyhraje až na konec? :-D
Ňojo, tak to je hlavní :)
Není zač, samozřejmě "všechno obecně" zahrnuje i typografii :-D

4 Lotte Lotte | Web | 10. října 2013 v 21:40 | Reagovat

Mám ráda tuto fanfiction, co se opírá o fakta, máme tam i už známé výjevy, ale do pozadí přidává něco navíc, co fakticky mění všechno, aniž by to zároveň narušovalo původní stavbu děje. Uff, dává to smysl? :D
Nicméně, tohle se ti s touto Masquerade kapitolou povedlo na jedničku. :)

5 Zuzka Zuzka | Web | 10. října 2013 v 23:08 | Reagovat

Jóó, tenhle kousek mám moc ráda, Christine s Erikem to opravdu sluší:-) Cože?? Ona je nějaká šance, že přeci jen Raoul vyhraje?? To snad néé... O_O  :-x  :-(  :-|
Eriku, do toho, nevzdávej to!! ;-)
Ale díky moc za další kapitolku, také se těším na hřbitovní pokračování:-)

6 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 12. října 2013 v 10:34 | Reagovat

[3]: ježiš! nic jsem neřekla,to se uvidí :-P uf,to se mi ulevilo ;-)
[4]: dává,díky moc :-)
[5]: je třeba děj zdramatizovat,to je vše,co k tomu řeknu :-) díky ;-)

7 Psychomio Psychomio | E-mail | 1. dubna 2015 v 13:26 | Reagovat

Když Erik mluvil opravdu jsem si při tom pobrukovala melodii z muzikálu :-D
Na hřbitov se těším fakt hodně protože skladba wandering child (nebo jak se to píše ;-)) je muo nejoblíbenější :-D
Tak nepřečtenou u další kapitoly :-)

8 christinemaria christinemaria | Web | 1. dubna 2015 v 18:37 | Reagovat

[7]: :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama