16. kapitola

22. září 2013 v 15:30 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
První z dosud nikdy nepublikovaných kapitol. Enjoy!


Přesto, že byl Erik šťastný a nadšený ze společného bydlení, radost mu začínaly kazit obavy, které nenápadně a tiše, jako jedovatý plyn, začaly pronikat do jeho srdce. A jednou, zrovna když se podíval na Christine, mu hlavou prolétla představa o budoucnosti a v témže okamžiku si uvědomil, že ho možná žádná budoucnost nečeká. Nebo alespoň ne s Christine. Ani té dovolené ve Švédsku se nejspíš nedočká. A přitom tolik chtěl své Christine splnit sen. Znovu ho začal sužovat onen palčivý problém s maskou. Respektive s tváří. Christinina neustálá přítomnost celou zkázu jen urychlí. Bude ho mít pořád na očích, maska jí bude vadit víc a víc, až...
Erik seděl u jezera, roztržitě hladil Aishu a usilovně přemýšlel. Ocitl se v bezvýchodné situaci, a co hůř, dostal se do bludného kruhu. Ať udělá cokoli, téměř jistě Christine ztratí. Když Christine svou tvář neodhalí, ničemu tím nepomůže a Christine odepře právo vidět celou pravdu. Spatřit člověka, se kterým žije. A takhle to nemůže dlouho fungovat. To, co má Christine před sebou, sice není lež, ale pravda také ne. Jen hrůzná skutečnost v líbivém obalu. Jestliže však Christine pravdu odhalí, výsledek bude na vlas stejný. Druhá varianta dává jako bonus možnost do předu přemýšlet nad tím, jak moc asi bude Christine vyděšená a znechucená. Frustrovaně si odfrkl. Musel sám sobě přiznat, že je v pasti. V pasti, která co nevidět sklapne. Pak si naráz uvědomil, že nesmí ztrácet čas. I kdyby měl s Christine prožít pouze dalších pár dnů...
Christine jen v lehounké noční košilce stála před krbem a dívala se do plamenů. Erik ji užasle pozoroval. Byl tak krásná, okouzlující. Zkrátka vypadala jako anděl. Zezadu k ní přistoupil a objal ji kolem pasu. Christine položila své ruce na ty jeho a opřela se o jeho hruď. Erik k sobě Christine přivinul blíž, políbil ji do vlasů a poté na krk. O pár chvil později Christine ucítila, kterak jí něco dopadlo na ruku. Slza. A po ní další a další. Christine se otočila a pohlédla Erikovi do tváře. Měl zavřené oči, zpod řas mu klouzaly slzy a vypadal naprosto zoufale.
"Eriku," oslovila ho jemně a poněkud vyděšeně, "co se děje?" Neodpověděl, jen ji pevněji sevřel. Nepatrně se třásl.
"Ztratím tě, Christine, a nedokážu tomu zabránit," zašeptal nakonec.
"Proč bys mě proboha měl ztrácet, miláčku?" pohladila ho a vedla k pohovce. Nebránil se. "No tak, Eriku," snažila se ho přimět k odpovědi, když se usadili.
"Kvůli mé tváři," hlesl.
Christine si povzdechla: "Je to jako když hrách na stěnu hází. Myslela jsem, že jsem ti jasně vysvětlila, že na to kašlu. Eriku, miluji tě takového, jaký jsi. A pro mě nejsi ani šílencem, ani netvorem, ani vrahem. Vím, jaká je pravda." Políbila ho.
"Právě, že nevíš," odporoval jí.
"A to, že spatřím tvou tvář, na mých citech k tobě nic nezmění. A jednou se to stejně bude muset vyřešit," připomněla mu. Laskavě se usmívala a tvářila se, jakoby si Erik mohl sundat masku hned teď. Bylo nad slunce jasnější, že touží po pravdě. Erikovi všechno došlo. Nemá cenu to dál protahovat. Jak řekla Christine, jednou se to stejně bude muset vyřešit.
"Hra skončila. Zasloužíš si poznat skutečnost. Ale je mi hluboce líto, že to bude bolestné poznání, " zadíval se Christine do očí a políbil ji. "Byť se budeš s největší pravděpodobností bát, nezapomeň, že bych ti nikdy neublížil, a že tě miluju. Ta maska mi charakter nijak nemění, budu to pořád já." Christine přikývla. Obdivovala jeho statečnost a vážila si důvěry, kterou do ní vložil. Po tom všem, čím si v životě musel projít, se mu nedivila, že se do sundávání masky dvakrát nehrne.
Erik se od ní odvrátil, sundal si masku a položil ji na malý, černý konferenční stoleček. Sněhobílá maska s jeho antracitovou barvou silně kontrastovala. Christine na masku chvíli zírala. Vzpomněla si, jak ji před pár týdny držela v ruce, jak byl Erik rozhozený. Erik bedlivě sledoval Christininy reakce. Zatím se zdála být vcelku klidná.
"Jsi si jistá?" zeptal se trochu ochraptěle. "Nehodlám tě do ničeho nutit."
"Jen do toho," pohladila ho po zádech.
"Dobře," souhlasil a otočil se zpět k ní, hlavu však měl stále sklopenou. "Nesuď mě prosím příliš přísně," požádal ji, "není to moje vina." Pomalu zvedl hlavu a zadíval se Christine do tváře. Nevydržel ale její pohled a nechtěl ji dál děsit. Co nejrychleji se otočil, aby neviděla, tu hrůzu. Téměř nedýchal, v místnosti zavládlo hrobové ticho. První, co Christine napadlo, bylo, jestli to Erika nebolí. Vždyť celá pravá polovina jeho tváře vypadala jako popálená. Jen pár jizev, jinak na pohled lesklá, hladká kůže. Bylo jí ho nesmírně líto.
"Smím?" zeptala se nesměle a natáhla směrem k jeho tváři ruku. Erik se jí podíval do očí. Nebylo v nich ani stopy po strachu nebo odporu. Místo toho v nich četl soucit a lásku. Nechápavě se díval na její nataženou ruku. "Já...jen jsem tě chtěla pohladit, a nevím, jestli by tě to nebolelo," vysvětlovala nejistě. Zavrtěl hlavou. Ucítil její dotyk. Slastně přivřel oči.
Christine pod prsty cítila velmi jemnou kůži, která byla o něco hrubší jen v místě jizev. "Opravdu tě to nebolí?" ujišťovala se hlasem plným obav.
"Ne, nebolí."
Pohlédli si do očí. "Miluji tě, Eriku, " řekla a políbila ho nejprve na rty a posléze i na pravou tvář.
"Já tebe taky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 22. září 2013 v 16:54 | Reagovat

Kchecheche (ach, omlouvám se za svou první reakci, ale takhle to dopadá, když si člověk nejdřív přečte kapitlou psanou raoulistkou a hned potom fantomistkou :-D)

Ale že je vyvedená! Vyvedená! Chválím :)Ale to, co tam podle mě vážně chybí je "manželská krize" :-D (ale říkejte to fantomistce :-D)

2 Sisa Sisa | 22. září 2013 v 20:23 | Reagovat

Ja to vedela! Vedela! Vedela! Že ho Christine neodkopne! Erik bol zlatý a vôbec som nechápala jeho obavy. Veď kto by ho nemal rád? Ja ho milujem, takže som presne nepochopila jeho obavy. Bál sa, že strati Christine. Pochopiteľné, ale aj tak absurdné.  A to čo napísala Anička je pravda. Síce ju nerada priznávam. Chýba tam manželská, ako tomu vraví Anička krize. :-) A to hovorím ja. Veľká fantomistka. :-D Takže len tak ďalej! Krásna kapitola :D

PS: Keď som tu spomenula Aničku. To mi pripomína, že ju dosť zanedbávam svojou prítomnosťou. Musím to teda napraviť. ;-)

3 Anička Anička | Web | 22. září 2013 v 21:19 | Reagovat

[2]: Ech, já se obávám, že ji taky dost zanedbávám... ale to se změní! Musí! (ale tak to dopadá, když se člověk prostě zasekne, a ty postavy se mu odmítají poskládat tak, jak by chtěl)

A ať tenhle komentář aspoň trošku ospravedlním, tak ještě jednou chválím, protože dneska si to ta kapitola vážně zaslouží. Chválím :)

4 christinemaria christinemaria | Web | 22. září 2013 v 21:40 | Reagovat

[1]: děkuji :-) jakou krizi? ta hádka ti nestačila? :-D  :-D

[2]: děkuju ;-) co máte všichni s tou krizí? chcete víc psycho napětí? to příjde...

[3]: díky, dobrá vílo :-)

5 Anička Anička | Web | 22. září 2013 v 22:20 | Reagovat

[4]: No jo, já mám holt hádky ráda :-D

6 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 23. září 2013 v 6:37 | Reagovat

Ten závěr je tak krásně napsaný, že se to musí líbit i raoulistce... ;-)

7 Lotte Lotte | Web | 23. září 2013 v 10:35 | Reagovat

Nebohý Erik, i kámen by nad ním ustrnul. Takhle nějak jsem si vždycky představovala lepší variantu odmaskování. Je to takový splněný sen to teď číst. :)
Moc povedené. :)

8 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 23. září 2013 v 13:10 | Reagovat

[5]: já to mám přesně naopak
[6]: děkuju :-)
[7]: díky :-)

9 Zuzka Zuzka | Web | 25. září 2013 v 22:11 | Reagovat

Krásná kapitolka, miluji dobré konce!! :-)  :-)  :-D  :-) Kéž by takhle dopadl i celý děj, nejen tahle kapitolka!!
Chápala jsem Erikovy obavy, ale celou dobu jsem Christine věřila, že jí na tom nezáleží a že nebude vyděšená. Jsem moc ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo;-)
Jsem moc zvědavá, jak bude příběh pokračovat, když se do toho opět vloží Raoul a spol., držím Erikovi a Christine všechny čtyři palce ;-) :-D

10 Zuzka Zuzka | Web | 25. září 2013 v 22:11 | Reagovat

Díky moc!! :-)

11 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 26. září 2013 v 14:50 | Reagovat

[9]: [10]: díky moc.velmi mě těší,že se ti povídka líbí :-)

12 Emm Emm | 30. listopadu 2014 v 19:42 | Reagovat

Nádhera! :)))) Já jsem tak ráda, že Christine reagovala takhle! :)

13 christinemaria christinemaria | Web | 1. dubna 2015 v 18:38 | Reagovat

[12]: díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama