15. kapitola

10. září 2013 v 18:04 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
Here we go!Mrkající


V momentě, kdy Christine získala post hlavní sopranistky, se zpívání a učení se nových technik stalo náplní její práce. A kdo by jí mohl pomoci lépe než Anděl Hudby? Christine teď s Erikem trávila téměř čtyřiadvacet hodin denně. Často dlouho do noci diskutovali o nějaké árii, obtížném tónu nebo rozličných oblastech umění. Christine u Erika nejednou přespala a po čase spolu prakticky bydleli.Aby během hodin zpěvu nemusela neustále odbíhat nahoru do Opery pro různé maličkosti, přenesla si spoustu věcí do pokoje, který jí dal Erik k dispozici, a ze kterého si vytvořila pracovnu.

Erikovi začal tenhle odbíhací typ soužití připadat směšný. Proč by proboha nemohli normálně bydlet spolu? Christine tady nic chybět nebude, za Meg i Antoinette bude moci kdykoli jít-nehodlá ji přece věznit. Ale také si dobře uvědomoval, že nic takového nebude zadarmo. Vyžádá si to svou daň. Možná ne hned, ani za týden, ale třeba za měsíc nebo dva zatouží Christine poznat pravou tvář člověka, se kterým bydlí. A to doslova.Dříve nebo později si bude muset sundat masku. Už teď byly všechny ty tvář skrývající manévry náročné. Vzhledem k tomu, že nebyl zvyklý doma masku nosit, si ji několikrát málem nevzal, když měla Christine přijít. Jen aby si Christine nedala odhalení tváře jako podmínku společného soužití. Přesto byl připraven ji onu otázku položit. Sobotní večer, kdy budou sedět u krbu se sklenkou červeného vína v ruce, by měl být ideální.
Měl být. Ale nebyl. Ráno si Erik bezděčně sundal masku, položil ji na varhany a přehraboval se v papírech. Neuvědomil si, že Christine za ním může přijít. Když se ozvalo vrznutí dveří, otočil se instinktivně ke zdroji zvuku a zrak mu padl na Christine. Vtom mu to došlo...Maska!
"Christine!" vykřikl překvapeně a vyděšeně zároveň a bleskurychle se odvrátil. Christine sebou při tom výkřiku škubla. Erik jen tiše doufal, že Christine nezahlédla nic, co by vidět neměla. Snad. Christine stála na prahu a zírala na Erika. Co se děje, že Erik tak vyvádí? Pak jí pohled sklouzl na varhany a masku na nich položenou. Tak proto... Erikovi se v mezičase podařilo zvládnout nával paniky. Úkosem pohlédl na Christine. Už vypadala klidně, ale dobře viděl, jak byla ještě před pár okamžiky vyděšená. "Christine," oslovil ji měkce, "mohla bys mi prosím podat tu masku?" Erik se nechtěl příliš hýbat a riskovat, že by Christine něco mohla zahlédnout. Christine přešla do středu místnosti až k varhanám, vzala chladnou bílou masku do ruky a donesla ji Erikovi. "Děkuji," hlesl a nasadil si masku na obličej. Christine otevřela ústa, chtěla zjevně něco říct, ale Erik ji předešel. "Vyděsil jsem tě," konstatoval, "ale přísahám, že to nebyl úmysl. Nemusíš se mě bát. Promiň mi to." A odešel. Celý zbytek dne proběhl v podivně napjaté atmosféře. Erik vypadal, že nemá chuť se o té věci bavit. Christine to sice chápala, mrzelo ji však, že Erikovi nemůže vyložit pravý důvod svého úleku. Až k večeru se nálada trochu uvolnila. V krbu praskal oheň, Aisha spokojeně předla a Christine s Erikem popíjeli čaj. Erik sebral odvahu a přesto to všechno, co se ten den stalo, položil Christine otázku, která ho už dlouho pálila na jazyku. Christine to zaskočilo, jaksi nebyla schopná slova. Erik ji nechtěl trápit, a tak jen prohodil něco v tom smyslu, že samozřejmě nemusí odpovídat hned a ať si to v klidu rozmyslí. Zklamání skrýt nedokázal. V duchu si nadával. Co vlastně čekal? Navíc po tom dnešním extempore...a taky s tím mohl počkat už jen proto, že je Christine pár dní zamyšlená, moc nekomunikuje...
Christine zírala před sebe, pohled upřený do prázdna.
"Christine," oslovil ji opatrně.
Ta sebou trhla jakoby se probrala z transu. "Promiň, cože?" zeptala se roztržitě.
"Co je to s tebou?" uhodil na ni Erik, "už skoro týden jsi mimo sebe. Co tě trápí?"
Christine si povzdechla. "Asi to bude vypadat, že jsem se zbláznila, ale -ale chtěla bych zpátky do Švédska."
Erik si připadal jako ve snách. Cože to právě řekla? Kdyby se byl dozvěděl, že s ním nechce být, bylo by to lepší. Tohle chození okolo horké kaše bytostně nesnášel. Ale co provedl tak strašného, že ho chce opustit?
"Aha," hlesl.
Christine nechápala proč se Erik tváří tak nešťastně. Co je špatného na jednom malém letním výletu?
"Eriku, bavila jsem se o tom s Antoinette a ta mi to schvaluje a ..."
"Jakže?" vytřeštil Erik oči. Najednou se dal do děsivého hysterického smíchu. Christine z toho přecházel mráz po zádech. "Tak jistě, proč by sis to nenaplánovala! Ví to všichni, jenom já ne! Skvělé! Ale alespoň jsi ze mě nemusela dělat pitomce. Mohlas mi to říct do očí.!"
"Prosím?" zeptala se nevěřícně Christine. "Oznamuji ti to jako návrh. Chtěla jsem se poradit s vámi všemi."
"Poradit! No to je ohromně milé!" vyprskl vztekle. "Jako něco ve stylu-Antoinette, Erik už mi leze krkem, tak co kdybych odjela na druhou stranu zeměkoule, abych se ho zbavila?"
"Švédsko není na druhé straně zeměkoule," ozvala se Christine mrazivě, "a nikdo se tě zbavovat nechce. Docela ráda bych věděla, o čem se to vlastně spolu bavíme-protože máme dojem, že je to jeden o koze a druhý o voze."
"Panebože!" spráskl Erik ruce, "no o čem asi? Chceš mě opustit a hezky ses o tom poradila," zavrčel. Začínalo ho rozčilovat, jak Christine popírá zřejmý fakt. Byla tak ohleduplná až to bolelo. " A s kým se o tom bavíš," zaútočila na něj Christine, "protože se mnou asi ne. Já se z tebe snažím dostat radu, jestli mám jet v létě do Švédska na takovou malou dovolenou. Deset let jsem tam nebyla, nikdy jsem nemyslela, že po "návštěvě" Francie se už domů nevrátím!" Při posledních slovech jí do očí vhrkly slzy. "Oznámila jsem ti svoje přání a čekala, že mi řekneš buď ano-jeď, vždyť jsi z toho prostředí byla násilně vytržená-nebo ne, nejezdi, budeš si zbytečně jitřit vzpomínky, ale ty, ty, ty,..." propukla v pláč, nebyla s to dokončit větu.
Erik se zarazil. Nejraději by si nafackoval. Proč nepočkal, až mu to vysvětlí, proč si jen domýšlel? Objal Christine.
"Ne," vzlykla a pokusila se ho odstrčit.
Pevně ji sevřel v náručí." Ššš, neper se se mnou." Po chvíli se přece jen uklidnila. "Odpusť Christine, netušil jsem, co tě trápí. Ale mohlas mi to říct, jsem tu přece pro tebe. Ještě jednou se omlouvám."
"Co mi tedy radíš?" zeptala se ho mezi vzlyky. "Jeď. Třeba tě to bude stát slzy, přesto si myslím, že ti to pomůže. Potřebuješ se s tím vším vyrovnat."
Přikývla. "Děkuju a teď bych měla odpovědět já tobě," usmála se.
"Na co?" nechápal Erik.
"No jestli budeme bydlet spolu," vysvětlila.
"A kruci," uklouzlo Erikovi. Uvědomoval si, jak chyboval.
Christine ho pohladila. "Jsem pro."
"To myslíš vážně?" rozzářil se.
"Naprosto."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 10. září 2013 v 19:46 | Reagovat

Ale noták. Mohlas je ještě aspoň kapitlou nechat rozhádaný :-D

He, zajímalo by mě, kdo bude Christine dělat "doprovod" :) (Raoul! Raoul! Ať je sranda :-D)

2 Lotte Lotte | Web | 10. září 2013 v 21:22 | Reagovat

Ach ta nedorozumění v konverzaci...kámen úrazu nejednoho člověka, dokonce i samotného Fantoma. :)

Tak nezbývá než budoucímu soužití Christine a Erika držet palce. :)

3 christinemaria christinemaria | 11. září 2013 v 17:01 | Reagovat

[1]: to já nemůžu, na to je mám příliš ráda :-D  :-D ; kam? jako do Švédska?

[2]: tak, tak..zajímavá paralela
:-)

4 Anička Anička | Web | 11. září 2013 v 18:41 | Reagovat

[3]: Jojo, do Švédska (protože nepředpokládám, že bys chystala ještě nějakou jinou cestu :))

5 Lotte Lotte | Web | 11. září 2013 v 21:04 | Reagovat

[3]: Máš pravdu, taky mě to napadlo...

6 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 11. září 2013 v 21:58 | Reagovat

[4]:co ty víš...:-D ok :-)
[5]: zvláštní, že? už nevím,kdy přesně jsem tu kapitolu psala, není tím,myslím,poznamenána.spíš to byla předzvěst.naštěstí obojí dobře dopadlo :-)

7 Zuzka Zuzka | Web | 13. září 2013 v 20:45 | Reagovat

Další skvělá kapitolka:-) Díky, jsem moc ráda, že to dopadlo dobře a že se nakonci alespoň usmířili. Jsem opravdu zvědavá, kdo na cestě bude Christine doprovázet. Erik (jestli se tedy odhodlá), Meg, nebo třeba Neodolatelný Raoul?? :-D
Doufám, že jim jejich soužití bude klapat (há, už se těším na kuchaře Erika :-D jestlipak bude i vytírat?? :D :D) Díky moc, moc se těším na to, jak to dopadne!!!

8 christinemaria christinemaria | 14. září 2013 v 16:38 | Reagovat

[7]: díky; no to je právě překvapení :D  :D

9 Emm Emm | 30. listopadu 2014 v 19:36 | Reagovat

Je to krása a jsem moc ráda, že konečně někdo podporuje Erika! :)) A doufám, že jim to s Christine vydrží! :)

10 christinemaria christinemaria | Web | 1. dubna 2015 v 18:39 | Reagovat

[9]: děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama