14. kapitola

5. září 2013 v 17:47 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
Je čas na trochu romantiky.RozpačitýNevinný


Erik nelhal. Ještě téhož dne byla Carlotta předvolána do kanceláře a tam jí byl oznámen vyhazov. Erik děkoval bohu, že ho napadlo dát Carlottě o konci v divadle vědět relativně brzo odpoledne, protože jakmile primadona uslyšela o svém osudu, ztropila příšernou scénu. To vřískání trvalo snad hodiny. A kdyby jí ona informace byla řečena až k večeru, tak by Erik nestihl uvařit Christine ani čaj. Musel totiž nakonec zasáhnout a Carlottu vyprovodit z Opery.

"Vy zlí!" vykřikovala energická Italka, "To nemůžete! To takhle nejít! Já vaše primadona! Vy mě urážet!" ječela hystericky a začala demolovat Firminovu kancelář. Nejprve smetla na zem vše, co bylo na pracovním stole. Pak třískala do všeho, co bylo v jejím dosahu. Erik její řádění sledoval se stoickým klidem. Však co? Jeho kancelář to přece není. Carlotta byla natolik mimo, že naprosto přešla skutečnost, že mezi muži, kteří ji právě vyrazili, je i Fantom Opery. Člověk, kterého se strašně bála. Carlottin hlučný výstup nikomu pochopitelně neunikl a všichni, tedy až na Piangiho, uvítali, že se Carlotty zbaví. Okamžitě také začali diskutovat o tom, kdo bude novou hlavní sopranistkou.

Jen co se Erikovi podařilo dostat Carlottu z budovy, pustil se do přípravy večeře. Rozhodl se pro vývar a lososa se zeleninovým salátem. Zatímco Erik krájel, vařil a prostíral, Christine stála před rozevřenou skříní a vybírala nejvhodnější oděv. Do pokoje strčila hlavu Meg. "Christine," usmála se na kamarádku, "můžu pomoct?" "Jdeš jako na zavolanou," vydechla s úlevou a vděkem Christine. "I když," zarazila se, "nebyla jsi tak trochu proti mým schůzkám s Erikem?" pozvedla obočí, na rtech jí však pohrával škádlivý úsměv. "Ach jo," zahučela Meg, "zprvu jsem to možná neschvalovala, ale teď, když vidím, jak jsi spokojená..." nechala větu nedokončenou a šibalsky se usmála. "Takže-co si mám vzít na sebe?" položila Christine zásadní otázku.

Nakonec zvítězily koktejlové šaty v barvě královské modři a stříbrné sandálky na podpatku. Christine se jemně nalíčila, vlasy si sepnula ozdobnou sponou do drdolu a pár minut před sedmou hodinou večerní už otevírala dveře do šatny. Erik, oblečený ve fraku, už na ni čekal. Při pohledu na Christine oněměl. Byla ještě krásnější než obvykle. Vstal ze židle a šel jí vstříc. Políbil jí ruku. "Jsi nádherná," vydechl. Erik jí nabídl rámě a společně se vydali do království Fantoma Opery. V jídelně už byl připraven prostřený stůl-porcelánové talíře, stříbrné příbory i skleničky s broušeného skla. Na stole byl i zlatý svícen, v němž byly rozžaté bílé svíce. Erik odsunul Christine židli. Pomohl tak své drahé usadit se. "Vteřinku, hned bude jídlo na stole," políbil Christine na tvář a odešel. Christine se rozhlédla po místnosti, která byla prosycena zvláštní atmosférou. Téměř hmatatelnou, ale současně neuchopitelnou. Z úvah ji vytrhl Erikův návrat. Byl servírován hovězí vývar s domácími nudlemi. Vypadalo to báječně a ještě lépe chutnalo. Christine byla Erikovým umem okouzlená. Je vůbec něco, co by nedokázal? Dokud nedojedli, nepromluvili jediné slovo. Vychutnávali si nejen jídlo, ale i přítomnost toho druhého.Pak přišel na řadu losos. Erik jim nalil bílé víno.

"Děkuji, bylo to vynikající," pochválila Christine hostitele a chystala se vstát, aby pomohla sklidit nádobí ze stolu. Erik se usmál, ale v zápětí zazněl jasný rozkaz. "Seď!" zarazil ji. Christine poslechla. Za okamžik byl Erik zpátky a usadil se na své místo. O vteřinu později se dali do řeči. Bavili se o Christinině zbrusu nové práci-zkouškách, rolích, které ji v nejbližší době budou čekat. Vtom Christine napadlo, jak daleko je asi Erik se svou operou.Tak se rozhovor stočil k Erikovi a následně celé Opeře Populaire. Najednou Erik vstal, přešel ke Christine a podal jí ruku. "Pojď, něco ti ukážu." Chopila se nabízené ruky. Erik vedl Christine do míst, kde nikdy předtím nebyla-počínaje rozsáhlým Erikovým sídlem, spletitými chodbami, osvětlovanými pochodněmi na stěnách a mramorovým schodištěm, na jehož úpatí stáli, konče. Christine neměla nejmenší tušení, kde se právě nacházejí. Pomalu stoupali po schodech, až se ocitli před dřevěnými dveřmi, kterým chyběl zámek. Erik se však dotkl jakéhosi podivného zařízení nad horním pantem a dveře se pootevřely. Dovnitř vnikl chladný noční vzduch.Erik dveře otevřel dokořán a i s Christine prošel mezi futry. Dveře se za nimi zavřely. Když si Christininy oči zvykly na tmu, uvědomila si, že před sebou vidí osvětlenou Paříž.Všude byly tisíce světel. Tázavě se podívala na Erika. "Jsme na střeše Opery," vysvětlil jí. Christine už tedy dokázala říct, co jsou temné fleky v rozích střechy. Byly to trigy. Erik ji vzal za ruku, Procházeli se po střeše a z mnoha metrové výšky shlíželi dolů na město. Pod nohama jim křupal sníh. Došli až k ozdobnému zábradlí na okraji střechy.. "Je odtud nádherný výhled," poznamenal tiše Erik. Měli Paříž jako na dlani. Christine se nedostávalo slov. Bylo to krása. Christine se zachvěla zimou. Erik si okamžitě svlékl frak. "Christine," oslovil ji a pomohl jí se obléct. "Děkuji, " usmála se na něj. Erik se postavil za Christine, objal ji a společně si užívali pohled na Paříž. Po chvíli vzal Erik Christine za ramena a otočil ji tváří k sobě. Překvapeně na něj pohlédla. Erik si uvědomoval, že možná dělá chybu, že může Christine vyplašit. Třeba si všechno špatně vyložil. A nebo taky ne a nemohl riskovat, že by mu tenhle zázrak proklouzl mezi prsty. Pohladil Christine po tváři a zahleděl se jí do očí. "Christine, miluji tě."

Christine se do očí draly slzy. Skutečně k ní Erik cítil totéž, co o na k němu. Opatrně se dotkla jeho masky. "Taky tě miluji, Eriku." Erik se k ní naklonil a jejich rty se poprvé setkaly. Oba do polibku vkládali veškerou svou lásku, vášeň a štěstí. Jejich políbení se pomalu prohlubovalo. Erik si nepamatoval, že by byl někdy šťastnější. Nemýlil se. Udělal dobře, že Christine uvěřil. Skutečně nebyla jako ostatní.

Ještě notnou chvíli stáli v objetí na střeše.Pak se začali vracet zpět. Erika na jazyku pálila jedna otázka. Chtěl si zakázat ji Christine položil, než tak vůbec mohl učinit, sama mu vyklouzla ze rtů. "Nechtěla bys tu zůstat se mnou přes noc?" zeptal se Christine bezelstně. Okamžitě si uvědomil, co řekl. Nejraději by si nafackoval. "No, proč ne," zamyslela se Christine. Zrovna si sedali na pohovku v obývacím pokoji. "Ale v čem mám spát?" Erika, který si doteď nadával za svou ukvapenost, napadla prostá, ovšem zcela nevhodná odpověď-nahá. Dámské pyžamo vážně nevlastnil. Tohle nedomyslel. "Tak mohl bych ti," protáhl opatrně, "půjčit košili."
Přikývla. Znovu zapředli rozhovor na desítky různých témat. Ale oba kolem půlnoci začali pociťovat únavu. Pouhým pohledem se shodli, že je čas jít spát. "Pojď, dám ti tu košili," obrátil se Erik na Christine. Ta ho následovala do místnosti sousedící s ložnicí. Byla to šatna. Erik otevřel jednu ze skříní. Byla plná košil. "Vyber si barvu," vyzval Christine s úsměvem. "Chtěla bys tuhle černou," ukázal na jednu z košilí, "tuto černou, takovouto černou," pokynul směrem k dalším dvěma, "červenou, nebo dokonce bílou?" "Myslím, že budu originální a vezmu si černou," zasmála se. Erik tedy jednu vzal a podal ji Christine. "Děkuji," políbila ho, "půjdu se převléknout." Odešla. Erik zavřel skříň a převlékl se do pyžamových kalhot, které ležely na taburetku v rohu místnosti. Ještě si oblékl dlouhý saténový župan. Jak jinak, než černý.
Christine se mezitím podařilo vyprostit se ze šatů i korzetu. Tyto kusy oděvu vyměnila za košili. Christine zacukaly koutky. Rukávy měla větší o dobrých patnáct centimetrů. Dala si věci přes ruku a vyšla z koupelny. Erik na ni čekal u dveří. Vypadal démonicky smyslně. Byl oděný celý v černém, jen masku ponechal bílou.
Christine se začervenala. Uvědomila si, že je téměř nahá. Měla jen kalhotky a košili sahající ani ne do půlky stehen. "Kam si to můžu dát?" zeptala se a zvedla ruku s oblečením. "Třeba do šatny na jednu z taburetků," zazněla odpověď. Díval se za ní, dokud nezmizela za dveřmi šatny. Taky tu košili mohla mít kratší a vypasovanější. Nebo by ji nemusela mít vůbec. K čertu! Kdyby Christine tušila, jak krásná je. Jak ho přitahuje. Erik se donutil pohnout z místa. Šel do kuchyně, aby se napil.Když si Christine uložila věci, hledala Erika. Uslyšela šramot z kuchyně. Zamířila tedy tam. Do bosých chodidel ji zastudily dlaždičky. "Jen jsem se byl napít," vysvětlil jí, když ji slyšel přijít. Pak přešel ke Christine, přivinul ji k sobě a políbil. "Nedovolím, aby si znovu šla po těch studených dlaždicích." S těmito slovy ji zvedl do náruče a odnášel do ložnice.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 5. září 2013 v 18:03 | Reagovat

Vržrjžjů. Chempf. Vjuž.

:-D :-D :-D (takhle nějak jsem vypadala v průběhu četby)

Jestli tohle bylo trochu romantiky, tak nechci vidět, co se stane, až té romantiky bude hodně :-D

Ale nemůžu si pomoc, chyběl mi Raoul (já trestuhodná) :-D
A to nejsem raoulistka :-D

Kchecheche :-D

(ať žijou výtlemovití zubatí smajlíki)

2 Efoxtra G. Efoxtra G. | 5. září 2013 v 18:33 | Reagovat

Na mne je té romantiky trochu... Moc... Taky nechci vidět, co se stane, až jí tam bude víc... :-D  :-D  :-D

3 Zuzka Zuzka | Web | 5. září 2013 v 21:31 | Reagovat

Jujk, ty na to šli tedy rychle:-D Souhlasím s Aničkou, ještě že existují tlemící se smajlíci:-D
Ale zpátky k věci, tedy k dnešní kapitolce. Zase obdivuji Erikovo umění vařit (asi nikdy se nepřestanu smát představě Erika v zástěře, Erika nad kotlíkem s polívkou, či Erika v černé kuchyni:-) (asi bychom z něj viděli plovoucí bílou masku, když nosí černé oblečení i v černé kuchyni :-D :D :-D)). No nic. Je dobře, že jim to klape, i když jsem na střeše každou chvilkou očekávala Raoula;-) Doufám, že to Erikovi s Christine takhle vydrží! Díky moc za další kapitolku:-D

4 christinemaria christinemaria | 5. září 2013 v 21:51 | Reagovat

[1]: no jo, zkrátka moje romantika. A to vylučuje Raoulíka :-D  :-D  :-D

[2]: tak je pravda, že pikantnější kapitolu chystám, ale červená knihovna to nebude :-D  :-D  :-D

[3]: jak už jsem psala, chtěla jsem se na Erika podívat i z lidského hlediska, dát ho do kontextu s obyčejným životem :-)  :-)  :-) Raoul se objeví, no need to be scared :-D  :-D  :-D  díky

5 Sisa Sisa | 6. září 2013 v 14:08 | Reagovat

Bože krásna kapitola :-) nemám slov :-D Viac slov, viet k tomu nedodam :-)

6 christinemaria christinemaria | 6. září 2013 v 16:34 | Reagovat

[5]: díky moc :-)  :-)  ;-)

7 Psychomio Psychomio | E-mail | 31. března 2015 v 15:26 | Reagovat

Prosim úchylný kapitoly neee ja z toho budu mít průšvih :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama