13. kapitola

1. září 2013 v 19:56 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
Aneb jak si výraz Raoulíček-králíček našel cestu i do mých povídek.Smějící se


Christine se následujícího rána probudila do nádherného slunečného dne. A navíc se měla určitě na co těšit-čekala ji večeře s Erikem. Pak jí zrak zabloudil na desku nočního stolku. Ležela na něm obálka s podivnou pečetí ve tvaru lidské lebky. Christine to zaskočilo. Chtěl ji tím někdo něco naznačit? Když obálku otevřela, našla v ní předvolání do kanceláře ředitele. Stálo tam jen datum, hodina a krátké oznámení: "Schůzka s ředitelem Opery Populaire ohledně angažmá v divadle." Christine na vzkaz zírala jako opařená. Ohledně angažmá...Stále a stále dokola si ta slova opakovala.Oni ji chtějí vyhodit? V tom má určitě prsty Raoul. Kam až je schopen zajít? Tak takhle si ji chce k sobě připoutat? Prostě jí začne brát to, co miluje? Christine se oblékla, upravila a snědla snídani, která pro ni byla připravena na stolku. Potom vyrazila. Tohle tedy ne! Dokázala si živě představit, co se bude dít. Vejde do kanceláře a tam už na ni bude čekat nejen ředitel, ale i Raoul. Nejspíš pohodlně usazený v křesle, aby ukázal, kdo má moc a peníze a bude se na ni výsměšně šklebit. Nejraději by toho parchanta roztrhla jako hada.
Christine byla ztracená ve svých myšlenkách. Nejednou se ocitla před těžkými tmavými dveřmi, kryjícími vchod do pracovny ředitele. Několikrát se zhluboka nadechla. Musela se připravit na to, že první, co uvidí, bude nejspíš nenáviděná tvář vikomta de Chagny. Roztřeseně zvedla ruku a zaklepala. Dveře se začaly samy od sebe otevírat. Christine zaváhala, ale nakonec vstoupila dovnitř. Ani se nepodívala, kdo sedí za velkým pracovním stolem. Ten pohled si chtěla ušetřit a tak se co nejrychleji otočila, aby mohla zavřít dveře. "Christine," ozval se za jejími zády známý hlas.

Christine leknutím nadskočila. Byla připravená na všechno možné, tohle ovšem nečekala. Obrátila se a pohlédla do tváře svému Andělu Hudby. "Eriku," vykoktala nevěřícně. Fantom Opery seděl za psacím stolem, na kterém byla hromádka papírů. Erik vstal a konsternovanou Christine objal. Položila si hlavu na jeho hruď. "Ale proč předvolání a ne normální vzkaz? Co ta pečeť?" Christine ničemu nerozuměla. Navíc se cítila, jako by jí hrozil infarkt.
"To je běžný postup," vysvětloval jí, "nejsi jediná, s kým budu dnes mluvit, takže jsem to vzal najednou." Erik jí rukou pokynul k židli, stojící u stolu. "Posaď se," vyzval ji a sám se usadil naproti.
"No," začala Christine, "když se jedná o vyhazov, tak jsem tady upřímně řečeno čekala Raoula."
"Vyhazov? Raoula?" zasykl ostře Erik.
"Angažmá v Opeře," citovala Christine slova ze vzkazu, "kdo jiný, by se o to zasadil, že? A když na lístku bylo napsáno ředitel, tak..."
"Tak co?" skočil jí Erik prudce do řeči. "Od kdy Firmin nebo André o něčem rozhodují? Ti neudělají bez mého vědomí ani krok. Ředitelem jsem já. A vyhodit tě opravdu nemíním," ujistil Christine. Ta skryla obličej do dlaní. "Proboha, tohle mě vůbec nenapadlo..."
"To nic," konejšil ji Erik, "a de Chagny ti neublíží, to ti slibuji." Christine se na něj vděčně usmála. "Můžeme tedy k věci?" obrátil se Erik na Christine. Krátce přikývla. "Pokud přijmeš, tak se podpisem této smlouvy," ukázal prstem na list papíru, který před ním ležel na stole, "staneš přední sopranistkou Opery Populaire a tvoje pozice bude neotřesitelná. Budeš-li plnit stanovení podmínky." Christine vykulila oči. "Cože? Přední...cože to?"
"Carlotta dnes večer končí," oznámil jí Erik konverzačním tónem, "takže nevidím žádnou překážku." Christine stále na Erik zaskočeně zírala. Jak je tohle možné?
"Christine," začal Erik, jakoby jí četl myšlenky, "uvědom si, že stačilo jediné tvé vystoupení a okouzlila jsi svět, kritiky jsi považována za nejlepší sopranistku všech dob-s čímž mohu jen souhlasit. Jsi opravdu výjimečná, zázračná-smiř se s tím," usmál se. "Víš, jak jsem na tebe hrdý? A budu opravdu poctěn, jestliže nabídku přijmeš. Jestli potřebuješ čas na rozmyšlenou, tak to není samozřejmě problém. A další věci máš uvedeny ve smlouvě." S těmito slovy jí smlouvu podal. Christine se si ji začala pozorně číst.Na dobu neurčitou, pohádkový plat, asistentky...A podmínky: Serióznost, včasné příchody, zodpovědnost,... Christininy myšlenky se zatoulaly do doby před několika lety. Vždycky chtěla zpívat, ale smrt otce pro ni byla takovým šokem, že na čas jakoby hlas úplně ztratila. Zachránila ji tehdy láska k tanci, a tak se dala na balet. Začalo ji to bavit, s životem baletky počítala. Pak ale přišel Anděl Hudby, který jí dal své slovo. A to slovo skutečně dodržel. Navrátil jí hlas. Sice bude smutné rozloučit se s baletem, věnovala se mu dobrých deset let, ale teď má na dosah svůj celoživotní sen. "Beru," prohlásila Christine. Erik jí beze slova podal pero a Christine připojila na smlouvu svůj podpis vedle toho Erikova. "Eriku, můžu se tě na něco zeptat?" otázala se.
"Přirozeně, ale jestli chceš vědět, jak se mi podařilo vyhodit Carlottu, tak je to docela prosté." Christine přikývla. "Sečetl jsem jí všechny její pozdní příchody, hysterická vystoupení, arogantnost, nezodpovědnost a bylo to. Mohl jsem ji vyhodit už dřív, měl jsem proti ní toho dost, ale koho dát na její místo, že? Zpěvačka oslnivých kvalit to není, ještě dělala problémy, ale nemohl jsem nic dělat."
"A André s Firminem proti nebyli? Ani Raoul?" zajímala se.
"Ti dva pitomci, kteří mají zkušenosti akorát se šrotem si vydechli, že její scény už nemusejí poslouchat a samozřejmě byli nadšení, že na oko vedou operu, která zaměstnává nejlepší sopranistku. A Raoulíček-králíček? Toho jsem se opravdu neptal a nic mu do toho není. Když Opery šlape, tak ať solí-od čeho je mecenáš. Ale jistě bude nadšen."
Christine vyprskla smíchy. "Raoulíček-králíček? Jaks na to přišel?"
"Přece podle toho," vysvětloval jí Erik, "jak se tváří, když mu něco není po chutí. Vypadá jako králík, kterému sebereš mrkev."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 1. září 2013 v 20:25 | Reagovat

:-D

(nic jinýho se říct nedá)

Hrozně by mě zajímalo, jak by vypadala střešní scéna v tvém podání :-D

Prostě chválím :)

2 Sisa Sisa | 2. září 2013 v 17:44 | Reagovat

Krásna kapitola a ináč tá mrkiva ma pobavila :-D

3 christinemaria christinemaria | 2. září 2013 v 21:45 | Reagovat

[1]: děkuji, střešní scéna bude, ale asi jinak, než by většina lidí očekávala :-D  :-D

[2]: díky, jsem ráda, že ses zasmála :-D  :-D

4 Anička Anička | Web | 2. září 2013 v 23:35 | Reagovat

[3]:  Ach ano výborně! Tak na to se vážně těším :-D

5 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 3. září 2013 v 19:45 | Reagovat
6 Zuzka Zuzka | Web | 5. září 2013 v 6:50 | Reagovat

Hahá, výborně, čím dál tím lepší!! (a Christine jako mrkev ve spárech králíka? To mne opravdu pobavilo :-D :D). Skvělé, opravdu díky, také jsem opravdu zvědavá na pokráčko a napnutá na tu střešní scénu s Raoulem. Držím palce Erikovi a doufám, že konec děje dopadne úplně opačně, než dopadl doopravdy!! Díky moc:-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama