Bilancuju...

4. srpna 2013 v 13:43 | ChristineMaria |  Moje maličkost
...aneb let me think about it. Asi to bude působit trochu divně. Ale prázdniny se přehouply do své druhé poloviny a z nějakého důvodu mám potřebu přemýšlet o všem, co mě za sedm let na gymplu potkalo, co se událo především v posledních čtyřech letech. Pochopte, čeká mě maturita. Zkouška dospělosti. Je to zkrátka mezník, přelom. Všechno nebo nic. Dobře vím, že maturu udělali takoví idioti, že já, která se celý život svědomitě učím a připravuju, to musím zvládnout taky, ale není to sranda. Pro představu: loňské prázdniny jsem udělala komplet všechna maturitní témata do angličtiny a začala s těmi do španělštiny. Španělštinu jsem dodělávala v průběu letošního června, kdy jsem se dozvěděla, že jsem dostala špatný seznam témat, a tudíž bylo nutné některé, již vypracované materiály, předělat. Ne nežertuju. Nedokážete si ani představit, jak jsem nadávala.

Takže na první týden prázdnin jsem měla o zábavu postaráno. A přišel na řadu dějepis. 24 maturitních témat jsem dělala zbytek července. A to mi ještě dvě zbyly, protože chci počkat, až za sebou budu mít dějepisný seminář a tím pádem k dispozici víc materiálů.Bomba. Teď se drbu se ZSV. Základy společenských věd. I když dodělám vše, co jsem si naplánovala, stejně mi deset témat zůstane-opět je třeba počkat na seminář + klasické hodiny zsv. Do toho jako samouk drtím němčinu a ještě se šprtám španělštinu-gramatika, slovíčka,... protože musím být trochu na úrovni, když chci maturovat a samotné hodiny španělštiny ve škole mi nestačí. Hmm. Až do dělám ZSV, vrhnu se na češtinu. Vskutku nabitý program. A to mám ještě číst knihy, které máme od učitelky češtiny povinně zadané. Ale proč? Proč mám číst něco, co mě nezajímá? Já mám povinnou četbu hotovou od loňska. Máme mít 25 knih a já mám přečteno 40, tak proč mám krucifix číst Babičku? Něco, co jsem nikdy číst nechtěla, protože je Němcová pro mě autor absolutně nazajímavý. Nenávidím to. BTW-za poslední rok a čtvrt jsem se prokousala dvěma učebnicemi angličtiny. Ano, správně. Opět ve svém volném čase. Tomu říkám "kvalitní" školství.

To, co bude následovat, může působit trochu zmateně, ale jedná se o tok mých myšlenek a já ho nechci korigovat.Je třeba si to v hlavě pěkně utřepat.
Nesnáším matematiku. A ne, nezačnu ji milovat. Hlavně ji teď přežít.

V poslední třech letech jsem byla s přestávkami v těžké studentské krizi. Je to furt dokola. Něco se učíte, je vám to k ničemu a ještě vám mnozí kantoři s oblibou házejí klacky pod nohy. Proč já to dělám? Proč do té školy chodím? Pak se zas zvednu a jdu dál. Ale ze všeho, co se učím, se snažím něco si odnést. Ať to jenom neodsedím, nenapíšu písemku a buch...v hlavě prázdno.

Všichni protěžují přírodní vědy. My humanitně zaměření jsme plebs. Plevel. A jak nám bylo řečeno, po vysoké skončíme na úřadu práce a posléze budeme zametat chodníky. Hmm, motivace. BOŽE LIDI, PROBERTE SE!!!MATEMATIKA A PŘÍRODNÍ VĚDY JSOU NA ÚSTUPU, NAŠE ŠKOLA JE DÁVNO V ....NIKDY MATEATICKÁ NEBYLA!!!! A VY JI JEŠTĚ POTÁPÍTE A HRAJETE DIVADÝLKO!K ČEMU MI JE, ŽE JSEM GENIÁLNÍ VĚDEC, KDYŽ SE NA MEZINÁRODNÍM SYMPOZIU ANI NEDOMLUVÍM, PROTOŽE NEKVÁKNU ANI SLOVO ANGLICKY? Ale jak řekla moje tupá spolužačka-k čemu mi je gramatika a slovíčka- domluvím se bez toho. Tak to chci vidět. Z principu nemám protI matematice nic, ale po vydatné masáži na našem gymplu ji nenávidím. Asi bych mohla jít ny vysokou ekonomickou. V matice toho vím dost, krutě nás připravují. Ale ten odpor je tak silný, že prostě nemůžu. Tři předměty mám naučené za hodinu. Matika mi trvá další dvě. Blééééééééé!!!

A pak to přišlo. Neuvěřitelné zadostiučinění. Skákala jsem radostí a hystericky jsem smála. Spolu s vybranými studenty s ostatních tříd jsem jela do Bruselu na pozvání europoslance. Jááá!! A né ti, kteří sice umí počítat u nás ve třídě, ale v širší konkurence vyhoří. Já, které jde všechno, kromě matiky, raz dva. Viděla jsem Evropský parlament, byla na besedě s europoslancem, prohlídla si Brusel, ochutnala vynikající čokoládu a vyfotila si čůrajícího chlapečka. A takhle pokračovala moje cesta po Evropě (hned vysvětlím). Dostala jsem se do Německa, Francie, Belgie, Lucemburska. O dva týdny později jsem jela se školou do Švýcarska do CERNu. A rok před tím, jsem díky tomu, že se učím španělsky, byla ve Španělsku. Neuvěřitelné. Loni jsem byla s rodinou v Maďarsku. Ještě k tomu připočtu Egypt a Bulharsko, kde jsem před několika lety byla a k absolutní radosti mi chybí jen jediné. Londýn. Anglie. A jak víte, tohle se mi splnilo. Tak mě napadá, že bych o Londýnu zase měla napsat. Já vím. Udělám to. Ale jak víte z předchozích řádků, mám kupu práce.
Oh God, neberte to, že se chlubím. Chci se s vámi o něco podělit. Vžijte se do mě. Jste odstrkovaní, podle někoho si nevyděláte ani na slanou vodu a najednou rup!!
S oblibou vtipkuju, že kdybych uměla derivovat, tak bych se po Londýně pohybovala rychleji a po Budapešti bych vymyslela lepší výlet. Neskutečně mi zájezd do obou měst pomohl. Vždycky jsem totiž o své angličtině pochybovala. Vidím, že není důvod.


Taneční. Nějak jsem si nedokázala představit, že se budu držet za spolužákem za ruku. A hle, jak hladce to šlo! Co jsme se nasmáli, navtipkovali, naučili se tančit. Jen ty pošlapné botky mě trochu rozčilovaly. :D Stále na to vzpomínám. Stačí slyšet nějakou písničku, na kterou jsme tančili a člověku se všechno hned vybaví. Ale byl to záhul. Rozvrh byl tak inteligentní, že jsme končili ve tři odpoledne a první skupina šla tančit na čtyři a druhá na pět. Tři čtvrtiny nás do školy dojíždí, je třeba se převléct, upravit. Takže sprint na vlak, najíst se, osprchovat, načesat, nalíčit, oblíknout a honem autem do tanečních. Ale bylo to krásný. To mě přivádí k tomu, že konečně musím profilovku na FB vyměnit. Za fotku z Londýna.

A letos? Autoškola. Bože. Měla jsem strach. Ale instruktor byl senzační. Suprové hlášky. Jo, jsem řidič. Testy i jízda udělané napoprvé. Testy navíc na 100% . Jsem řidič. Bojím se jezdit, mám strach, že nabourám, odřu auto, něco se stane. Ale vím, že musím.

Někdy v sedmé třídě jsem spočítala, že až my budeme ve třeťáku, tak budeme organizovat Valašské hry, které budou jubilejní, dvacáté. Ale to je daleko...houby, už je to za námi. Trpěla jsem potom melancholií. Nemusím některé lidi ze třídy, ale je divné, že když spolu trávíte nějakách deset hodin den co den, tak se pak ani už neuvidíte. Z letošních maturantů přišla polovina, o minulých abturientech ani nemluvím.
Fuj, Valašky pod vlastní taktovkou znamenají jediné. Maturita. Nechci. Ble. Bojím se. Co když si na nic nevzpomenu, totálně to pokazím? Co vysoká, přijímačky? Co když mě nevezmou, co když...
Všichni mě mají za blázna. Prý se nemám čeho bát. Jsem zodpovědná, ale strach mám...

Ha, měla bych poděkovat svým spolužačkám, že donesly do hodiny hudebky DVD Fantom opery. Po svém mnohaleté potterovské vášni jsem našla něco nového. Skvělého. Už to bude...ach bože tolik?... co jsem poprvé Fantoma viděla. To by si taky zasloužilo článek. Jak jsem se k Fantomovi dostala. Interesting. O dalších věcech ohledně blogové cesty se asi vyjadřovat nebudu. Stálo by za to ty nepříjemnosti vyřešit, ale co mám dělat, když aktéři strčili hlavu do písku? Polibte mi šos.
Vzhledem ke zdražování, které provedla Česká pošta, to má výhodu. Konec utrácení za známky.
A konec dělaní ze sebe debila.

Můj pes byl před rokem na pokraji smrti. Z padesáti kil vyhubl na dvacet, olysal. Byl plešatej. Dnes to zní směšně, ale mně tehdy zrovna do zpěvu nebylo. Naštěstí jsme včas vyměnili veterináře, psovi se ledviny i kůže daly do pořádku a je zpět na své váze. Dobře, možná by mohl malinko zhubnout, ale taky už není nejmladší...Devět let je devět let.

Jako blesk z čistého nebe. Dědův pětiletý pes, zvíře plné života, byl přes noc mrtvý. Zjevně žaludeční vřed nebo rakovina. To není spravedlivé. Měl toho tolik před sebou. Měl problémy se slinnými žlázami, byl jsem přítomna tomu, jak ho uspali, aby ho mohli vyšetřit.Bylo to děsivé. Divoký pes, který najednou lehne a omámeným skelným pohledem hledí do neznáma...
Ale tohle nikdo nečekal.

Máme novou radost. Fenku. Neméně ďábelskou. Familiérně jí říkám Koblížek. Začala žrát kameny a okusovat cihly. Musela na veterinu. Naštěstí jí pomohly a už ze své záliby vyrostla.

Poslední dva roky jsou divné. Jde to od desíti k pěti. Stres, tlak, nejistota, vypjaté situace. Furt se něco se*e. Už toho mám dost.Kdy se to zlepší?

Jsem uzavřený člověk, co nemá moc skutečných přátel a důvěru nedává snadno. Jednou jsem to porušila, říkala jsem si, že nemůžu být paranoidní. Chyba. Nevědomky jsem naskočila do rozjetého vlaku, který mě málem převálcoval a já to zabalila. Ale zvedla jsem se. A vstupovat do něčeho zavedeného? Nevermore. Ublížili mi. Lhali. Vlastně by tam mělo být ysilon. Ale to je fuk. Lhářů bylo víc, i když s touto konkrítní záležitostí neměli nic společného.

Neměla bych končit negativně. Díky své rodině umím ledasco. A vida! Nápad. Nikdy není pozdě s něčím začít. Ve svých sedmnácti jsem začala lyžovat. To je dost pozdě. Neva. Do Alp bych si netroufla, ale normální rodinou sjezdovku sjedu. Jen ty moje kolena. Změnila jsem doktora a mám naději, že se to zlepší. Ne, nechci mít artrozu a ve třiceti umělý klouby.

Odmítám se cíleně opalovat, protože mi to dělá zle. A dětská vize být modelkou mě opustila. Za volantem se potím. Mám strach. Důležité je držet si humor. Jak říkám-na modelku jsem malá, tlustá a stará. (165/50 a osmnáct pryč Smějící se) A řízení? Vzpomenu si na hlášku z jednoho filmu Marie Poledňákové. "Hoď tam třicítku a drž se při kraji."

Už mě nic nenapadá. Jen rada na závěr. Když potřebujete pomoc, nebojte si o ni říct. Uvidíte, že vám to pomůže. Já jsem toho živoucí důkaz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 4. srpna 2013 v 18:50 | Reagovat

He (v první chvíli mě nic jinýho nenapadá), ty jsi člověk.

S maturitou upřímnou soustrast. Mě čeká až za čtyři děsivé roky. A se svou leností určitě nebudu mít nervy se pořádně připravit. A moje angličtina stojí za velký houby. A rozhodně nic tak dobrýho jako hřiby nebo žampiony. Muchomůrka tygrovaná.

Ááááá... bojím se. Co když to nezvládnu? (ech, o tom bych asi měla psát ve vlastních článcích, co? :-D)

Povinně čtené knížky se dají i audioposlouchat, dělala to tak sestra mé kamarákdy, když se chystala na maturitu.

S Babičkou se ti nedivím, já četla Divou Báru a stačilo mi to. A letos jsem se vyhnula veškeré povinné četbě (aspoň k něčemu to očkování je). Bohužel mám vrozený odpor k veškeré české klasice.

Známe gymply, náš je docela matematicky zaměřenej a je to poznat, i když jsem ve všeobecné třídě.

Tvoje znalosti (angličtiny, měst) bych chtěla mít. Měli jsme skvělou angličtinářku/chemikářku, ale ta odešla na mateřskou.

Pejsci... My taky jednoho máme a je to ten nejškaredší pes na světě. Naše smradlavý zlatíčko. A dědečkovi asi před čtyřma rokama umřel osmnáctiletej kříženec jezevčíka a (jak říkala babička) buvola :).

S řidičákem gratuluji. Já se ho bojím už teď :-D

World shows compassion to you (snad to k něčemu je :-D)

Já lyžuju od šesti a pokládám to (společně se šachy) za jeden z mála rozumných sportů.

Ano. Always look on the bright side of life... To je tak neskutečně optimistická písnička. Znáš Monty Python? Život Briana?

Na dlouhý článek dlouhá odpověď :-D Mám psací absťák. ;-)

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 6. srpna 2013 v 9:10 | Reagovat

téda!!! to je komentář!!! jsem člověk? asi jo :-) taky jsem ve všeobecné třídě,ale valný význam to nemá :-) díky , vím,že monty python existuje a to je tak všechno :-D

3 Anička Anička | Web | 6. srpna 2013 v 14:54 | Reagovat

[2]:  To je ovšem neskutečně obrovská chyba. Chápu, že se to nemusí líbit každému, ale i tak by mělo :-D

4 christinemaria christinemaria | 6. srpna 2013 v 20:16 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama