12. kapitola

28. srpna 2013 v 19:49 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
No jo, no jo! Já vím! Od minula jste beztak napjatí jak malý gatě, tak vám tedy prozradím ono tajemství, a sice kdo je ta záhadná postava.



Christine se pomaličku otočila. Stanula tváří tvář Raoulovi. Vikomt ji probodával krutým pohledem a na rtech mu pohrával pobavený úšklebek. "Ale, ale, krásko," usmál se na ni neupřímně, "pročpak se mi vyhýbáš?" Christine na něj jen vyděšeně zírala. "Kam jsi mi zmizela po premiéře?" vyptával se jí dál. Christine strachy ani nepípla. "No, klidně si mlč, však já si to zjistím!" oznámil jí sebejistě, natáhl ruku a pokusil se ji pohladit po tváři. Christine se odtáhla. "Zlatíčko, co to má znamenat?" zeptal se jí medovým hlasem, ale v očích se mu vztekle zablesklo. "Přece jsme si něco slíbili, ne?" Raoul učinil několik kroků směrem ke Christine. Ta ustupovala dozadu, až narazila zády do zdi. Byla v jako v pasti. Chycená mezi stěnou a Raoulem, který ji odřízl únikovou cestu.
"Nic jsem ti neslíbila, Raoule," zašeptala, v hlase podtón paniky.
Raoul se díval na Christine, pohledem ji svlékal. "Ty si dáš říct!" oznámil jí tvrdě. "Přece nechceš, aby se tomu tvému ctiteli něco stalo?" Chrstine na vikomta vytřeštila oči, zůstala jako opařená. "Jak víš o...?" začala, ale Raoul ji přerušil.
"V ten večer, kdy jsi tak záhadně zmizela, jsem z tvé šatny slyšel mužský hlas," vysvětlil jí. "Jsi moje, rozumíš?" zasyčel vztekle a popadl Christine za paži.

Tohle už bylo na Erika, skrytého za sloupem schodiště, moc. Rozhodl se zasáhnout. "Pusťte ji, Monsieur le vicomte!" přikázal mu. Raoul sebou trhl a v témže okamžiku byl on i Christine oslepen světlem. Jedna z luceren, která zdobila stěnu schodiště a byla aristokratovi nejblíže, se rozžala. V zápětí jakoby na prchavý okamžik pohasla, pak ale svítila dál a šířila kolem sebe měkký zlatavý svit. Raoul se vzpamatoval a jakmile si jeho oči přivykly na ten náhlý jas, začal se rozhlížel kolem sebe a hledal toho drzého nezvaného hosta. Z hrdla mu unikl tichý výkřik. Na vrcholu schodiště totiž spatřil černou siluetu člověka. To ona zjevně způsobila "zhasnutí", když kolem lucerny prošla. Vikomt chtěl něco říct, ale strachy a překvapením ze sebe nevydal ani hlásku. Postava pomalu sestupovala směrem k Raoulovi a Christine.
"Vikomte," oslovil ho mužský hlas, "nebudu to již opakovat-nechte Christine být." S těmito slovy se muž přesunul ze tmy do ostrůvku světla. Raoul zůstal zírat s otevřenou pusou. Běhal mu mráz po zádech. To je tedy ten člověk, jehož hlas slyšel vycházet z Christininy šatny. Tohle nebyl žádný výstřední exot, který by si jen dělal legraci. Tmavý oděv, dlouhý plášť a bílá maska byly poznávacími znameními jediné osoby- Fantoma Opery.
Raoul od mladé sopranistky jako na povel odstoupil. Erik přišel až ke Christine a ochranitelsky se před ni postavil. Chvíli si se šlechticem hleděli do očí. Erik si po chvíli mlčení vzal slovo. "Neopovažujte se Christine znovu vyhrožovat," varoval ho.
"Nebo co?" vyštěkl Raoul popuzeně. Najednou se mu vrátila řeč. Přece nedovolí, aby ho před Christine zesměšnilo nějaké zrůdné individuum bez půlky ksichtu.
"Nebo to bude to poslední, co kdy uděláte," dokončil Erika s chladným úsměvem. Raoul stál jako přikovaný. Erik ale ještě neskončil. "A jestli máte zapotřebí vyřešit si se mnou domnělý konflikt, tak si laskavě z Christine nedělejte prostředníka a obraťte se přímo na mě. I když se domnívám, že mnohem víc vás teď trápí boj mezi poraněnou pýchou a uraženým egem, není-liž pravda?" zeptal se vikomta nevinně. Ten byl hluboce uražen. Jak se jen opovažuje? Raoul se nezmohl na nic chytřejšího, než: "A vy jste kdo, že si něco takového ke mně dovolujete?" zeptal se nabubřele. "Vaše nejhorší noční můra," odpověděl Erik prostě, "a teď prosím," pokynul mu směrem ke vstupu do Opery. Raoul rozzuřeně zafuněl, vrhl nenávistný pohled na Fantoma a majetnický na Christine. Poté ve spěchu opustil budovu Opery Populaire.

Erik se otočil na Christine, která se celá třásla a zjevně měla pláč na krajíčku. Sevřel ji v náručí. "Ššš, andílku, přece bych nedovolil, aby ti ublížil." Christine se k němu přitiskla a pevně ho objala. "Proboha," zašeptala, "to byla hrůza. Eriku, slib mi prosím, že na sebe dáš pozor. Já vím, že to může vypadat, že Raoul jen dělá ramena, a nic z toho, ale málokdo ví, čeho je schopen," vzhlédla ke svému Andělovi Hudby a zoufalýma očima plnýma slz ho prosila.
"Slibuju," pohladil ji po vlasech. "Pojď," vzal ji za ruku a odváděl ji do Antoinettina bytu v jedno z pater Opery.

Madame Giry samozřejmě Christinina nepřítomnost neušla a netrpělivě na svou "druhou dceru" čekala. Najednou se před ní objevil Fantom Opery s šokovanou Christine. Antoinette měla na jazyku snad tisíc otázek, ale jediný Erikův pohled stačil, aby pochopila, že teď není nejvhodnější chvíle na dotazy. Erik s Antoinette přinutili Christine, aby si lehla a odpočinula si. Christine se ale nenechala tak snadno odbýt. "Kde je Meg?" obrátila se na Madame Giry. "Stále u sebe v šatně.Něco hledá," zazněla odpověď. Teprve potom nechala klesnout víčka a přemohl ji spánek. Když Christine usnula, dovolila si Antoinette zeptat, co se stalo. Erik jí vše dopodrobna vypověděl. Učitelka baletu byla neschopná slova. Až po chvíli mohla promluvit. "Ale panebože, copak jí nikdy nedá pokoj?" zeptala se vyděšeně.
"Ale určitě dá," odpověděl zamyšleně Erik, "odcházel totiž jako zpráskaný pes. A i kdyby se náhodou chtěl o něco pokusit, tak vždy Christine ochráním."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 28. srpna 2013 v 21:55 | Reagovat

Začátek kapitoly pro mě byl šok... a jeho výsledkem dlouhý záchvat smíchu :-D
Navzdory všemu tvýho Raoula miluju :-D Já si holt vždycky oblíbím špatnou postavu :-D
A mohla jsi Christine ještě chvilku podusit :-D (já sadistická! Já jsem tak sadistická! .D - jednookej smajlík :-D)
A pravítko zákona zasáhlo krásně. A "nějaké zrůdné individuum bez půlky ksichtu" je dokonalý! Kam ty na to chodíš :-D

Já vím, tohle asi není adekvátní reakce na tak vypjatou situaci... ale mně to nevadí :-D

2 Sisa Sisa | 28. srpna 2013 v 21:57 | Reagovat

Ja nemám slov! Bola som si ista že to bude Raoul!! Nemohlo to byť inak! :-) Raoul sa zachoval tak ako som čakala. Takze ako idiot. Bol hnusný, ale to on je vždy že? :-D  Erik urobil dobre, že ho tak ako by som to povedala zastrašil. Ja na jeho mieste by som mu jednu vlepila. Hulvát  jeden ten Raoul!! :-x  Ináč krásna kapitola teším sa na pokračovanie :D

3 Zuzka Zuzka | Web | 28. srpna 2013 v 22:38 | Reagovat

Výborně Eriku, výborně, jen tak dál!! Hrdinské činy místo pocitů méněcennosti a osamění, to je ono!! A ten Raoul... Nemám slov, to je takový tupec, že by zasloužil přehnout přes koleno a naplácat na zadek, chová se, jako by mu někdo bral jeho oblíbenou hračku se kterou si chce právě hrát:-D :D. Ještě že má Christine Erika, který nedovolí, aby si s ní Raoul mával, jak chtěl! ;-) Skvělá kapitolka, díky moc!! :-)

4 christinemaria christinemaria | 29. srpna 2013 v 10:29 | Reagovat

[1]: však v pohodě, každá reakce dobrá :D
kam na to chodím? občas do nějaké postavy promítnu své zkušenosti, sebe samu, atd :D :D

[2]: děkuju moc :-)  :-)

[3]: díky, díky, díky ;-)  ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama