11. kapitola

16. srpna 2013 v 19:42 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
Hupky, šupky, ať se co nejdříve dostaneme ke kapitolám, které ještě nikdy dříve publikované nebyly. Smějící se Enjoy!!


"Christine," oslovil ji něžně, "byl bych rád, kdybys znala pravdu. Nechci, abys o mně měla zkreslenou představu. Uvěříš ale tomu, co ti řeknu?"
Přikývla, a tak začal Erik vyprávět. Nehodlal ale zatěžovat Christine přílišnými detaily ze svého života, a proto se snažil svůj příběh trochu zkrátit. Začal povídat o lidech, kteří mu odjakživa usilovali o život. O první vraždě. Když utekl z domova, řízením osudu se dostal až k cikánům, a jeden z nich ho chtěl znásilnit. Erikovi nezbývalo nic jiného, než se ubránit pomocí zabití. Následovaly další a další vražedné eskapády. Erik byl jako štvaná zvěř. Nikde neměl klid, vždy se někomu znelíbil. Musel bojovat o holý život. Nezabíjel bez důvodu, jen se snažil zachránit si krk. Procestoval velkou část světa. A před mnoha lety se usadil v Opeře, kterou sám projektoval, a pro kterou tvoří svá díla.
Christine na něj zírala, oči zalité slzami. "Bože, Eriku," vzlykla, "to je mi tak líto..." Přitiskla se k němu a pohladila ho po zádech. "Můžu se tě na něco zeptat?" obrátila se na něj.
"Jistě," přikývl.
"Když jsi jako malý utekl z domu, to tě nikdo nehledal? Matka, otec, příbuzní?"
Erik přemýšlel nad odpovědí. O téhle kapitole svého života se Christine nezmínil. "Ne, vůbec. Otec zemřel dřív, než jsem se narodil a řekl bych, že si moje drahá matinka oddechla," řekl prostě. Christine se na něj nechápavě dívala. "Christine, když mě má matka po porodu poprvé spatřila, odmítala se mě dotknout, natož tak kojit. Kdyby nebylo kněze, který ji přesvědčil, že jsem lidský tvor a nedonutil ji alespoň k částečnému plnění mateřských povinností, zemřel bych. Celé dětství jsem musel snášet její odpor, odmítání. Byla to právě moje matka, kdo mi daroval mou první masku. Už se na mě nemohla dívat. Toužil jsem po její lásce, objetí, ale pro ni jsem byl jen znetvořenou obživlou mrtvolou, která si nic z toho nezasloužila." Christine se naplno rozplakala. "Ale to je strašné," zašeptala nevěřícně, "jak může matka něco takového provést svému dítěti?" "Moje matka je kouzelná žena," ušklíbl se Erik a z hlasu mu čišela ironie. Přivinul si Christine k sobě. Obdivoval ji. Dala mu víc, než všichni lidé dohromady. Čas, soucit, vyslechla ho. "Netrap se tím," políbil ji do vlasů.
Erik se rozhodl, že je nejvyšší čas doprovodit Christine zpět nahoru. Nechtěl, aby o ni měla Antoinette strach.
Opět se ocitli v Christinině šatně. "Christine, směl bych tě zítra pozvat k sobě na večeři?"
Christine přikývla. "Přijdu moc ráda," usmála se.
"Takže v sedm?" upřesňoval si Erik čas.
"Dobře," souhlasila Christine.
"Vyzvednu tě tady, v šatně," oznámil jí Erik a objal ji. Pak Christine odešla. Erik se spokojeně vracel do svého království. Měl ještě práci. Musel vymyslet, jak elegantně vyšachovat Carlottu. Christine se totiž co nevidět stane novou přední sopranistkou Opery Populaire. Christine je bezpochyby lepší, než italská pěvkyně, k vyhazovu to ale stačit nebude. Zřejmě bude muset Carlottě spočítat všechny její pozdní příchody, neprofesionální výstupy a hysterické scény, které kdy na půdě Opery předvedla...
Christine s Meg se chystaly na večeři do restaurace. Když Meg Christine zvala, prohodila něco o tom, že by si chtěla pár věcí vyjasnit. Christine tomu sice příliš nerozuměla, ale nepátrala. Však se to brzy dozví.
Meg a Christine si vybraly příjemný podnik, usadily se a objednaly si jídlo. Meg se nadechla a oparně začala. "No, já vím, že mi do toho nejspíš nic není, a ačkoliv mě máma ubezpečovala, že ti žádné nebezpečí nehrozí, já mám o tebe strach. Christine, kam ses poděla po premiéře Hannibala?" Meg svou otázkou vyrazila Christine dech. No nazdar. Jak tohle budu vysvětlovat... "Meg, chápu, že to bude znít šíleně, ale..." Christine netušila, jak správně svou odpověď zformulovat.
"Ale?" zvedla Meg tázavě obočí.
"Prostě a jednoduše," odhodlala se Christine, "můj Anděl Hudby je člověk. A Anděl a Fantom opery jsou jedna a tatáž osoba. To s ním jsem strávila večer," vychrlila ze sebe rychle. Meg se na tváři objevil šokovaný výraz. Tak proto matka byla o všem informovaná a neměla strach. Fantoma Opery zná osobně a nikdy proti němu neřekla křivého slova. Věřila mu.
"To jako vážně?" vykoktala ze sebe.
"Vážně," potvrdila Christine svá předchozí slova.

Když se obě vracely do Opery, Meg si vzpomněla, že si potřebuje vzít ze šatny pár věcí. Šla proto zadním vchodem, aby nemusela jít přes celou budovu. Christine vešla hlavním vchodem. Potemnělá Opery vypadala děsivě. Vybavení vstupní haly ozářené měsíčním světlem vytvářelo na zdech prapodivné stíny. V divadle panovalo hrobové ticho. Christine strnula. Měla pocit, že není sama. Nemýlila se. O vteřinu později už za ní stála tajemná postava.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 16. srpna 2013 v 21:03 | Reagovat

Preboha! Vždy to skončí tak napínavo! Ty to snáď robíš naschvál :-) Chudáčik Erik ten to v živote nemal lahké :-) Hnusna to bola jeho matka :-(  :-x  :-!  A aby som nezakončila komentár takýmito smilekmi tak tam doplním ešte: DÚFAM ŽE BUDE ČO NAJSKÔR NOVÁ KAPITOLA :-D  :D

2 Anička Anička | Web | 17. srpna 2013 v 1:26 | Reagovat

Tak tomu se říká konec!
Ejpí!
Jaká trestuhodnost, nás takhle napínat! Ale já nejsem o moc lepší, skončit uprostřed soudu Meg... Kchecheche. Muhehe. Pardo, k tvé kapitole.

Ach jak mu to ta matka mohla provés. I v knížce jsem to stěží chápala. And who is that shape in the shaddow?!

3 christinemaria christinemaria | 17. srpna 2013 v 13:24 | Reagovat

[1]: dělám to schválně :-)

[2]: to teda nejsi :D jo, jsem expert na ukončení kapitoly :D  :D  :D  ;-)

4 Anička Anička | Web | 17. srpna 2013 v 14:51 | Reagovat

[3]: Ještě abych byla! Vždyť to by autor přišel o veškerou zábavu, žejo? :-D  :-D  :-D  :-D

5 christinemaria christinemaria | 17. srpna 2013 v 21:21 | Reagovat

[4]: no přesně tak!!! :-D  :-D  :-D

6 Zuzka Zuzka | Web | 18. srpna 2013 v 13:35 | Reagovat

Každou kapitolu musím znovu a znovu litovat Erika, chudák, co si všechno vytrpěl a ještě si ani nechce odpustit... Doufám, že to opravdu dobře dopadne, protože jinak nevím, co budu dělat. Tenhle Erik mi opravdu přirostl k srdci, že jsem měla chuť s jeho matkou zatřást a dát ji facku, aby se probrala!! Je to jen kniha, jen příběh, říkám si marně... Ale stejně doufám, že brzy bude pokráčko a VŠE dobře dopadne. Hlavně s Erikem a Christine.
Co se týče zakončení kapitoly... Nemám ho ráda, nemám ho ráda, mám chuť si kousat nehty a tohohle zlozvyku jsem se přeci už dávno zbavila! Ale sama vím, že já také tak v minulosti své kapitoly ukončovala a smála se dohadům čtenářů, co bude dál;-) Ale stejně jsem opravdu napnutá! :-D
Tak co, jednoduše moc a moc děkuji a doufám, že brzy přibyde další kousek;-)!

7 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 19. srpna 2013 v 11:36 | Reagovat

[6]: víš, jak je to pro autora senzační, když jeho postavy v lidech něco zanechají a nějak na ně působí??? :-)
já děkuju tobě :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama