10. kapitola

8. srpna 2013 v 19:17 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
Hmm, Buquet je mrtvý. Co s mrtvolou a s pachatelem?


Erikovo přání bylo splněno za necelou hodinu. Když totiž skupina sochařů procházela přízemím, Buqueta houpajícího se na smyčce utažené kolem krku si pochopitelně nemohla nevšimnout. Okamžitě nastalo boží dopuštění. Seběhli se všichni, kdo měli čas a téměř neprodleně byli informováni i ředitelé a mecenáš. Erik přerušil práci a šel se kochat pohledem na lidi pobíhající zmateně kolem a vyděšeně si šeptající. André s Firminem vypadali na infarkt, neměli nejmenší tušení, co dělat. Zemřel tu člověk. Byl nalezen oběšený. Buquet byl sice opilec a mohl se tudíž v alkoholovém opojení odhodlat k sebevraždě, ale učinit tak se svázanýma rukama? Krajně nepravděpodobné. Ředitelé pak poslali všechny, až na vikomta de Chagnyho, pryč. A byl to Raoul, kdo nakonec rozhodl. "Sundat, zavolat pohřební službu, policii ale nic neoznamovat!" rozkázal. "Cože?" vykřikl Firmin a díval se na vikomta jako na duševně chorou osobu, "Zbláznil jste se? Vždyť za tohle nás můžou zavřít! Zjistí-li se, že se jednalo o vraždu a my ji nenahlásili, tak…" nechal větu nedopovězenou.
"A co Opera, hm," ušklíbl se Raoul, "byl by z toho pěkný skandál. Ne, musí se to ututlat. Takže bychom mu měli rozvázat ruce." Nikomu z mužů se do toho nechtělo, nakonec se ale štítivě mrtvého těla dotkli a společnými silami uvolnili provazy poutající zápěstí. "No, a teď to vypadá jako sebevražda," zamnul si spokojeně ruce de Chagny. "A zavolá už někdo konečně ty pohřebáky?"obrátil se na ředitele nahněvaně, "ať to tady nevisí do večera." A odešel. Firmin a André se nevěřícně dívali za Raoulem. Nezbývalo jim ale nic jiného než splnit nepříjemnou povinnost-zavolat pohřební servis.
Ačkoliv zkouška baletek nebyla ještě ano zdaleka u konce, už se k nim donesla ta strašlivá zvěst. ¨Buquet byl nalezen mrtvý a na sebevraždu to nevypadá!¨
Christine sevřela děsivá předtucha. O tom, že Buquet šmíruje baletky se kdysi mezi řečí zmínila svému Andělovi Hudby. A Erik jí jednou slíbil, že udělá vše pro to, aby ji ochránil, že nedovolí, aby jí někdo ublížil. A její Anděl a Erik-Fantom Opery byli jedna a tatáž osoba. Buqueta našli oběšeného. Navíc kolovaly legendy, že Fantom své oběti vraždí smyčkou... Bože, to ne. Christine byla strachy téměř paralyzovaná. Jako v mrákotách opustila jeviště, dala se co nejrychleji do pořádku a vpotácela se do šatny. Překvapením málem vykřikla. Na jedné ze židlí seděl Erik. Tomu stačil jediný pohled a pochopil ,že Christine vše ví. Christine ale tak trochu spadl kámen ze srdce. Nikdo po něm nejde, ať už ho podezřívají, či nikoliv. Jinak by tu přece nebyl... Z myšlenek jí vytrhlo zacvaknutí zámku. Byl to zlověstný zvuk. Christine se nechápavě podívala na dveře. Jak je to možné? Když se otočila, byl Erik na nohou a blížil se k ní. Teprve nyní si Christine uvědomila, jak nebezpečně, děsivě Erik vypadá a čeho všeho je schopen. Byla z toho v šoku, mrazilo ji v zádech. Vždyť se tu proboha stala vražda, obcházela kolem smrt a Erik nepromluví jediné slovo. A jak mu má věřit, že jí nic neudělá? Celé to bylo jakési zamotané a podivné.
"Christine," oslovil ji najednou Erik něžně a vztáhl k ní ruku. Chtěl, aby mu tu svou vložila do dlaně. Na okamžik zaváhala, což Erikovi jako odpověď úplně stačilo. Ruka klesla Erikovi k boku. Christine si všimla, jak rychle se změnil Fantomův výraz v obličeji. Vypadal teď zoufale. Aby taky ne. Erik měl pocit, že se mu začíná hroutit jeho zbrusu nový svět. Christine se ho bojí, nejraději by utekla. Co taky mohl čekat? Erik ale učinil pokus o záchranu situace. "Andílku, prosím, neboj se mě," obrátil se na ni prosebně, "jen mi dovol ti to všechno vysvětlit." Vzal ji opatrně za ruku a vedl ji k zrcadlu. Christine nijak neprotestovala. Netušila, co se může dozvědět, ale chtěla dát Erikovi šanci říct jí, co měl na srdci. Navíc ho nemohla jen tak odepsat, věděla, že Erik to nikdy neměl lehké a že to, co dělá je vždycky trochu složitější. Pohlédla Erikovi do tváře. Byl skleslý, smutný, jednal s ní až nepřirozeně opatrně. Kousla se do rtu. Nechtěla, aby se trápil, ale v tom zmatku a vyděšení se prostě nedokázala rozhodnout a podat mu ruku. Erik se uprostřed chodby zastavil. "Jestli se mnou nechceš ztrácet čas, já to chápu," pohlédl jí do očí. "Důkazů na usvědčení z vraždy máš dost," povzdechl si. Mělo mu být od začátku jasné, že s jeho životem, minulostí se Christine nemá plést do cesty. Jenomže se zamiloval. Doufal, že má nějakou naději, ta teď byla ale nejspíš zmařena.
"S tebou to není ztráta času," prohlásila Christine. Byla z toho samozřejmě otřesená, byl to Erik, kdo Buqueta zabil, na druhou stranu si ten chlap za svoje perverzní choutky ani nic jiného nezasloužil.
"Věnuješ mi tedy pár minut?" otázal se jí vděčně. Přikývla.
"Děkuji," hlesl a odváděl jí do svého království. Za chvíli už naproti sobě seděli v obývacím pokoji. "Vím, že není nejspíš nic, co by mohlo ospravedlnit můj čin," začal Erik, "já se o to přesto pokusím." Ano, Christine byla jediným člověkem, kterému kdy chtěl Erik vysvětlovat své počínání.
"Buquet vás, baletky, jak dobře víš, šmíroval," procedil skrze zaťaté zuby Erik. "Když si mi to na jedné z našich hodin oznámila, potvrdila jsi mi mou teorii. Snažil jsem se to vyřešit nejdřív po dobrém. Jenže on byl věčně v lihu, ignoroval moje varování a ještě za mnou slídil. Ovšem poté jsem ho slyšel, jak si sám pro sebe povídá. Hodlal se zaměřit jen na jednu jedinou baletku. Na tebe. To už pohár mé trpělivosti přetekl, něco takového jsem prostě nemohl dovolit. Pak už zbývalo jen počkat na příležitost. Ta se mi naskytla dnes ráno."
"Christine," zasténal zoufale a svezl se z pohovky na zem, kde zůstal klečet. "Chtěl jsem tě jen chránit, kdyby si dal říct, nic by se mu nestalo. Uvažoval jsem, že ho vyhodím, ale nic by se tím nevyřešilo. Číhal by na tebe venku. Prosím, nezavrhuj mě za to. Nelámej nade mnou hůl." Vzal její ruku do svých. Christine seděla jako vytesaná z mramoru. Tak takhle to bylo. Zvedal se jí z toho žaludek. Erik k ní opatrně zvedl oči. Christine byla křídové bílá a neschopná slova. Erika napadlo, že se mu zjevně nepodařilo jí cokoli vysvětlit. Zhasla i ta poslední jiskřička. "Christine, vidím, že se tu se mnou necítíš nejpříjemněji, ale dovol mi, aby tě doprovodil zpátky. Sama bys cestu nikdy nenašla a ještě by ses mohla zranit." Christine na jeho slova nikterak nereagovala. "Christine?" Erik jí vzal za ramena a lehce s ní zatřásl. "Cože?" vzpamatovala se. "To jako vážně chtěl ten ožrala šmírovat mě?" zeptala se znechuceně. "To je odporné," zašeptala. Pak se spustila k Erikovi na podlahu. Fantom byl úplně zničený. "Děkuju," vzlykla a objala ho. Erik ji překvapeně sevřel v náručí. Christine Erikovi vlastně nikdy nepřestala věřit. V opačném případě by se sem nenechala odvést.
"Není zač, hlavně jestli se budeš cítit bezpečněji," hlesl. Christine přikývla. Její slzy mu smáčely košili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 8. srpna 2013 v 22:06 | Reagovat

Fuj! Ten Buquet je teda Hajzel a debil!!! Dobre ze Christine nestratila dôveru v Erika. Súhlasím s Erikom Buquet si to zaslúžil ;-) A Raoul bol hnusný. Viac k tomu nemám co dodať :-D

2 Anička Anička | Web | 9. srpna 2013 v 1:40 | Reagovat

Omlouvám se, mně se Raoul líbil. Ale já si vždycky oblíbím špatný postavy :-D

3 christinemaria christinemaria | 9. srpna 2013 v 11:50 | Reagovat

[1]::-)

[2]: neomlouvej se ;-) jsem ráda, že to na lidi nějak působí, že i záporná postava má něco do sebe :-)

4 Zuzka Zuzka | Web | 14. srpna 2013 v 23:54 | Reagovat

Moc krásné, celou dobu jsem byla napnutá, litovala Erika a doufala a jsem moc ráda, že alespoň konec téhle kapitoly pro něj dobře dopadl:-) Díky moc!!

5 christinemaria christinemaria | 15. srpna 2013 v 12:35 | Reagovat

[4]: děkuju moc, není vůbec zač :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama