Zakázaný dotek 2. kapitola

8. července 2013 v 19:05 | ChristineMaria |  Překlady povídek
Jo, je to tak. Druhá část dvojdílné povídky. To jsem popsala divně, že?PřekvapenýSmějící se


"Jsi velmi žádoucí. Ani nevíš, jak po tobě toužím, Christine. "
Po těchto slovech se cítila jako opravdová žena. Žena, kterou muž chce. Byla potěšena, že měl při tomto prohlášení tak chraplavý hlas. Ale všechno to jsou lži. Udělala si o něm obrázek a nikdo už její představu nemůže změnit. Christine byla ztracena ve svých myšlenkách, a když zírala na svůj odraz v zrcadle nad toaletním stolkem, seděla klidně, jako by tvář, která na ni bezmocně hleděla, nepoznávala. Tmavé kruhy pod očima začínaly být čím dál tím zřetelnější; kdysi jí oči zářily, teď však byly zapadlé, vyhaslé. V očích se jí ani nezračily žádné emoce. Byly prostě prázdné a bez života. Usměv nahradilo ztrápené zachmuření. Oči byly podrážděné a unavené, tvář oteklá od pláče. Ani se neodvážila zapálit svíčky. Chtěla, aby ji ta nekonečná temnota navždy pohltila. Nijak totiž netoužila po tom, aby ji dál sužovala bolest. Už týdny uplynuly od doby, kdy naposledy navštívila hodiny zpěvu. Byla tak vzteklá, moc si přála, aby měla sílu mu říct, jak moc jím pohrdá za to, že jí odepřel naplnění její touhy. Dotýkal se jejího těla velmi intimním způsobem, dráždil ji. Jeho dlouhé, měkké prsty objevovaly vše, co měly v dosahu a zanechávajíce ji úplně bez dechu a s pocitem, že něco takového neměla nikdy pocítit. Jak mohl říct, že ho přitahuje a jeho tělo po ní touží, když se jí na moment dotkne a pak prostě odejde? Absolutně to nedávalo smysl. Řekl jí to snad jen pro to, aby ji neranil? Když jeho ruce zkoumaly její tělo, zjistil snad, že pro něj není dost dobré? Neuspokojilo by ho? Uvědomil si, že třeba není tou ženou, kterou by chtěl a potřeboval? Slzy bolesti jí stékaly po bledých tvářích, když se jí v mysli vynořila vzpomínka na tu noc, jeho vášnivé polibky, jeho horké tělo na svém, jeho hrubé jednání, které ji přinutilo sténat vzrušením a jeho steny následované zalapáním po dechu po té, co se jej dotkla. Copak to pro jejího učitele nic neznamenalo? Byla tedy pro něj pouze hračkou? Proč jí odstrčil? Proč se držel zpátky? Vůbec nic nechápala. Stále ještě cítila jeho laskání. Vzpomněla si, jak se tehdy cítila. Příval emocí ji zasáhl plnou silou. Křičela jeho jméno a užívala si ten pocit, když jí vyšlo ze rtů. Zoufale si přála, aby se jí dotýkal, aby její touha byla oprávněná. On však bez zjevného důvodu začal zuřit, rozhazovat věci a zařval na ni, aby ho nechala být. Byla touto reakcí tak vyděšena, že utekla. Srdce měla roztříštěné na kousky. Lidé si té změny všimli. Někteří byli přesvědčeni, že si myslí, že když je tak krásná, tak se o sebe nemusí moc starat. Možná si budou myslet, že je blázen, ale ona o sebe nepečovala vůbec. Je si dobře vědoma toho, že pokud to takhle půjde dál, dál přijde o rozum kvůli muži, kterého miluje a chce. Ale předpokládala, že on ji nechce. Všechno, co té noci řekl, byly lži. Odvrátila se od svého odrazu. Byla unavená, během neklidné noci ji pronásledovaly ty ohnivé momenty, které s ním prožila a o kterých každou noc snila. Byl to jediné, na co mohla myslet. To on jí tohle způsobil. Kdyby nebylo jeho, možná by byla normální.
Dole, hluboko pod budovou opery se vzduchem nesly násilné, zlobné tóny. Dvě ruce poněkud drsně tančily po klávesách varhan. Muž, který na ně hrál, potřeboval nutně vybít vztek a frustraci. A teď, když slyšel ty nepříjemné zvuky, nebyl o nic vyrovnanější. Právě naopak. Začal bušit do kláves. Pak zničehonic přestal. "K čertu!" zaklel. Odkráčel od svých milovaných varhan. Tolik usiloval o to něco zkomponovat. Cokoliv. Jen aby nemusel svou pozornost obracet k oné noci! Prsty se mu třásly, chtěl se znovu dotýkat jejího těla. Přál si opět cítit jemnost její pokožky. Snažil se vybavit si její sténaní a její ruce, které ho zvědavě hladily. Chtěl vidět její tvář v extázi. Dávalo mu to pocit vítězství, že pod jeho rukama takhle reaguje. Přesto se styděl. Nikdy mu nedovolila, aby se jí dotkl byť jen jedním jediným prstem. Jednal tak ve vzteku, když ho obvinila, že ji nechce.V tom okamžiku ztratil kontrolu. Nechtěl, aby si myslela, že pro něj není atraktivní. Jako by si jí stěžoval, jak moc by si přál, aby se mu odevzdala. Bylo tedy možné, že ji jeho tvrzení vystrašilo. Vždyť je tak nevinná... Kvůli tomu si o něm bude myslet, že je odporné monstrum. Hořce se zasmál. Je monstrum. Na mysli mu vyvstanul jeho prudký výbuch, která následoval po hříšném polibku jeho studentky. Její vystrašený pláč ho ještě více rozzuřil. Přestal se ovládat. Emoce nad ním převzaly moc. Slyšel, jak utíká pryč poté, co se zuřivě dožadoval, aby konečně odešla. Samozřejmě, že myslel na přesný opak toho, co řekl, ale nechtěl, aby se stalo něco ještě horšího. Mohl by ji neúmyslně zranit a to by si nikdy neodpustil. Ale dobře věděl, že pokud jí neublížil fyzicky, tak duševně určitě. Dotkl se rtů. Stále ještě cítil její měkké, svůdné rty na svých znetvořených. Byl to jeho první polibek. Bylo to tak sladké a neuvěřitelné, že to snad musí být nezákonné. Její vůně, která mu zaútočila na čichové buňky, byla návyková. Měla pro něj být zapovězená. Ale jak by mohla, když po ní dennodenně toužil a nemohl se na nic soustředit? Už jsou to týdny. Nenavštívila ani hodiny zpěv. Trochu ho to uklidnilo- zatím se jí nemusí postavit tváří v tvář. Nevěděl, co dělat. Ničilo ho, že byl od ní odloučen. Věděl, že je tam, ve své šatně, ale nemohl se jí ukázat. Nebyl na to připraven. Bál se toho, co by spatřil v jejích očích. Přemýšlel o tom, na co asi zrovna teď myslí. Myslí na to, na co on?
Dotkla se svých bledých rtů. Byl to její první polibek. Přejela si prsty po rtech a vybavovaly se jí vzpomínky na jeho hrubé rty, silně přitisknuté k jejím. Její tělo zachvátil spalující žár, který do té doby neznala. Pro ni byly jeho rty dokonale nedokonalé. Neměla se při tom cítit tak dobře. Jak je to tedy možné? Ale byla nadšená a ulevilo se jí, že to byl Erik, kdo si vzal nevinnost jejích rtů. Věděla, že i kdyby ji nepožádal o povolení ji políbit, stejně by se mu ráda nabídla. Bylo to pro něj tak poprvé? Podívala se na podlahu. Ovšem, že ne. S jeho hlasem mohl mít kteroukoliv ženu, po které zatoužil. S jeho penězi si mohl zaplatit jakoukoliv ženu, aby se s ním vyspala. Ne, nemohla na to ani myslet. Nebyla to schopna unést. Příliš mnoho pochybností jí létalo hlavou, než aby byla schopna pochopit, proč proboha myslí na to, že by měl sex s jinou...ženou. Vstala. Potřebovala si potvrdit ty neznámé pocity. Musela se dozvědět, jestli to, co se stalo oné noci byly náznaky, že po ní touží. Po chvíli zjistila, že ji nejspíš opouští zdravý rozum. Nechtěla už donekonečna uvažovat o tom, co k ní cítí. Stoupla si před obrovské zrcadlo a cítila se podivně, když jí došlo, že ji skrz sklo z druhé strany pozoroval. Bylo jí jaksi nepříjemně...možná se díval, zatímco se převlékala. Mohl ji tak vidět celou. Zhluboka se nadechla a odsunula zrcadlo k pravé straně. Zalapala po dechu a klopýtla dozadu.
"E-Eriku!" vydechla. Ruce měla přitisknuté k hrudi. Byla překvapená, že tam stál. Opět uslyšel své jméno, které vyklouzlo z jejích křehkých rtů. Její sladký hlas mu způsoboval rozkoš. Neřekl ani slovo, jen ji očima propaloval a zkoumal její perfektní andělskou tvář a nádherné tělo. Pod jeho pohledem se trochu třásla, nebyla schopná určit, na co asi teď myslí. Měla pocit, jako by ji svlékl a ona před ním stála nahá; ale on se jí ani nedotkl. Neušlo mu, jak hrozně vypadá. Červené, oteklé oči se setkaly s jeho smaragdovými. Vlasy měla rozcuchané a nepravidelně rámovaly obličej. Vzlykala a chvěla se a vypadala tak ještě křehčí, než kdy dřív. Ticho viselo ve vzduchu. Bylo slyšet jen tlukot jejich srdce a nepravidelné dýchání.
"Dotkni se mě."
Strnul. Nebyl schopen zpracovat, co právě řekla. Slyšel správně? Řekla mu, aby se jí dotkl? "Eriku, dotkni se mě," zopakovala. Zatajil dech. Její slova ho začínala vzrušovat. "Christine…to určitě nechceš," zavrčel.
"Dokaž mi, že jsem žádoucí, Eriku, " Učinila krok vpřed, její hlas byl neústupný. Zavřel oči. Byl si vědom toho, že slova vždy nemohou něco dokázat. Činy ano, ale on nemohl udělat to, co po něm žádala. Chtěl ji. Potřeboval ji.
"Ne, Christine, nech toho." Zaťal ruce v pěst a snažil se zmobilizovat všechny síly, aby se ovládl a nedal tak šanci jejímu nesmyslnému požadavku. Znovu už tu chybu neudělá. "Eriku…"
"Nesplním ani jednu z těch tvých pošetilých žádostí, dítě. " Zaryl nehty do dlaně. Musel se sebrat a nedovolit, aby ji poslechl.
Postoupila až těsně k němu, jemně ho uchopila za ruce a položila si je na kulatá prsa. Oči se mu rozšířily úžasem. Chtěl se odtáhnout, ale položila mu své ruce na ty jeho. Začala jeho ruce vést po bezchybných křivkách svého těla. Pocítil slabost v kolenou. Tělo mu začaly ovládat ty proklaté hormony a nebyl tak schopen vzít situaci do svých rukou. Zrychlil se mu dech. Nemohl to zvládnout. Nejistýma, třesoucíma se rukama se jí dotýkal. Zvřel oči a vychutnával si ten pocit, když cítil její dokonalost svýma nemravnýma rukama. Posunula mu ruce dolů, přes břicho, až ke klínu. Cítil, jak se jí třesou ruce. Oba se báli, že to chtějí příliš. Před tím, než se jí tam mohl víc dotknout, hrubě se jí vytrhl. Lapal po dechu. Podívala se na něj, v očích jas viditelná bolest. V koutcích očí se zatřpytily slzy.
"Proč? Vy mě nechcete, Maestro? Nejsem dostatečně vhodná pro vaše potřeby?"
Ticho.
"Nebudeme znovu začínat tuhle diskuzi. Christine. Nechci už setrvávat na tomhle tématu," pronesl tvrdohlavě. Otočil se a mířil k zrcadlu, aby mohl tomuhle mučení uniknout.
"Miluji vás!" vykřikla. To ho zastavilo.
Co že to řekla?
Přiběhla k němu, přitiskla se mu k zádům a objala ho. Její slzy bolesti mu smáčely plášť, když k němu přitiskla tvář. Rukama sevřela jeho oděv na hrudi. Nekontrolovatelně se rozplakala, vzlyky naplnily celou místnost. Nehybně stál na místě. Miluje ho? Ne, to je nemožné, anděl...anděl jako ona přece nemůže...ne, to nemůže akceptovat. Velmi ji miluje. Ale...je dvakrát starší než ona, proboha! Nemohl snést pomyšlení na to, že by žil s nevinným andělem. Vždyť by to pro ni bylo peklo. Nemůže jí dát štěstí, které přináší svět tam venku. Nemůže jí dát nic, jen svou lásku a vášeň pro hudbu. Sklonil hlavu a podíval se na její drobné, porcelánové, třesoucí se ruce, které svíraly jeho šaty tak, jako by na tom závisel život. Potřásl hlavou; jediná slza mu stekla po maskované tváři a dopadla na Christininu ruku. Neuniklo jí to.
"Maestro…"
Nechtěl, aby to zašlo dál. Jinak by se zbláznil. Ukáže jí svou slabost. To prokletí je důvod, proč jí nemůže splnit přání. Bylo zlé, velice zlé, že cítil potěšení z dotyku anděla. Třesoucíma se rukama pomalu sáhl po masce a odhalil svou odpornost. Svůj hřích. Svou odpudivou a zjizvenou tvář.
"Tohle je tvář démona, Christine! " Otočil se k ní, pevně jí uchopil za zápěstí a zuřivě na ni křičel. Chtěl ji vyděsit. Byl to jediný způsob.
"Buď znechucená! Děsím tě?" plival hořce slova.
"Věřím, že anděl jako ty by nechtěl, aby se ho dotýkala taková zrůda."
Její oči zkoumaly jeho znetvoření. Byl překvapený, že to s ní ani nehlo. Jen v očích se jí objevila něha. Nikdy ho nikdy nelitoval a neměl ani trochu soucitu. Srdce se jí sevřelo: po tvářích jejího učitele stékaly slzy, když si prohlížela jeho zrůdnost. Myslel si, že ho nikdo nemůže milovat; myslel, že si nezaslouží její krásnou tvář a duši.
"Ubohé stvoření temnot, jaký to život jsi poznal?" Napadlo ji a představila si všechnu tu bolest, kterou si musel projít.
Je krásný. Jeho duše, hudba, hlas. Všechno, co se ho týká je krásné. O jeho vzhled se tolik nezajímala. Muž, který stál před ní, byl tím, kdo ji po ztrátě otce vedl. Byl tím, kdo ji přivedl k hudbě a jejímu hlasu dal křídla. Naučil ji milovat, zpívat a díky němu poznala věci, které dříve neznala. Byl to muž, který sice mohl ztratit trpělivost, ale nikdy by jí neublížil. Mohl být něžný i hrubý zároveň, milovala obě jeho stránky. S mužem, kterého viděla před sebou, chtěla být po zbytek života.
Váhavě vyprostila ruku z jeho sevření. Hledala v jeho očích povolení, aby se mohla dotknout jeho zjizvené tváře. V očích byl patrný strach, ale také touha. Měl zbožňující oči. Bál se, že se k němu obrátí zády, ale věděl o tom riziku. Chtěl, aby od té prokleté tváře utekla a nikdy se neohlédla. Protože nemohl přijmout fakt, že ho miluje. Bylo to příliš skvělé na to, aby to byla pravda. Byl si jistý, že ji nemůže ochránit. Společnost by na ni kvůli lásce k monstru začala být krutá. Nemohl dát její život všanc. Jeho ať si vezmou, ale anděla ne. Chtěl, aby měla Christine normální život. Milující, hezký muž se o ni dobře postará, bude mít normální děti a úžasný život, do kterého nebude on zasahovat. Pustil její zápěstí a odvrátil se. Trhl sebou, když mu konečky prstů přejela po tváři. Stál tam a zmateně na ni zíral. Proč ji to neděsí? Musel přiznat, že ta zvědavost v její tváři je zábavná. Byla prostě tak...nevinná. Čistá. Možná to byl ten důvod, proč jí propadl. On nikdy nebyl považován za nevinného. Byl její absolutní opak. Ona byla světlo a on temnota. Bez ní by v tomhle krutém světě neexistoval. Bez její péče, lásky a zbožňování by nebyl nic, jen úplná tma. Ukázala mu, že svět není pořád zlý. Skrze své nádherné úsměvy mu dala světlo. Nazývala ho svým andělem. Ale skutečným andělem byla ona. Laskavost, kterou mu prokázala, byla až neuvěřitelná.
Stoupla si na špičky a snažila se dosáhnout na jeho rty, ale nechala toho, protože byl mnohem vyšší než ona. Uchopila ho za límec a donutila ho se sehnout. Uchvátila jeho rty. Přitiskl se k ní. Pod jeho vahou klopýtla dozadu. Postel ztlumila jejich pád. Naklonila se k němu, chtěla okusit každý kousek jeho rtů. Erik přenesl váhu na loket, kterým se opřel o matraci. Bál se, že by ji mohl rozmačkat.
"Dotkni se mě," zašeptala mu do úst, zasténal a odtáhl se. Posadila se a zírala na jeho ztrápenou tvář. Nebyl si jistý tím, co chtěl udělat. Točila se mu hlava; jistě by teď měl přestat. Hned. Ale to potěšení, které cítil, mu v tom zabránilo. Nemohl se od už od ní odloučit. Oba to potřebovali. Zavrčel a hrubě ji přitlačil k posteli. Vsunul jí jazyk do úst. Byl odměněn zasténáním. Jejich jazyky začaly s ladným tancem. Začal jí líbat na krku a šeptal jí, jak je krásná. Prohnula se a užívala si péče jeho neobvyklých rtů na své kůži. Přestal.
"Miluji tě." řekl nakonec, opětoval její city.
Usmála se.
"Miluji tě víc, Eriku."
"Miluji, jak říkáš mé jméno, možná později ho budeš křičet a sténat, místo toho, abys ho jen vyslovila." Začervenala se nad jeho odvážným prohlášením a začala sténat, když své horké doteky přenesl na její prsa a rty se otíral o její.
Taková rozkoš snad byla zakázaná.
A tak začal jejich hřích.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 8. července 2013 v 19:39 | Reagovat

Krása!! Mám rada takéto poviedky :-P  kde vždy všetko dobre skončí :D  :-)  ;-)  :-D  8-)  :-P

2 Anička Anička | Web | 8. července 2013 v 19:39 | Reagovat

V určitých částech jsem měla chuť na Erika zařvat: "Jo, vážně tě miluje." A i když člověk tak nějak věděl/doufal jak to dopadne, tak to bylo výborně napínavé až k prasknutí.
Vřele vám doporučuju u tohohle překladu nejíst pudink.

3 Zuzka Zuzka | Web | 9. července 2013 v 6:40 | Reagovat

Díky, jsem ráda, že povídka dobře dopadla:-)Je moc pěkná, zase skvěle přeložená, ještě jednou děkuju!! :-)  :-D

4 christinemaria christinemaria | 9. července 2013 v 14:28 | Reagovat

[1]: děkuji :)

[2]: proč pudink? stalo se ti něco? :)

[3]: já děkuju tobě ;-)

5 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 15:06 | Reagovat

[4]: Naštěstí jsem přežila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama