Zakázaný dotek-1. kapitola

3. července 2013 v 14:56 | ChristineMaria |  Překlady povídek
Hello everybody! Myslím, že je čas na další překlad. Tentokrát je autorem ListenandComprehend, povídka má rating T, žánr Romance/Hurt/Comfort. Postavy Erik & Christine. Povídka opět patří do skupiny těch, které jsem uveřejňovala na starém blogu, je tudíž možné, že jste si ji už mohli kdysi přečíst.


"Maestro?" Muž sedící u varhan přestal hrát a otočil se, když zaslechl jemný, sladký hlas, který ho oslovil. Jeho oči se líně podívaly do oříškově hnědých.
"Co se děje, Christine?"
Dívala se zprava doleva, otevřela ústa, jako by chtěla něco říct, ale pak je zase zavřela. Upřel zrak na její rty, které se byly mělce pootevřeny. Když se k němu přiblížila, jen těžce se snažil kontrolovat a zahnat hříšné myšlenky na to, co všechno by chtěl s těmi měkkými, růžovými rty dělat. Zatřásl hlavou, snažil se ty myšlenky zahnat, ale jeho snažení přišlo v niveč.
Chtěla mu položit otázku, ale nemohla najít ta správná slova. Hrála si s rukama, byla nervózní. Díval se na ni a to, jak před ním koktala, shledal docela rozkošným.
"Vím, že se známe už dlouho …" začala a sedla si vedle něj. Ztuhl, když ucítil jak se rukou dotkla jeho rukávů. Byla tu překážka, která nedovolila, aby se dotkla jeho holé kůže, ale přesto mohl skrze oblečení cítit jemnost její pokožky. Nic neřekl, jen čekal, na co se ho zeptá. Nejprve zaváhala, uvažovala, že jí stejně nikdy neposkytne moc informací, ale ona byla zvědavá a tahle otázka byla přeci prostá.
"Mohu se vás zeptat na vaše jméno, Maestro?" zamumlala tiše, jako by to byla otázka, která se nemá pokládat.
"A proč bych ti měl říkat své jméno, dítě?"
Zrudla a sklopila zrak. Neušlo jí, jak ji nazval. Dítě? Ale ona je žena! Zvedla oči a setkala se s jeho smaragdově zelenýma.
"Nejsem dítě, ale žena" řekla tiše.
Ach, věděl to. Věděl to velmi dobře. Byl s ní od dětství, od doby kdy přišla do Opery Populaire. Vždycky jí zpíval a přesvědčoval ji, že je Anděl Hudby, kterého jí seslal její mrtvý otec. Musel lhát, protože by nesnesl, kdyby viděl to nevinné dítě v slzách. A také se jí jednoduše nemohl ukázat příliš brzo. Bál se, že se mu začne vyhýbat tak, jako to dělal celý svět. Byl jen stěží člověkem. Netvor, s oblibou si tak říkal.Polovina jeho tváře není nic jiného, než prokletí, a to je ukryté pod bílou maskou, která mu zakrývá pravou polovinu obličeje.Nebyl ničím jiným, než otcovskou postavou, kterou mělo to dítě na očích. Dala mu důvod žít. Vedl ji a učil všemu, co znal. Nikdy v tom neselhal. Byla jako jeho dcera, studentka, ale jak roky ubíhaly, proměnilo se to v něco jiného. Vnímal, jak se proměnila z dítěte v ženu, ale ta myšlenka, že ho přitahuje jeho studentka, byla prostě špatná. Nechtěl zničit jejich vztah tím, že by se do ní zamiloval.Ale stalo se tak okamžitě poté, co ji spatřil.
Od doby, co se z ní stala žena, z ní nemohl spustit oči. Nikdy ve svém životě neviděl tolik nevinnosti a krásy. Musel se hlídat pokaždé, co ji viděl, protože vše co chtěl, bylo vzít jí do náručí a hladit ji po tváři, po porcelánové pleti, po jejích křivkách. Proklínal se už jen za to, jak o své žačce smýšlel. Jak to, že neví, jak přitažlivá je? Její krása je hřích, a stejně tak její zlatý hlas.
Situace se zhoršila, když jednou v noci, kdy už to nemohl déle snášet, se objevil v zrcadle a zpíval jí. Z jeho vyzývavého hlasu byla jako omámená. Věděl to. Vztáhl k ní třesoucí se ruku. Nebyl si totiž jistý, jestli ho bude Christine následovat, a navíc to bylo už dlouho,co byl ve fyzickém kontaktu s člověkem. Ale ona nebyla obyčejný smrtelník. Byla jeho anděl.

Její ruka uchopila tu jeho, oděnou v rukavici. Při jejím dotyku zalapal po dechu a uvnitř ho začal stravovat oheň. Měl nutkání dotýkat se jí, ale nechtěl pošpinit svou studentku.On může být netvorem, ale ne takovým, aby se odvažoval vzít si její nevinnost. Jemně ji vedl do svého doupěte, zpívaje stejně jako ona. Byla okouzlená jeho přítomností a hlasem, který ji vedl. Nepromluvila jediné slovo. Jeho hlas na ni magicky působil a ona byla skutečně šťastná, protože se konečně setkala se svým andělem a rádcem. Cítila se ale trochu zrazená, že její takzvaný anděl je vlastně nechvalně známý Fantom opery.
Zatímco jí zpíval ukolébavku, přitáhl si ji blíž k sobě, a slyšel její tichý vzdech, když jí rukou pohladil po křivce pasu.Ale rychle ruku stáhl, protože si uvědomil, že s dotýkal své studentky, aniž by to měl v úmyslu. Ale ona byla tak…svůdná.Proklínal sám sebe a slíbil si, že takovou věc už nikdy neudělá. Byl méně než člověk, a tak se nemohl poddat hormonům.
Ode dne, co se Christine ukázal, své činu litoval. Ale není cesty zpět. Očekával, že se od něj odvrátí, ale ona udělala přesný opak. Požádala ho, jestli by ji mohl i nadále učit. Řekla mu, že se cítí zrazená a on to vztáhl na svoji podobu. Jen se na něj dívala. Pak mu ale sdělila, že vzhled pro ni není důležitý. Bylo snadné to říct, nevěděla, jaká zrůdnost se skrývá pod maskou. A nikdy by se neodvážil ji k tomu pohledu nutit.
"Všiml jsem si, holčičko," ujistil ji. Z jeho chraplavého hlasu zčervenala a otřásla se.
"Jestliže jste to zaznamenal, tak proč mi dáváte taková směšná jména? " odpověděla přiškrceným hlasem. Vždycky si dávala pozor na to, co řekne. Jeho vztek ji děsil, ale někdy si prostě nemohla pomoct a musela odporovat. "To není tvoje věc." odpověděl chladně a vrátil se k práci. Touto větou ukončoval konverzaci pokaždé, kdykoliv se rozhovor ubíral směrem, který se mu nelíbil. Použil tedy chladný, odměřený tón a vrátil se k tomu, co právě dělal. Christine to nesnáší.
"Proč mi své jméno nechcete říct?" zeptala se a snažila se ho tak přimět k odpovědi.
"Protože anděl, tak krásný, jako ty, by neměl vyslovovat jméno démona." odpověděl, ale nepodíval se na ni.Zatajil dech. Proč vždycky jeho rty najdou způsob, jak zradit mozek? Nechtěl to říct nahlas. Prostě mu to vyklouzlo. Potřásl hlavou, aby ty myšlenky zahnal. Co se stalo, stalo se.
Christinina tvář se po této poznámce zbarvila několika odstíny červené. Vždycky ji nazýval krásnou. Lidé jí vždycky připomínali, kolik andělského v ní je. Ale když ji chválil on, měla dojem, že to, co k němu cítí, je nepatřičné. Vždyť to byl její učitel... Podíval se na něj a uvědomila si, že ho už od počátku milovala.Vždycky tu byl pro ni, vedl ji. Zamilovala se do něj jen co slyšela jeho hlas, jeho hudbu. Díky jeho hlasu se její duše vznášela a Christine slyšela to, co nikdy dřív. Prohlížela si muže před sebou. Pravá polovina jeho tváře byla zakryta bílou maskou, to ho pro Christine dělalo ještě...atraktivnějším. Podívala se mu do jiskřivě zelených, smaragdových očí, které ji propalovaly.Prohlížela si jeho dobře rostlé tělo, jeho široká ramena, silné paže a dlouhé, štíhlé prsty. Jednou se jí zlehka dotkl, a její tělo toužilo po dalším doteku. Cítila, jak se jí krev vehnala do tváří, když si uvědomila jak hříšné myšlenky má.Její učitel by se jí nikdy nechtěl dotknout, nebo ano?
"Nejste démon," poznamenala tiše. Podíval se na ni a znovu přerušil práci.
"Christine-"
"Jste můj anděl."
Zhluboka se nadechl a zavřel oči, tato slova pro něj byla jako balzám. Byl jejím hlasem přímo opojen a její slova už mohl jen stěží unést.
"Tak proto chci znát vaše jméno," dodala v naději, že by jí mohl poskytnout tu nejzákladnější informaci.
Zůstal zticha.
Povzdechla si a posadila se k němu blíž.
"Co mohu udělat na oplátku za to, že se dozvím vaše jméno?" zeptala se nevinně. Divoké myšlenky probíhaly hlavou jejího učitele, když se ho zeptala, co by pro něj mohla udělat. Tiše se proklínal. Když už se ta žena před ním nevinně zeptala, co by chtěl, chtěl by ji. A nevěděla, jak moc po ní touží. Sevřel ruce v pěst.
"Nevíš, na co se ptáš." Zasyčel skrze zaťaté zuby. Přemýšlela, proč se k ní tak chová. Copak toho chtěla vědět tolik? Proč je vždycky tak ztuhlý, když se k němu přiblíží? Vadí mu snad její společnost? Ptala se sama sebe, zraněná jeho reakcí.Jistě, to bude ten důvod. Svou přítomností ho začala obtěžovat. A to zjištění jí bolelo příliš moc, než aby o tom nadále přemýšlela.
"Omlouvám se, " sevřela lem šatů, jak se snažila zastavit slzy. Ale čím víc je chtěla zastavit, tím víc ji pálily v očích.
Zíral na svou studentku, šokován, že ji neúmyslně rozplakal. Proč tak reaguje? Řekl snad něco, co by ji mohlo ranit? Natáhl se, aby ji objal, ale zarazil se. Nechtěl se jí dotknout. Ona byla anděl, kterému byl zapovězen dotek ďábla. A on byl ďábel sám.
"Je mi líto, jestli vás moje přítomnost obtěžuje, " řekla mezi vzlyky.Chtěla, aby ji objal, řekl jí, že to, nad čím přemýšlela, nebyla pravda. Chtěla, aby se jí jeho ruce dotkly, chtěla jeho rty na svých. Chtěla jeho.
Obtěžuje? O čem to k čertu mluví? Potřeboval ji. Chtěl ji mít po svém boku. Žil pro ni. Byla pro něj jako kyslík, nemohl ani myslet na to, že by bez ní žil!
Jeho mlčenlivost ji utvrdila v tom, že její domněnky by správné
"Nechcete mě?" Zírala na něj, oči zalité slzami. Viděl tu bolest v jejích očích, a nechtěl se na to ani dívat. Bolelo ho to. Její otázka byla absurdní.Moc ji chtěl, ale věděl, že ji nikdy mít nemůže.
"Nejsem pro vás vhodná, Maestro?" dodala a to byla ta poslední kapka.Vstal, popadl ji za zápěstí a táhl ji za sebou. Přitáhl ji ke zdi a hrubě ji k ní přitlačil.Vztekle zavrčel a díval se na její šokovaný, od slz vlhký obličej. Třásla se před jeho autoritou.Viděla, jak jeho oči hořely vášní a chtíčem. Chtěl ji? Zkoumala jeho oči ve snaze nalézt odpověď .
"M-Maes-"
"Jsi velmi vhodná, ani nevíš, jak po tobě toužím, Christine," zasténal.
Přitiskl své rty na její, do polibku dával veškerou svou touhu. Už mu to bylo všechno jedno. Chtěl ji. Teď.Chtěl prozkoumat každý centimetr její kůže, každou křivku. Jen myšlenka na ni ho dováděla k šílenství. Přitiskl své tělo na její a ona zasténala. Z toho šílel ještě víc.Hladil jí po stehnech, bocích, dotýkal se jejího pasu a prsou. Ovinula mu paže okolo krku, naklonila svou tvář blíž k němu. Chtěla víc, sténala potěšením, když jí žhavými polibky pokrýval krk. Nemohli se toho druhého nabažit, byli ztraceni ve fantaziích a chtíči.
Cítila jeho vzrušení a neúmyslně ho pohladila. Slyšela ho zavrčet a pak ji odstrčil. Oba lapali po dechu.
K čertu! Proklínal se, to neměl nikdy udělat. Málem ztratil sebeovládání. Bůhví, k čemu by ji přinutil, kdyby se včas nezastavil. Opravdu by jí ukradl nevinnost? Ne. A už nikdy tu chybu neudělá. Už se své studentky nikdy nedotkne. Otočil se k odchodu.
"Maestro?" zavolala na něj bezdechu, stále zrudlá.
"Omlouvám se, neměl jsem to dělat." Jeho hlas byl nepřítomný. Jako by se nic nestalo. Za to, co Christine udělal by se měl nenávidět, ale cítil, že ho chtěla, nebo ne? Ne, jistě že ne! Nikdo by nechtěl nebo nemiloval takovou zrůdu, jakou je on. Zíral na svoje ruce a připomínal si ty chvíle, kdy se s Christine sebe vášnivě dotýkali. Pamatoval si, jak cítil pod svými dlouhými prsty křivky jejího těla. "Erik." odpověděl ji nakonec na otázku..
Erik je jméno démona, který tě zoufale chce, ale nemůže tě mít.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 3. července 2013 v 16:53 | Reagovat

Panebože Panebože ty úžasné prekladas. Bolo to take romantické a zlate. Milé. Bolo mi ľúto toho konca. Ved Erik ju chcel a Christine ho chcela tiež tak nechápem kde je problém :-)  Ale viem laska boli :-(

2 christinemaria christinemaria | 4. července 2013 v 10:46 | Reagovat

děkuju moc :) hodně to pro mě znamená :)

3 Zuzka Zuzka | Web | 4. července 2013 v 12:01 | Reagovat

Nádherná povídka, opravdu... Úplně bych si přála, aby to bylo součástí knihy, aby se Christine opravdu do Erika zamilovala;-) Povídka je opravdu krásně a jednoduše napsaná, bere to za srdce:)
Díky moc, musím souhlasit se Sisou, že je to opět opravdu znamenitý překlad:-) =) :-D Těším se na další překlady a kapitolky povídky!!

4 Zuzka Zuzka | Web | 4. července 2013 v 14:34 | Reagovat

?? Teď mě zarazil ještě ten název povídky - 1.kapitola. Že by se chystalo pokračování??? ? Pokud ano, moc se těším, jsem zvědavá, jak bude děj pokračovat!! ;-)  :-D

5 christinemaria christinemaria | 4. července 2013 v 15:21 | Reagovat

[3]: díky, jsem ráda, že se líbí jak výběr povídky, tak i její překlad :)

[4]: ano, má to pokračování..teda pokud se druhé kapitole dá říkat pokračování :D

6 Zuzka Zuzka | Web | 4. července 2013 v 15:25 | Reagovat

[5]: Anóó? Sem s tím! :D  :D  :-D
Jinak není zač, vždyť to překládáš fakt skvěle! (můžu se zeptat? - jen by mě zajímalo, v kolika jsi to překládala - mluvíš tu o starém blogu, který jsem bohužel neznala, ale podle překladu bych to tipovala na někoho staršího, vyspělejšího a vymakaného:-D - asi jsi fakt hodně talentovaná na překlady - a i na psaní:-))

7 christinemaria christinemaria | 4. července 2013 v 16:02 | Reagovat

[6]: dobrá, tedy, dodám, co nejdřív ;)
díky moc, ehm, nech mě chvilku přemýšlet-starý blog byl na této adrese a zakládala jsem ho někdy v druhé polovině dubna loňského roku, v prosinci ho pozastavila, v únoru se pokusila rozjet a po nechutných eskapádách ho v dubnu 2013 smazala...takže ten překlad je něco okolo roku starý, překládala jsem to v době, kdy mi bylo nějakých 17 let

ještě jednou díky moc :)

8 Zuzka Zuzka | Web | 4. července 2013 v 21:51 | Reagovat

[7]: wow, no prostě klobouk dolů... To já bych takhle nepřeložila ani dneska;-)
Jo, a pořád se moc těším na pokračování!! ;)

9 Anička Anička | Web | 6. července 2013 v 16:35 | Reagovat

[1]: Problém je vždy v komunikaci, principu nebo úhlu.

A kde je druhej díl? To prostě není zdravý, takhle nás napínat :)

10 christinemaria christinemaria | 7. července 2013 v 8:54 | Reagovat

[9]: dočkej času, jako husa klasu :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama