8. kapitola

22. července 2013 v 16:12 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
Yes, it´s the very chapter, která připadala tolik směšná kolegyni Samiecové. Smějící se


Christine cítila, že ztrácí vědomí. Obklopila ji tma. Ještě jakoby z velké dálky slyšela Fantomův hlas. Pak omdlela. Erik ji stihl zachytit. Vzal ji do náručí a nesl ji přes pokoj k posteli ve tvaru labutě. Opatrně Christine uložil do hedvábných přikrývek. "Christine," promluvil na ni, "prober se!" Zatřásl s ní. Jen silou vůle se přiměl nepropadnout zoufalství. Měl o ni hrozný strach. Co má proboha dělat? Co když se neprobere? Hlavou mu vířily katastrofické myšlenky. "Christine, no tak, prosím," pohladil ji po tváři. Vteřiny ubíhaly. Pak se jí víčka zachvěla. Christine se pomalu vracelo vědomí. "Bože, Christine," vydechl Erik s úlevou a usmál se na ni. Christine vypadala zmateně a byla bílá jako stěna. Zamrkala. Ležela v posteli a nad ní se skláněl její Anděl Hudby. "Co se stalo?" zeptala se tiše, "snad jsem neomdlela..." Erik jen krátce přikývl. Christine si rukama zakryla obličej. "Ježišikriste," zašeptala. "Jak se cítíš? Je ti lépe?" ptal se jí starostlivě. Christine neodpověděla. Na okamžik se na něj podívala, následně sklopila oči a její tvář polil ruměnec. "Omlouvám se, " hlesla, "opravdu moc." Tvářila se, jako by se nejraději stala neviditelnou. Vypadala tak nešťastně...
"Za co?" nechápal Erik. Christine se trpce usmála a pokusila se posadit, což jí Erik nedovolil.
"Lež," přikázal ji a přitlačil ji zpět do hedvábí. "Tolik jsem se s vámi chtěla setkat, prosila jsem vás a když se mi mé přání konečně splní, tak vám tady zkolabuju. Se mnou je legrace, že?" Byla vzteklá sama na sebe, tváře jí hořely. "Pokud mohu soudit podle našich hodin, " mrkl na ni, "legrace s tebou je. A rozhodně si nemyslím, že bys mi tu omdlévala na truc. Nic zlého jsi přece neprovedla.Christine, bál jsem se o tebe." Pohlédli si do očí. Christine se evidentně ulevilo. "Já opravdu nechápu, jak je to možné," uvažovala nahlas, "prostě najednou bum! a viděla jsem hvězdičky." "Jsi unavená a přepracovaná a to spolu s tvým nízkým tlakem nevytváří dobrou kombinaci," usoudil Erik moudře. "Potřebuješ si odpočinout, pořádně se vyspat." Přikývla.

Christine nakonec uspěla a přes Erikovo domlouvání se opatrně posadila. "Mohu se vás na něco zeptat?" napadlo ji najednou. "Jistě, " přisvědčil Fantom, jakoby jakékoliv dotazy považoval za samozřejmost. "Jak se jmenujete?" Christininy pomněnkové oči se setkaly se smaragdovým párem Fantomových duhovek. "Erik," odpověděl jí, "Erik Destler."
"Erik," zopakovala Christine jméno, aby vyzkoušela, jak zní a nakolik se hodí ke svému nositeli. "Není to jméno skandinávského původu?" zeptala se zamyšleně. Erik přikývl na znamení souhlasu. "A znamená ¨ všemocný vládce,¨" dodal a z hlasu mu čišela ironie. Christine zatrnulo. Řekla snad něco špatně? Rozhodně nechtěla svého Anděla nějak rozčílit. "Ale vždyť se k vám hodí," namítla Christine opatrně a pozorně sledovala jeho reakce. Erikovy oči se do ní zkoumavě vpíjely. "Z toho, co jsem si o vás mohla dát dohromady, vyplývá, že musíte být silný, skutečná osobnost a jakožto ředitel Opery Populaire vládcem skutečně jste." Erik se zamyslel. Něco na tom možná bude, nahlas ale nic neřekl.
"Christine," oslovil ji jemně, "smím tě o něco požádat?" "Jistě," usmála se překvapená Christine. "Mohla bys mi tykat, prosím tě?" Christine to upřímně potěšilo. Nenaštval se, ani neurazil a ještě se ukázalo, že není až tak nepřístupný. "Ráda, Eriku." Pohladil ji po vlasech. Okolnosti výběru jeho jména nebyly šťastné, ale to, že jej mohl slyšet z Christininých rtů, mu vše vynahradilo.

Pak ale zvážněl. "Christine, já pochopím, jestli nebudeš souhlasit," začal pomalu, "ale byl bych rád, kdybys tu zůstala přes noc." Christine překvapeně zamrkala. "Ehm, samozřejmě s ohledem na tvůj zdravotní stav. Nebylo ti dobře a já nemám odvahu tě ponechat samotnou. Tady se o tebe můžu postarat," dodal honem a doufal, že to nevyznělo příliš pitomě a zároveň odmítavě. A taky chci být s tebou. Nevyslovil to ale. Christine to zaskočilo. Tahle možnost ji nenapadla. Erik viděl, jak váhá. "Nemáš se opravdu čeho bát, neublížím ti."
"Věřím ti," ujistila ho. "Zůstaneš tedy?" Do žil se mu začínalo hrnout nadšení. "Tak dobře," rozhodla se. "Moment ještě," rozpomněl se náhle, "hned jsem zpátky," a opustil pokoj. Christine se zatím rozhlížela po místnosti. Musela uznat, že Erik měl dobrý vkus. Elegantní svícny, perské koberce, v rohu pokoje na zemi spousta polštářů a stolek, tahle nádherná postel... Zaslechla tiché mňoukání. Do pokoje proklouzla kočka. Kočka? V životě by ji nenapadlo, že Erik má kočku. Ta přišla blíž a zkoumavě si Christine prohlížela velkýma jantarovýma očima. Podle Christinina neodborného úsudky to mohla být perská kočka, jistě to ale nevěděla. Kočka se protáhla a chystala se vyskočit na postel. "Ať tě to ani nenapadne, Aisho!" ozval se varovný hlas. Erik stál ve dveřích, v ruce sklenici vody a jakousi krabičku. Posadil se na okraj postele. "Na-vypij to," strčil jí sklenku do ruky. Aisha se mu otírala o nohy. "Pak si dej tohle," ukázal na krabičku-bonboniéru, kterou ji položil na polštář. "Zvedne ti to cukr. A tohleto, " zvedl si kočku na klín a drbal ji za ušima, je Aisha." Tu zjevně uspokojila věnovaná pozornost, a tak předla. Christine se napila a načala balení čokoládových bonbonů. "Děkuji," usmála se na Erika vděčně. "Není za co," opětoval její úsměv. "Aisha je perská kočka?" zeptala se se zájmem. "Mhm," potvrdil Erik její domněnku, "Přivezl jsem si ji přímo z Persie, dal mi ji šáh." "Vy jste-" vykulila Christine oči, ale zarazilo ji, jak Erik pozvedl obočí. "Ty jsi," opravila se honem, "byl v Persii?" Očividně to na ni udělalo dojem. "Ano, taky jsem se tam naučil persky. Když už někde jsem, snažím se z toho vytěžit maximum." "Hodně cestuješ?" "Spíš v minulosti, teď už tolik ne, ale byl jsem v Indii, Číně, Rusku, Španělsku, Německu a dalších zemích." "A čínsky umíš?" zeptala se ho v žertu. "Jistě," odpověděl jí vážně. "To jako opravdu?" nemohla tomu uvěřit a hledala v jeho obličeji stopy čehokoliv, co by jí napovědělo, že si dělá legraci. "Přísahám." "No páni," vydechla obdivně. "Ty si nedáš?" ukázala na bonbony a strčila si další do pusy. "No, proč ne, že?" a vzal si taky jeden. Chvíli tam mlčky seděli a jedli čokoládu. Pak ale Erik zavelel: "Musíš si jít odpočinout". Christine to zmátlo. Neříkal přece, že má tady zůstat? Tak kam by měla chodit? "Tady by ses nevyspala," vysvětlil jí Erik, jakoby jí četl myšlenky, "tohle je postel jen na krátký odpočinek." Vzal ji do náruče a nesl do další místnosti. Ta Christine vyrazila dech. Byli v obrovské ložnici, jejíž velkou část zaujímala postel královských rozměrů. Kromě nočních stolků to byl jediný kus nábytku. Na podlaze byl chlupatý koberec a na posteli černé saténové povlečení. Dokonce i prostěradlo bylo tmavé. Erik ji opatrně uložil do postele a přikryl ji. "Bude ti to vyhovovat?" zeptal se nejistě. "Určitě, je to moc krásné," usmála se. Ten den už poněkolikáté se dotkl její tváře. Zarazil se. "Nevadí ti to?" obrátil se k ní. Snažil se, aby jeho hlas nezněl vyděšeně. "Ne," zavrtěla Christine hlavou a vzala jeho ruku do svých. Stiskl jí ruku. "Tak se hezky vyspi, andílku," popřál jí a otočil se k odchodu. "Kam jdeš?" zeptala se vystrašeně, "Já tu nechci být sama!" "Bojíš se tady?" "Ne," bránila se, "jen si na nových místech nejsem příliš jistá a ..." podívala se na něj pohledem opuštěného štěněte. Erik nevěděl, jak zareagovat. Chtěl, aby se u něj cítila příjemně, bezpečně, zároveň by však byl nerad, kdyby cokoli, co řekne nebo udělá, vypadalo nevhodně. " Mám tady zůstat?" navrhl nesměle. "Alespoň dokud nesunu, prosím." Popravdě měla strach. Nejen z nového prostředí, ale také z toho, jak si Erik přebere její dotaz. Když ona vážně nechtěla být sama, a čas strávený s Erikem byl tak příjemný...
"Tak dobře," souhlasil Erik, "jen se převléknu a hned přijdu." Odešel. Tetelil se radostí. Christine se na posteli posadila. Už viděla hodně podivných věcí, ale postel tvaru čtverce o rozměrech asi čtyřikrát čtyři metry ještě ne. A pak, že Fantom Opery spí v rakvi... Musela se usmát. Chápala, že všechno, v tomhle Erikově království má svůj význam. Zřejmě to má co dočinění s jeho životem, minulostí. Jaký příběh se asi váže k lůžku velkorysé velikosti? Z úvah ji vytrhlo otevření dveří. Vešel Erik. Christine se oči rozšířily překvapením. Lhář jeden! Jak mohl Buquet dojít k tomu, že Fantom vypadá jako oživlý kostlivec?
Erik měl na sobě jen tmavé pyžamové kalhoty a bělostnou masku, která s jejich černí ostře kontrastovala. Jinak už nic. A jeho svalnaté paže ani široká ramena nevypadala, že by měly patřit podvyživenému umrlci. Erik si sedl na postel. "Opravdu? Můžu?" ujišťoval se. Christine přikývla. "Ale musím tě varovat, kradu peřinu," dodala s úsměvem na tváři. "Dám si pozor," zasmál se Erik a vlezl si ke Christine pod přikrývku. Plaše se přisunul blíž ke Christine a ona k němu. A pak se najednou objímali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 22. července 2013 v 16:43 | Reagovat

Myslím, že kolegyni Samiecovou naprosto chápu :D
Mám chuť začít citovat onu úžasnou větu "kradu peřinu" (jenom mě nenapadá žádná příležitost, u které by se to dalo... No co, něco vymyslím... Nepodceňujte mě! :)). Musím ale přiznat, že ta mě naprosto nezpochybnitelně dostala. I když i představa Christine a Erika jak spolu jedí čokoládu, taky má něco do sebe :)

Ale docela se těším/děsím (v tvém případně rozhodně :)) co nás čeká.

2 Anička Anička | Web | 22. července 2013 v 16:48 | Reagovat

Ale ještě jsem chtěla zmínit tohle (už jsem t jednou psala, ale nejsem si jistá, žes to zaznamenala...):
Ty dialogy. Já vážně myslím, že pokaždé, když se změní mluvící, tak se to dá na nový odstavec, ono to takhle ubírá na čitelnosti, a někdy je to i trochu matoucí...

3 Sisa Sisa | 23. července 2013 v 11:22 | Reagovat

Bože to skončilo tak roztomilo. Erik bol taký zlatý. A jedly spolu čokoládu. Normálne som čakala že sa Erik začne červenať. Tá mačka bola super. A ako sa Christinej občas dotýkal bolo krásne. Normálne som mala pocit že Erik je nejaký puberťak ktorému sa páči nejaké dievča. Krásna kapitola len tak ďalej. :-)

4 christinemaria christinemaria | 23. července 2013 v 14:28 | Reagovat

[1]: :D

[2]: aha, no dobře. nejsem jediná, kdo takovýto formát používá...mrknu se na to ;-)

[3]: děkuji moc :-)  :-)

5 Zuzka Zuzka | Web | 23. července 2013 v 19:20 | Reagovat

Jé, tak to byla nádherná kapitolka:-) Opravdu krásné, miluji představu Erika a Christine spolu... Opravdu krásné, úplně jsem viděla Erika s Christine jíst čokoládu. A také se zasmála při představě, jak v noci Christine kope Erika a bere mu peřinu:-D :D :D
Těším se na další pokračování, tuhle kapitolku bych si nejraději dala do rámečku a nalepila na zeď:-) ;)

6 Zuzka Zuzka | Web | 23. července 2013 v 19:20 | Reagovat

Díky moc;-)

7 christinemaria christinemaria | 24. července 2013 v 14:35 | Reagovat

[5]: děkuju moc :-) ty jsi prostě zlatíčko ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama