6. kapitola

7. července 2013 v 9:35 | ChristineMaria |  Pod křídly Anděla Hudby
Nebudu krutá. Here you are.Mrkající



Christine seděla v křesle ve své šatně a strnule zírala před sebe. "Jak...totiž...jak to, že budu zpívat na premiéře?" vykoktala ze sebe nakonec ohromeně. Erik se trochu samolibě usmál. "Za prvé si to zasloužíš, máš překrásný hlas, " začal s vysvětlováním, Christine ho ale přerušila. "To díky vám, " šeptla vděčně, "nikdy nebudu schopna se vám dostatečně odvděčit." "Ale no tak, Christine, přece už jsem ti několikrát říkal, že po tobě nic nežádám. Největší odměnou je pro mě tvoje radost. A abych dokončil svou předchozí myšlenku-tato opera je moje, tvořím pro ni, řídím ji. Faktickým ředitelem není ani Lefevre, ani ti dva hlupáci, kteří doteď dělali se šrotem." řekl. "Tak proč," zeptala se ho najednou Christine s výčitkou v hlase, "je de Chagny novým mecenášem? Jak jsem pochopila, nesnášíte ho a jistě byste dokázal sehnat kohokoli jiného a nemusel se nikomu zpovídat." "Jde jen o peníze, o nic jiného. A on nabídl slušnou sumu.Vždyť já vím, že ty ho také nemáš zrovna v lásce," odpověděl jí a v duchu se posmíval Raoulovu marnému snažení.

Téměř denně chodil do opery pod záminkou jednání, ale ve skutečnosti se chtěl setkat s Christine. Poznal ji, když shlédl zkoušku baletu. A pouze si chtěl vzít to, co mu patřilo. I dnes jeho kroky vedly do Opery Populaire. Bylo to sice již mnoho let, co jí přísahal, že budou navždy spolu, on ale na svůj slib nezapomněl. Jen co Christine nechá práce v opeře, bude z ní dokonalá manželka hodná šlechtického titulu a jména de Chagny. O to už se postará.. Při nejhorším ji trochu postraší, zlomí ji a ona už se podvolí.

Erik si vzpomněl na tu noc, kdy vyslechl onen rozhovor mezi Christine a Antoinette. Byl naprosto v šoku. Jaké oběti by to Christine byla schopna... Ale jednou její jejím Andělem a nikdy nedovolí, aby byla nešťastná. Opustil své myšlenky. "Teď si odpočiň, " přikázal jí, "nesmíš být na večer unavená."

Paříž zahalila tma. Do opery mířila francouzská smetánka. Těšila se na představení Chalumeauova Hanibala. Christine však ve své šatně bojovala s nervozitou. Fantom se ji snažil uklidnit. Pak už ale musela na jeviště. Ačkoliv se bála, její vystoupení mělo fenomenální úspěch. Lidé si nepovídali o ničem jiném, než o zázračné mladé sopranistce s hlasem anděla. Madam Giry odvedla Christine po představení do šatny a pomohla jí z kostýmu. Christine se ještě stihla převléknout do lehké košilky, když si všimla, že na malém stolku na ni čeká rudá růže s černou stuhou. Opatrně vzala květinu do prstů a obdivně se dotkla stužky. Ta růže byla od Anděla Hudby. Takže ho potěšila. "Výborně, Christine," rozezněl se místností hluboký hlas. "Anděli," vydechla Christine potěšeně. "Vedla sis skvěle," pochválil ji, "jsem na tebe hrdý," pronesl pyšně. V tom se ozvalo krátké zaklepání. Christine se lekla a nebyla příliš potěšená. Chtěla teď být se svým Andělem sama. Na další úvahy jí ale nezbyl čas, protože do šatny bez vyzvání vtrhl Raoul. Na tváři mu hrál sebejistý úsměv. "Malá Lotte," halasil, "zpívalas jak anděl, " zasmál se. "Pamatuje si Lotte na svého dávného přítele?" zamrkal na ni a jak se usmál, vycenil své bílé zuby. "Jak bych mohla zapomenout, Raoule," zahučela rozmrzele. Raoul si však její nechuť s ním mluvit vyložil jako únavu a pokračoval: "Půjdeme na večeři, musíš se převléknout," rozhodl a nedbal na její protesty. "Pět minut, malá Lotte," oznámil jí a zmizel ve dveřích. "Idiote," zavrčela směrem k nim Christine. A než stačila zjistit, jestli je Anděl Hudby stále s ní, ozval se sám. "Ten drzý kluk!" vyjel vztekle. "Jak se vůbec opovažuje snažit se přiživit se na našem úspěchu?" Tak rozčileného ho Christine ještě nikdy neslyšela. Bylo to až děsivé. "Anděli," oslovila ho zoufale, "promiň mi prosím to přerušení. Já ti naslouchám!" Zaskočila ji jeho odpověď. "Troufalé dítě, však sama poznáš, proč schovávám svou tvář. Pohleď do zrcadla. Jsem tam, uvnitř." Znamenalo to snad, že změnil názor? Dál ale nebyla schopna přemýšlet. Byla jeho hlasem úplně omámená.Vstala a přešla k zrcadlu. A skutečně-neviděla v něm jen sebe, ale i druhou tvář, jejíž jedna polovina byla ukryta pod sněhobílou maskou. A pak, aniž by věděla, jak se to stalo, jí anděl podával ruku. Na okamžik zaváhala, ale pak mu do ní vložila tu svou. Nemohla tomu uvěřit. Vidí svého Anděla. Erik ji oparně vedl spletí chodeb. Možná dělal největší chybu svého života. Třeba jeho rozhodnutí povede jen ke ztrátě Christine, ale říkal si, že ji zná docela dost dobře, poznal, že je jiná než ostatní, Nikdy ho neodsoudila. Zatím. Nebyl už ale schopen odpírat si setkání se ženou, kterou tolik miluje. Poté, co odmítl a viděl její slzy, trpěl jako zvíře. Vzdal se svého snu, šance na lásku , na milovanou Christine a ještě ji rozplakal. Hněvem se mu vařila krev v žilách. Potřeboval nepřítele, kterého by mohl srazit k zemi, ale bylo tu pouze jeho prokletí, které ho vyrvalo z lidské společnosti. Chvíli vztekle řval, pak zas zoufale plakal. Nevěděl si rady. Tolik ji miloval, ale láska mu nebyla souzena. Nezasloužil si ji.
Až jednou, po mnoha protrápených dnech mu na mysli vyvstala Antoinettina slova. Možná, že těch skoro pětatřicet pozemského očistce bylo dost. Třeba by mohl být šťastný...

Mezitím na malé loďce přepluli podzemní jezero. Jistěže tohle nedělal pokaždé, když šel nahoru do opery a zpátky, měl i jiné cesty, chtěl jenom Christine co nejvíc okouzlit. Evidentně se mu to dařilo, Christine se ohromeně rozhlížela kolem sebe. V podzemí opery se skrývalo království Hudby. Nikdy by si nepomyslela, že se něco takového nachází hluboko pod budovou opery.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 7. července 2013 v 10:35 | Reagovat

Som ohromná! Takmkrasna kapitola! Skutočne si cením ze nie si krutá. :-D  Veľmi sa teším na ďalšiu kapitolu. Všetko bolo tak ako ma byt. Christine zaziarila ako hviezda. Erik bol tajomný a krásny a Raoul bol... No proste Raoul čiže Hajzel (sorry všetkým Raoulistkám)

PS kedy pridas  dokončenie tej prelozenej jednorazovky? Páčila sa mi. Máš talent na vyberanie poviedok. :-D

2 Anička Anička | Web | 7. července 2013 v 12:19 | Reagovat

Ánó, správně nás nenapínáš moc dlouho :). Moc pěkné.
Já si nemůžu pomoct, a ačkoli se necítím být fantomistkou, tak se mi líbí, jak jsi vylíčila Raoula. Ne, že bych byla s jeho povahou spokojená, ale je sranda číst to takhle, když všude jinde je Raoul napsaný jako romantický a něžný. Člověk se docela pobaví :)

A kdy se bude pokračovat?

3 christinemaria christinemaria | 7. července 2013 v 18:05 | Reagovat

[1]: děkuji :) budu se snažit to přidat zítra ;-)

[2]: díky :) já Raoula prostě popisuju jinak, než většina autorů, mám dojem, že se zatím moc lidí neodvážilo ho takhle vykreslit; brzo ;-)

4 Zuzka Zuzka | Web | 7. července 2013 v 22:38 | Reagovat

Díky moc za další skvělou kapitolku!!!
Nádhera, také mě nadchl Raoul jako "sobecký dravec s vyceněnými zuby" :D  :-D, Erik je naprosto skvělý, lepší než ve filmu;-)
Chudák Christine, doufám, že tady nespadne do drápů "romantického" Raoula! :-)
Moc se těším na další kapitolku!!

5 christinemaria christinemaria | 8. července 2013 v 16:58 | Reagovat

[4]: děkuji :)

6 Zuzka Zuzka | Web | 12. července 2013 v 12:16 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama