Noční posedlost

23. června 2013 v 16:47 | ChristineMaria |  Překlady povídek
Autor: ithaswhatitisnt, rating T (i když nevím na co), Romance/Suspense, Erik & Christine.


Noc. Nejpožehnanější denní doba. Obyčejné se pod závojem černých stínů stává jedinečným. Když slunce zapadne, do vzduchu pronikne smyslnost.Ta mění klidné muže ve divoké noční tvory.Tato fantastická změna na mě ovšem nijak nepůsobí. Jsem potomek samotného Satana. Dítě neustále zahalené tmou. Za soumraku má moc roste a mou přítomnost vycítí i milovníci denního jasu. Proč je vždy tma vnímána jako zlo? I Dobro může pocházet z temnoty.
Ale pak jsi tu ty, má drahá.
Ty, která jsi slunce a čiré svaté světlo. Ztělesnění nevinnosti a dokonalosti. Ty, má bohyně zpěvu, která zpíváš tak, že zahanbíš i sbor andělů. Měsíc, vládce noční říše, je v porovnání s tvou svatozáří bledý. Neexistují slova, která by přesně vystihla tvou krásu. Já jsem ale patetická troska, která ti leží u nohou a žije jen pro tebe.

Dnes v noci jsem proklouzl do zahrady, přímo pod tvé okno. Zamkla ses v ložnici v domnění, že ti zítřek přinese kýžené osvobození od dnešní vřavy. Doufáš v to. Pláčeš téměř neslyšně. Každá krystalově průzračná slza zanechává cestičku na tvé porcelánové tváři. Ale to je celé špatně, andělé přeci nepláčou. A když ano, tak se muselo stát něco hrozného.
Tvůj zármutek mě velmi skličuje. Toužím obejmout tě v náručí. Pil bych tvé perfektní slzy. A tím nejvíce uklidňujícím hlasem, jakého bych byl schopen, bych ti šeptal láskyplná slova. A nepřestal bych, dokud bych tvou bolest nevstřebalo mé nečisté tělo. Převzal bych tvé utrpení a ty by sis mě za to cenila.
Od tohoto záměru jsem však upustil, neboť teď na to není čas.
Postupně přestáváš plakat. Začala sis pomalu pročesávat vlasy. Ten pohyb byl tak hypnotický. Byl jsem uchvácen. Kdybych mohl navěky zastavit čas a sledovat tě, nic by mě neučinilo šťastnějším.
Tiše jsem otevřel okno, jen na malou škvíru. Začal jsem ti zpívat ukolébavku.
Neboj se, zlatíčko! Nikdy bych ti neublížil. Ten vyděšený výraz v tvých očích je roztomilý. To je pravda. Naslouchej vábivé melodii, která je mým nástrojem. Jen mým. Nikdo jiný na světě nemá takový, jako mám já. Je hypnotizující, že ano, miláčku? Jsi v transu a tvůj prázdný pohled je okouzlující. Jsem skutečný kouzelník! Vidím, jaký účinek má na tebe můj hlas. Jsi ospalá, zíváš a mrkáním se marně snažíš bojovat proti únavě, která tě přemáhá, když slyšíš mou ukolébavku. Můj zpívající ptáčku, proti písni, kterou jsem speciálně pro tebe napsal, jsi bezmocná. Únava opanuje tvé křehké tělo a houpá tě, jako když se květina zachvívá ve vánku.
S výdechem se vzdáváš vyčerpání. Svezla ses na podlahu.
Ukončil jsem hypnózu. Dobrý Bože, co jsem to udělal? Neúmyslně jsem ti způsobil bolest!
Nadávat si budu později, teď se musím soustředit na heroický výkon, který na mě čeká.
Potichu jsem otevřel okno dokořán a protáhl se dovnitř. Zhasl jsem světla. Znovu jsem na tebe začal zírat. Tak éterická a nehybná v záři měsíčního svitu.
Vypadáš jako bez života. Mé srdce se na okamžik zastavilo, když se mi zdálo, že ses pohnula. Smrt na mě může žárlit, protože teď si v mé moci. Ale já porazím i Smrt. A to dřív, než mi tě vezme.
Sova se nesmí dostat do skřivaního hnízda. Jinak by mu totiž ublížila. Ale co když skřivan touží po zásahu sovy? To pak nebude považováno za nepřípustné?
Poklekl jsem k tobě. Z náprsní kapsy jsem vytáhl injekční stříkačku a nachystal tvou pravou paži. Vím, jak se ti jehly protiví, ale je to nezbytné, má drahá. Prosté sedativum, nic víc.
Pak jsem ti vpravil jehlu přímo do žíly. Tiše jsem se modlil, abys nic necítila. Odpusť mi, anděli! Smiluj se nad ubohým, pošetilým služebníkem, který dělá vše pro tvé potěšení. I když jsem se za použití jehly potrestal, stále to nebylo dost.Kdybys byla vzhůru, dostalo by se mi tvého roztomilého křiku. Vychutnávám si každý zvuk, který ti vyjde ze rtů.
Schoval jsem zpět do kapsy použitou stříkačku a přiložil jsem ti své třesoucí se kostnaté, chladné prsty na čelo. Byla si jako mrtvá. Jako by již započal rigor mortis
Ale Smrt se stala tebou, můj zpívající ptáčku. Nádherně záříš a já se do tebe zamiloval ještě víc.
Co to dělám pro lásku? Udělal bych to pro někoho jiného? Ne, nikdy.Zbytek lidstva může jít k čertu. Ty jsi jediný život, jediná duše, které si cením. Nezáleží na mé vlastní, znetvořené duši. To, že zůstaneš, je to jediné, na čem záleží.
Jak jsem tak seděl a přemýšlel o lidském osudu, byl jsem překvapen zjištění, že sedativum na tebe působí tak dlouho. S povzdechem jsem vstal a znovu se na tebe podíval. Jsi v blaženém opojení, miláčku?
Vsunul jsem paže pod tvé dokonalé tělo a bez námahy tě zvedl.
Och.
Nyní mohu zemřít jako naplněný člověk! Nikdy jsem neměl žádný blízký kontakt s člověkem. A tvoje blízkost mě učinila šťastného.V rukou jsem držel ztělesněnou dokonalost a neublížil jsem jí! Jaká radost!
Jemně jsem si tě v náručí posunul a-to bych si ani netroufal představit- přivinula ses blíž ke mně. Přál bych si klečet ti u nohou. Líbat tvé posvátné rty.Ale jak jsem již řekl, teď na to není správná doba.
Vyklouzl jsem z pokoje, stále tě držíc v náručí. Vydal jsem se na cestu k autu. Spokojeně jsi oddychovala. Nemohl jsem si pomoct, ale přemýšlel jsem o čem sníš. Sníš-li vůbec.
Opatrně jsem otevřel dveře a položil tě, stále omámenou, dovnitř. Je to pro tvoje vlastní dobro.Jsem ten jediný, kdo může skutečně ochránit tvůj život před obscénností.
Než jsem otočil klíčkem v zapalování, podíval jsem se na tebe ve zpětném zrcátku. Vypadala si naprosto klidně. Přikryt tmou, zašeptal jsem ta jediná slova, na kterých záleželo.
"Miluji tě."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 23. června 2013 v 18:31 | Reagovat

Krása. Toľko emócií v jednej poviedke! Waw! Romantika mám moc rada, ale mám aj rada eroticke poviedky. Hlavne ak hlavnými postavách sú Christine a Erik. :-)  Nadhera!

P.S. Mali vtedy už sedativa?
        Auta asi uz mali však? :-)

2 ChristineMaria ChristineMaria | 23. června 2013 v 18:49 | Reagovat

díky :) chceš tím naznačit, že je čas na nějakou erotickou povídečku? :-) kouknu se, co mám v zásobě ;-)
Sedativa...to nevím...chloroform byl objeven 1831, ale nevím, jestli může být podán nitrožilně...teoreticky morfin...netuším
auto? to byly...jen mi vrtá hlavou to zapalování...to nevím, jestli v té době už taková auta byla... :-?

3 Anička Anička | Web | 23. června 2013 v 19:53 | Reagovat

Rozhodně je v tom zajimavě použié střídání času, přítomný a minulý.

Mně přijde, že si to pisatel zkrátka posunul trochu víc do přítomnosti... A co se sedativa týče, já mám spíš pochybnosti ohledě té jehly...

A nemůžu se zbavit dojmu, že si to přímo říká o pokračování :)

4 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 24. června 2013 v 15:57 | Reagovat

[3]: tak to tě musím zklamat,pokračování to nemá.ale vypadá to jako dobrá inspirace pro vlastní kapitolovku :-D

5 Zuzka Zuzka | Web | 24. června 2013 v 21:49 | Reagovat

Díky, tahle povídka se mi opravdu moc líbila;-) Erikovy emoce jsou tu opravdu krásně popsány, člověk s ním opravdu musí cítit:) Také souhlasím, že ta povídka by úplně chtěla nějaké pokračování, ale asi je to tak schválně nedopsané, ab si čtenář musel domýšlet (to dělá i Puškin a já z toho šílím!:-D).
Díky moc za nádherný překlad, nevěřila bych, že to bylo napsáno v jiném jazyce, než je čeština;-)

6 ChristineMaria ChristineMaria | 25. června 2013 v 21:07 | Reagovat

děkuju moc, Zuzi :-)

7 Nejshy Nejshy | Web | 26. června 2013 v 16:32 | Reagovat

Nádherné :) další super povídka ... mám ráda když je to napsané z pohledu Erika ...

8 christinemaria christinemaria | Web | 26. června 2013 v 18:02 | Reagovat

[7]: děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama