...ať chcete nebo ne. Upřímně nevím, zda tohle bude někdo číst. Už jednou jsem blogovala a po mnoha ošklivých aférách jsem se raději stáhla, než abych nadále snášela útoky na svou osobu. Stala se kupa podivných věcí, kterým dodnes nerozumím. Proč se mnou někdo, kdo se se mnou normálně bavil, najednou přestane komunikovat a při pokusu o vyřešení situace z toho vyjdu jako viník? Vím, nejsem diplomat, říkám věci na rovinu a to málokdo snese. Pravda je nepříjemná. Ať tak či onak, jsem zpět. Nechci najít falešné přátelství ani se honit za milionem návštěvníků. Kdo si mé příspěvky přečte, přečte. Dělám to hlavně pro sebe. Fantoma opery a muzikály jako takové miluju, jsem zatížená na jazyky a překládání mě baví. Minimálně si zlepším jazykovou úroveň. V psaní vlastních povídek jsem se taky našla, byť se někomu můžou zdát na hlavu. Nevím, na kolik témat svůj vzkříšený blog zaměřím, ale jedno vím jistě. Už nikdy nebudu naskakovat do rozjetého vlaku (ani metaforicky ne), protože jeden pokus mi stačil a nenechám se přejet. Fakt ne.
Všechny budoucí návštěvníky tímto srdečně vítám a gratuluji si- Zlato, dokázalas to. Nevzdala ses. Zvedla ses a jdeš dál.
Jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem. Kvůli nikomu se měnit nebudu. Ne a ne. Kdo s tím má problém, ať si ho vyřeší.
ChristineMaria
Zuzana Samiecová | 
Super, už se těším na nějakou povídku. Nejsem na blogu moc dlouho, ale mám ráda autorské povídky:)
Hodně štěstí, držím palce:)
(Muzíkály mám také moc ráda, Fantoma opery bych mohla poslouchat pořád dokola - nejraději mám ale Notre Dame de Paris:))