Dáma v červeném

5. června 2013 v 13:51 | ChristineMaria |  Překlady povídek
Tramtadadáááááááááááááááá. První překlad. Povídku už jsem kdysi zveřejňovala (ještě na smazaném blogu) a jelikož jsem jméno autora vládala do perexu, nikde ho nemám zaznamenané. A opravdu se mi to teď nechce hledat. Snad bude stačit, že vám sdělím, že originály veškěrých překládaných povídek najdete na http://www.fanfiction.net/book/Phantom_of_the_Opera/10/0/0/1/0/0/0/0/0/1/ . Pokud bych něco vzala z jiného zdroje, dám vědět. Jinak autorská práva jsou majetkem jejich právoplatných majitelů.

Honestly, při překládání téhle povídky jsem se málem pozvracela. Je to mazec. Takže tímto vás varuju, je to poněkud...ehm...úchylnější?...drsnější?...prostě takové ehm,no.Smějící se Ale nelekejte se a zkuste to přečíst.


Christine vešla do ložnice na konci ztemnělé chodby. Manželovi řekla "Dobrou noc Raoule," a on jí odpověděl "Dobrou noc, Christine." S úsměvem na rtech a podivným zábleskem v očích zavřela dveře. Přešla k prádelníku a vzala do ruky svého stříbrného přítele. Palcem přejela po hladkém lesklém povrchu a pak kamaráda schovala mezi živůtek a korzet. Dnešní noc je její. A nikoho jiného.
"Už jdu, Eriku," zašeptá do tmy a slyší, jak ji ujišťuje, že na ni bude čekat. Pádem z okna se Christine poraní. Kotník nevydržel ten náraz. Ale Christine bolest necítí. Pocity totiž nechala daleko za sebou. Pospíchá pařížskými ulicemi. Ve skutečnosti nevidí, neslyší, její tělo je bezduché a v mysli nemá jedinou myšlenku. Opera hrůzostrašně ční k nebi, jako nějaký starý opuštěný dům na okraji města, do kterého nikdo nemá odvahu vstoupit. Christinino podvědomí zděšeně křičí, nabádá ji, aby se otočila a vrátila se domů, aby se probudila z předlouhého spánku. Christine ten hlas ale ignoruje, protože dnešní noc je její. A nikoho jiného. Potmě směřuje do domu u jezera, dýchá zrychleně, kvůli zraněnému kotníku občas zasykne, ale nezastaví se. Dveře jsou otevřené dokořán. Vstoupí do pokoje, ve kterém spí v rakvi její Anděl.
Ahoj, Eriku.
Christine, čekám na tebe.
Erik na ni nečekal. Ale Christine si to neuvědomila, protože mysl bez myšlenek něco takového nedokáže. Takže se svlékla a lehla si do rakve vedle muže, jehož oblečení bylo během týdnů poznamenáno zubem času. Hladí ho po celém těle, které je od její poslední návštěvy pokryté zaschlou krví.
Miluješ mne, Eriku?
Miluji tě, Christine.
Jsem krásná?
Ano.
Budeme navždy spolu, Eriku?
Je jen jediný způsob, Christine.
Jen jediný způsob. Christine zmobilizuje síly, přirazí boky proti Erikovi a dostane ho tak hluboko do sebe. Ačkoliv se Christine uspokojí, nevydá ani hlásku. Necítí, všechno je jí jedno, je jen prázdnou schránkou, srdce není schopno lásky. Anděl leží v rakvi nahý a je ušpiněný od staré krve. Potom Christine obrátí svou pozornost ke stříbrnému příteli. Chopí se ho, přiloží k paži a oči se jí při pohledu na karmínovou cestičku rozšíří. Způsobuje si další a další tenké rány, dokud není její ruka celá zkrvavená.
Je to tak v pořádku, Eriku?
Naprosto, Christine.
Vezme tedy svého lesklého kamaráda a udělá dlouhý řez od jednoho ramene ke druhému. Stejně tak poruší kůži na břiše a nohách. Pořeže si i čelo a čelist. Tělo má šarlatové. Dnešní noc je její. A nikoho jiného.
Líbí se ti to, Eriku?
Ano, Christine.
Budeme navždy spolu, Eriku?
Je jen jediný způsob, Christine.
Christine se rozkročí nad Andělem, stehny mu svírá boky a přitiskne se k němu krvácejícím tělem. Pokryla Andělovi hruď a břicho čerstvou rubínově červenou krví. Erik se ani nepohl, protože něco takového mrtví nedokáží, ale pro Christine to představuje jen menší nepříjemnost. Teče na něj její krev a Christine mu šeptá do ucha, které nemůže slyšet...
Všechno je perfektní, Eriku. Svět je perfektní. Najednou...se už můj život nezdá zbytečným.
Tiché Andělovy rty promlouvají v Christinině mysli. Je jen jeden způsob, Christine.
Christine ten způsob zná. Opouští místnost. V žilách jí proudí adrenalin. Běží pryč. Tak rychle, jak jen může utíká z podzemí opuštěné Opery. Na střechu, na střechu, kde bude v bezpečí, ke ji neuvidí ani on, ani nikdo jiný. Nikdo se to nikdy nedozví. Na střechu, zanechává za sebou šarlatovou stopu. Jde vstříc osudu, který leží přímo před ní a čeká. Christine stane na okraji, prsty u nohou ohne přes hranu budovy. Připravuje se na poslední nádech.
Takhle, Eriku?
Dokonalé, Christine.
Už to nemůže déle snášet. Vezme do ruky svého stříbrného přítele a přiloží si ho k hrdlu. Ostřím přejede přes žíly chráněné jen tenkou pokožkou. Pak vyřkne svá poslední slova.
Budeme navždy spolu, Eriku...
Zavře oči, učiní krok přes okraj-do prázdna. Jako by byla pták, který se chystá letět domů, roztáhne paže. Dnešní noc je její. A nikoho jiného. Ladně letí.
Dolů...
Dolů...
Dolů...
...jde dáma v červeném.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 5. června 2013 v 14:23 | Reagovat

Waw waw! To bolo..bolo... Neviem to ani slovom, ani vetou vyjadriť. Myslím že na celom tele mám teraz zimomriavky. Waw!  Fakt sa teším na tvoj další preklad. ;)

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 5. června 2013 v 15:07 | Reagovat

děkuju moc,jsem ráda,že se ti povídka líbila :-)

3 Zuzka Zuzka | Web | 6. června 2013 v 12:43 | Reagovat

Uh, ani nevím, co na to mám říci! Je to drsné, ale spíše drsně... Krásné? to není to správné slovo. Asi jednoduše musím říci, že nemám slov. Smutné, ohromující, okouzlující, znechucující, ale přitahující... Prostě nevím, jak to vyjádřit, jen že po konci jsem zavřela oči a cítila její bolest, jako by byla moje. Jako kdybych já letěla... A to je nádhera, nebo hrůza?
Asi oboje. Díky moc, naprosto skvělý překlad! :)

4 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 6. června 2013 v 17:53 | Reagovat

[3]: já jsem taky nevěděla, jak své pocity vyjádřit...je to tak...zoufalé...;děkuju moc ;-)

5 Anička Anička | Web | 8. června 2013 v 21:43 | Reagovat

Musím říct, že překlad výborný, vážně moc. Mám jenom problém s tím, že podle mně by něco takového Christine nikdy neudělala... to ovšem nic nemění na skutečnosti, že je to... Já nevím... Děsivé..? Krvavé..? Atantelné..?

6 ChristineMaria ChristineMaria | 9. června 2013 v 11:50 | Reagovat

[5]: děkuji, děkuji, děkuji :D no, ano, některé povídky jsou silně přizažené za vlasy, u jiných záleží na úhlu pohledu, na tom, jestli si charakter vezmeš z knihy, filmu, muzikálu... ;)

7 Nejshy Nejshy | Web | 14. června 2013 v 20:38 | Reagovat

Strašidelně šílené a krásné ... akorát pochybuji (jako Anička) že by něco takového kdy Christine udělala ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama